Domácí práce

Domácí práce jsou vlastně partnerským úkolem. Zadání je vytvořit společné vědomí férového dělení prací a týmové spolupráce. Ovšem praxe ...

Martina měla všeho akorát tak dost. Prosila Honzu více než půl roku, aby nenechával špinavé prádlo na podlaze v ložnici, ale, aby jej “uklidil” do koše. No po celou dobu od sňatku na to tento romanticky zamilovaný muž zapomíná. Stejně jako zapomíná, že o víkendu vysaje koberce a večer pomůže umývat nádobí. Oba pracují na plný úvazek, ale Martina je doma dříve. A tak i nezbývá než uklízet a uklízet. Po Honzovi. Takže přes půl hodiny se zbytečně moří s vysavačem, pak odškrabává ze zaschlého nádobí zbytky. A nejenom to. Vysledkem začala být tz. “tichá” domácnost. Nejprve ironické poznámky, pak ticho, a pak i bez večeře. On se brání tím, že tvrdí, že je problém v ní a že ho Martina nesnesitelně sekýruje. “Když, mě jednou necháš na pokoji, třeba bych i něco udělal...”, a tak to jelo až do toho osudného dne.

Honzu totiž ani náhodou nenapadlo, jaké škody si na své pověsti muže, toho co drží slovo působí a jaký to může mít dopad na jejich “vztah”. Až jednou přijde domů a slyší z ložnice silné rány. Když tam vběhne, uvidí svou ženu, jak klečí na podlaze a ještě v kostýmku z práce a vztekle k ní hřebíky přitlouká jeho špinavé trenýrky. “Ležely tady 3 dny”, zařvala vzteky tak, že se hnula omítka. “Tak sem ti z nich udělala dekoraci.”

Asi chápete, že po tom následoval už jen rozvod. Takže nikomu nedoporučuji řešit domácí práce a komunikaci o nich, s pomocí kladiva. Prostě muži si často vůbec neuvědomují, nakolik je důležité pro ženy udržovat domácnost v pořádku. Jistě existují i výjimky z genderu, no věc se má obecně tak, že ženy mají sklon k tomu být pečlivé až uzkostlivé a muži jsou povětšinou lajdáci. A pokud manžel (partner) nevykonává svůj dohodnutý díl domácích prací, vyvolá u své ženy (partnerky) často pocit, že si ji neváží a nepodporuje ji. To vyvolává v konečném důsledku již zmíněnou tichou domácnost, pak zášť a celkovým výsledkem je nespokojený vztah. 
Dejme teď i trochu stranou to, že ženy jsou naivní, pokud si myslí, že ten galantní romantik, co z nich strhnul blůzičku v lese, ale vyhnul se přitom mravenečkovi, aby jej nezašlápnul, když ji skládal do mechu, bude to samé dělat i s ponožkami v obýváku. Vlastně on to udělá. Vyhne se jim.

Muži, s kterými jsem měl možnost si o tom popovídat, vlastně nerozumí tomu, proč ženám na úklidu tolik záleží. Nejsou ani nijak cíleně špindírové a ani hrubci. Většinou vyrůstali v rodině, kde otec nedělal doma nic, přestože jejich matka také pracovala. Většina z nich odsouhlasí, že ta tzv. “druhá směna” pro ženy je nefér, ale tím to taky končí. Staré zvyky nepředěláš. V jistém slova smyslu jsou pro muže totiž domácí práce především úkoly pro ženu. A když ji ON pomůže, čeká tudíž velkou pochvalu, načež si toho, co udělal, žena v záchvatu vlastního pracovního výkonu povětšinou ani nevšimne a namísto pochvaly mu nadělí další úkol. Takže se skoro vždy po prvotním nadšení stáhne do defenzivy a je stále méně a méně ochotný cokoliv dělat. 

Je to pořád to samé. My muži ať uděláme cokoliv, máme pocit, že jsme dobili Mars. Tedy svůj podíl na tom, co se doma děje, dost značně přeceňujeme. Co s tím? No je asi naivní chtít po ženách, aby si šli prohlédnout partnerova otce, jak pomáhá doma, protože to bychom mohli skutečně vymřít hned v následující generaci. Nebo aby trvali na svém a s muži o tom, co se děje komunikovali slovy a ne hozeným hadrem.

