👹 KEJKLÍŘ 🤹‍♂️

🦋  Říká se, že sen každého z nás začíná s učitelem který v nás věří. Který nás postrkuje a posouvá a uvádí na vyšší úroveň ne naučených vědomostí, ale lidského života - bytí. Dělá to různými způsoby. Někdy i celkem ostrou holí, které se říká "pravda".
 Někdy totiž zapomínáme na to, že nejdůležitějším článkem našeho života je žít v pravdě. Jak říkávali staří Hebrejci - Ámen. V pravdě. je totiž zdrojem moudrosti. A každá kultura má díky ní tak své tradiční i netradiční prostředky vzdělávání. A princip, díky kterému se my všichni sobě navzájem stáváme učiteli, se jmenuje otevřenost vůči výsledku. Ne připoutanost k němu. Správný člověk má svou moudrost, učí sebe i druhé důvěře a chápe potřebu odstupu.
👣  A tak je mnohdy cesta učení i cestou důvěry. Důvěra je ta nádoba, v níž se míchají ty vzácné prvky bytí. Jasnost, objektivita a odstup. A moudrost přichází teprve tehdy, když jsme otevřeni všem možnostem.
Možná, že je učení se proces, kde důležitější, než se nabiflovat vědomosti, které jako lidstvo víme, je důležitější naučit se vyrovnávat s tím, co nevíme.
🖕 A tak když nevím, říkávají šamani je hloupé něco dělat, ale čekat a důvěřovat. Naučit se důvěřovat, však může být velice obtížné. Zvláště potom, co vaši důvěru někdo jiný využil a zneužil.
🤹‍♀️   A proto se kolem nás pohybují "kejklíři". učitelé, kteří lidi kolem sebe šokují. To, aby si tito uvědomili svou připoutanost a navyklé způsoby jednání. Přinášejí nám překvapení a nečekané zvraty. To je jejich způsob, jak nás spící za běžného dne probudit z rutiny, které tak rádi říkáváme "život".
🌩 V knize Synchronicity: Science, Myth and th Trickster popisují její autoři Alan Combs a Mark Holand tuto postavu takto. V mytologii mnoha národů je postava kejklíře synonymem, jenž ztělesňuje neočekávané. Proniká všemi puklinami světa. Umí najít sebemenší trhlinu v pevnosti jenž říkáme ego. Přináší štěstí i neštěstí, zisk i ztrátu. Indiáni mu říkávali Iktinike, Kojot, Králík; v Polynésii je to Maui; u starých germánů Loki; a v indickém pojetí Krišna. Na západě to byl řecký bůh Hermés. byly to vše patroni cestovatelů, zlodějů, průvodci duší do podsvětí a poslové Bohů. byl to vlastně prototyp mistra hranic a přechodů.
 Jestli je vaším učitelem kejklíř, naučí vás nacházet si své hranice. I ty, kterých jste ani netušili, že je máte. Tím velmi znervózňuje lidi kolem sebe. Nevědí totiž jak bude reagovat. A tím je vytrhuje ze spánku, z letargie přednastavených vzorců chování a jednání. A to bolí. Bolí to naši představu s právnosti světa, bolí to naši pýchu, naše ego.
👁️‍🗨️  Stáli jste někdy vedle takového člověka? Pravděpodobně vás pak náhle překvapila skutečnost toho, že vedle něj je vše úplně jiné. Učí nás tím vyvarovat se touhy po připoutání se k moci, k pozemským statkům. Důvěřovat v neočekávané má svůj protiklad. Kdo lidem a ani sobě nevěří, nedůvěřuje, je člověk připoutaný ke své představě o sobě. A taky o moci, kterou mu dávají vědomosti a společenské postavení, majetek. A z toho všeho silná potřeba ovládat druhé. A čím více se bojíme nahlédnout do sebe, tím víc se druhých bojíme a potřebujeme je ovládat. V alegorii dneška je klasickým připoutaným králíkem Babiš.
💱 Připoutání znamená mít neměnná očekávání a touhy, které se projektují jen na určité lidi, situace a místa. A to vše toužíme ovládat a vyhýbáme se při tom jakékoliv změně. A tak nás ti radostní králíci, rohlíci, dortíci, kejklíři, šaškové učí být pružnější a objektivnější. Pravda rány od jejich poutnické hole, které se říká pravda bolí. Ale jen ty, kteří nevěří v to, co vidí.
🌀 Když totiž máme odstup, dokážeme daleko klidněji pozorovat své emoční reakce na různé situace a nebudeme pak tolik vtahování do těch navyklých vzorců jednání. A fňukat a omlouvat svá jednání slovy: ... já to jinak neumím.! Se třeba pos.r. Tím jen potvrzují to, že se oni sami nechtějí změnit ani za nic.
😃  Pozor! Chlad a nezájem si s tímto odstupem nepleťme. Jde o pravý opak. A když se nenecháme do něčeho vtáhnout a udržujeme si pořád svůj smysl pro humor, poznáte hned, když ho váš protějšek ztratí kvůli ptákovině. Jde o to projevit zájem o druhé a o situace z nich plynoucí hlouběji a z opravdového objektivního hlediska.
🃏 Ti kdo jsou s námi a jsou přítomni, jsou ti kejklíři osudu, kteří tu s námi mají být. Protože si díky nim uvědomujeme, že pokaždé když začínáme, je ta správná chvíle. A že to, co se nám či s námi děje je to pravé, co se může dít. A když je to pryč, je to pryč. A ať už s tím souhlasíme nebo ne, tímhle se vytváří přijetí života. V jeho rozmanitosti. Bez vylučování na trestnou lavici za něco, za co mohou představy jiných, kterým jsme v životě dali větší váhu než tomu, naslouchat svému vlastnímu srdci. Dokážeme tak přijímat skutečnost takovou jaká je a pracovat s ní? S láskou?
💞  Ať se vám to daří. A nezapomínejte, i když jsou to zlodějíčkové a šejdíři, nikdy nezklamou vaše srdce. Vědomi si toho, že připoutat se srdcem k někomu jinému totiž vyžaduje vaši svobodu rozhodnutí se. V pravdě.

Žádné komentáře:

Okomentovat