DOKONALOST nebo KVALITA SRDCE ♥?

Jedním z nejhorších druhů lidské závislostí je závislost na dokonalosti. Nic není dobře, nikomu se nejde zavděčit, všechno je špatně, nesplňujete-li náročné normy, které splnit ani nejdou, tak se bere další člověk jako kus na hraní. Ano, závislost na dokonalosti je v podstatě psychopatická úchylka, kterou její nositelé terorizují své okolí a své vztahy.

Všechny přírodní národy jasně chápou rozdíl mezi dokonalostí a kvalitou. Když jsem jednou prováděl dýmkový obřad na počest návštěvy jednoho indiánského náčelníka z USA, klepaly se mi celou dobu před tím i během obřadu ruce i hlas. Odříkat modlitbu jsem zvládl a pak jsem mu třesoucí se rukou podal kalumet a čekal co bude. On se jen lehce usmál a řekl lakotsko-anglicky dvě věty, které mi uvízly v hlavě: "Yuštan tanka tȟóka. Heart (a silně si poklepal na srdce) is čanku." Což se dá přeložit jako: "Dokonalost je nepřítel. Srdce (✊) je cesta."

Dokonalost totiž netoleruje naše lidské chyby. Zatímco beru-li sám sebe jakožto lidskou bytost s určitou kvalitou (sebevědomím), pak tato chyby sobě přiznává a učí se z nich. Ti, kteří jsou závislí na dokonalosti, mají malou toleranci k jakýmkoliv chybám nebo vůbec projevům zranitelnosti jakéhokoliv druhu. Jejich mysl si totiž naši otevřenost srdce a zranitelnost spojuje se slabostí, nikoliv silou. Pro tyhle lidi jste slabým kusem a to, co následuje dále, je pouze opovržení a opuštění, v případě vztahu, co nejrychleji a s co největším rancem zásob. Vašich zásob pro ně samozřejmě, vy stejně brzo umřete, když jste slabej kus, co nemá šanci...

Původní společnosti totiž na rozdíl od těchto psychopatických výtvorů kulturní civilizace, kterým se lidi ani snad říkat nedá, chápou zranitelnost jako vyjádření lidské síly. Dobře vědí, že zranitelnost pramení nikoliv z ega, ale z našeho vnitřního JÁ, z naší podstaty. Což je mimochodem slovo, které si s egem tito lidé snadno zaměňují.

Kdokoliv propadne iluzi o dokonalosti, například tím, že namísto následování svého srdce a hlavy se stane otrokem nějakého dostupného učení o dokonalosti (což jsou v podstatě všechna náboženství a jejich projevy) a nebo jejich představitelů, kteří s tím spojují i pojem moc, kterou těmto nebožtíkům slibují, vytvoří pak úctyhodný zástup živých mrtvých. Druhá závislost na iluzi dokonalosti pak spočívá v našem strachu. Ano, strachu z toho, že jako nedokonalý nemám šanci na lásku, na skutečný a upřímný zájem všech ostatních.

Ano, tak se tito lidé stanou chodící figurínou. Přefrcnutou blbkou, jak říkávala moje babička, do umělého světa s umělým image absolutní čistoty. Ve všem. V emocích, v řeči, v úklidu bytu.

A tak tito droidi svou lidskost a životní energii investují do udržování svého pečlivě kultivovaného obrazu. Třikrát běda, jak se jim do jejich obrazu dokonalosti nabouráte svou poznámkou či otázkou.

Namísto, aby ukázali jací opravdu jsou, tráví svůj čas tím, že neustále vylepšují svůj image vnější i vnitřní. A nic jim není dost dobré. Hlavní je však pouze jejich fasáda a to, jak chtějí být vnímáni. Dokonale. Ale jsou jen v podstatě LÍNÍ sami cokoliv dokončit.

Dokonalost je totiž psychologicky STÍNOVOU stránkou KVALITY lidského bytí, kterému se říká PRÁCE. Nic proti soustavnému zlepšování. Naopak. Ale jde o to, jakým způsobem použijte svou takto získanou MOC, svou SÍLU.

Pokud ji nasměřujete proti někomu proto, aby vám nepřekážel v plnění vašeho snu o dokonalosti, jste závisláci na svém jen ego obrazu. Bez srdce a bez duše. A čím více se toto snažíte popírat, tím více to pro vás následně platí. Takový ulhaný image se nikdy nepovede rozvíjet. Ani nemůže. Protože na něm se totiž musí PRACOVAT.

Tento člověk se takto ani nikdy nemůže stát vůdcem. Tato závislost o vás říká, že jste nikdy neměli možnost rozvinout své kvality jako vůdce. Což se intrikami, nezodpovědností, manipulativním podbízením se v sexu, vulgaritami a lhaním, či krádežemi prostě nedožene. Vůdcovské kvality jsou totiž přesně opačné. Spočívají totiž v PRÁCI jedince pro kolektiv, pro společenství. A bez nich by totiž své životy do rukou jedince, prvotní národy nikdy nevložily. Vůdce pro ně byl totiž ztělesněním nikoliv Boha, ale hodnot, v které všichni společně věří. A kdo by věřil falešným pokusům o krásnou dokonalost?

A ještě pozor! Krása také není dokonalost. Láska je totiž je touha po kráse, nikoliv po dokonalosti. Láska dokáže podporovat vás, když se hrabete z chyb, protože miluje vás. Jo, chyby nejsou sice moc prima, ale patří k životu a láska nám dává možnost se s nimi poprat. A tak milovat vady je větší láska než milovat studenou a bezkrevnou dokonalost. Už proto, že naprostá dokonalost vede k totální prázdnotě srdce i duše.

Čili prostor pro fanatické rozpouštěče ega a milující bezpodmíňáky, plující k vyvanutí. Dávejte si na ně pozor. Stejně jako na notorické uklízeče toalet domnívající se, že když hovno nebude vidět, tak, že snad nebude tolik smrdět.

Lepší jsou živé chyby nežli mrtvá dokonalost. A na konci vaší cesty k dokonalosti dojdete k propasti, která je stará jako lidské vědomí. Říká se jí NICOTA. Nic. A šlápnout do ní ani nemusíte. Když už jste ušli tak dlouhý kus cesty směrem k ní svým rozdělováním lidí a věcí na to tzv. dobré a špatné, pohltí vás ráda zdarma stejně jako ta černá díra. Pohltí vás vaše vlastní touha po něčem, co neexistuje. Ta touha, kterou jste si zaměnily s láskou. S láskou?

MZZ

hudba: 
https://youtu.be/OZYw0MQp_fI

Žádné komentáře:

Okomentovat