Řešení máme všichni před sebou. Muž na sebe musí vzít větší podíl domácích povinností. Muži se odpovědnosti za domácí práce vyhýbají i proto, že se tam, kde jsou prostě necítí doma. Nemají žádnou motivaci. Když se na to podíváme realisticky, je možné trochu prohrábnout popel domácího krbu následující větou: “... pánové, pro ženy je ochota muže k domácím pracem, mimořádně erotická.” Páry, kde na sebe manžel vezme svůj podíl domácích prací, totiž vykazují nadprůměrnou spokojenost v sexuálním životě nežli páry, kde se žena domnívá, že její muž nedělá dost. Výhody spravedlivého dělení se neprojevují jen v ložnicích. Ženy zde mívají při hádce výrazně nižší tep, což znamená, že většina konfliktů proběhne rychle a vklidu a nenastupuje ani ironie, ani zaplavení emocemi a následný rozvod.

POZOR!!! Netvrdím zde, že muž jemuž není lhostejný osud jeho domácího stolu a lože musí vykonávat přesně 50% domácích prací!!! Podstatné není subjektivně vnímané číslo, ale spokojenost vaší partnerky s tím, co uděláte pánové. Takže někdy to je jedna ku jedné. V jiném páru si muž třeba vezme na starost jen část prací, např. úklid koupelny, který ona bytostně nesnáší a nebo se oba dva domluví a na úklid si najmou úklidovou službu.

Proto, aby to fungovalo je dobré si udělat přehled. Na papíře. A promluvit si nad ním spolu. Protože pokud si sepíšeme, co je třeba a kdo co dělá, ukáže to na případné posuny či přeloýky, ale hlavně si z něj oba dva uvědomíme, co je třeba. Tím si taky uvědomíme, jak kdo z nás dvou vnímá aktuální stav a taky, jak by si to představoval. Přežitek? Aha, a zkusili jste to? Do zajištění chodu domácnosti nepatří jen domácí práce. Patří sem přeci i takové drobnosti jako je správa rodinných financí a péče o děti.


Možná, že zjistíte, že v seznamu domácích prací vznikají určité zákonitosti. Muži se často domnívají, že jim patří to, co se týká hrubé síly (posekat trávník, umýt auto) - a jsou to tz. nárazovky a k ženám se hodí lépe takové ty abstraktnosti, jako je plánování financí, žehlení prádla atp. Takové ty nezaživné, ale každodenní práce, vinou čehož je ona otrávená a unavená. A zkuste sex s muchomůrkou zelenou.


Takže máte představu o tom, jaké úkoly se musí dělat pravidelně i nepravidelně a do čí sféry spadají. Pokud chcete cokoliv posunout, pomáhá diskuze, ovšem nikoliv ta s kladivem. Kladivo není argument. Není totiž důležité, kolik práce zajišťuje muž objektivně, avšak nakolik tento podíl považuje za spravedlivý jeho žena. Naprosto zásadní je ovšem, aby muž prováděl domácí práce “sám od sebe” a nemusel být nijak popichován a poštuchován k jejich provedení

Ruku na srdce. Když dorazí váš partner či partnerka domů k smrti unavená, nebylo by hezké převzít iniciativu a umýt dneska nádobí, i když podle plánu se nádobím má dneska zabývat ten druhý? Lásku ukazujeme druhému i tím, že si umíme všímat. Že umíme dát najevo svou úctu a respekt. Jestliže zrovna muž pomůže ženě po celodenním maratonu např. tímhle, pak už nemusí nikdy chystat na zlepšení nálady video “pro dospělé”. Jsou to malé drobnosti, co tvoří naši lásku. Tvoříme-li ji srdcem, pak si toho, co druhý potřebuje všímáme sami ze sebe. Protože o něj máme skutečný zájem. A to je základ jakékoliv spolupráce.

Žádné komentáře:

Okomentovat