OD POUŠTĚT ♥

Až dokážete vyléčit sami sebe, budete připraveni na vztah beze strachu a rizika závislosti. Budete připravení na vztah oddanosti. Pokud na sobě zapracujete uvidíte, jak rychle dokážete dosáhnout pokroku. Protože v každém vztahu existují dva snílci s dvěma rozdílnými sny. Můžete přijmout rozdíly, které existují mezi dvěma snílky, pak ale musíte vzájemně respektovat své sny. To, co nám brání sny přijmout je náš tzv. "nepořádek". O diskuzi a povaze nepořádku je možné vést zdlouhavé technické diskuze, ale většina lidí má v intuitivní rovině dobrou představu o tom, co nepořádek, neboli přesněji neuspořádanost je.

Zjednodušeně řečeno nelíbí se nám nebo nám přijde systém ČLOVĚKA neuspořádaný, či chaotický (ženský - duální, víceúrovňový, více možnostní...), jestliže jsou jeho prvky rozptýlené, nebo postrádají určitou míru spojitosti. Formu. A to je pravda. Jen s malým defektem: nepořádek totiž existuje jen v očích pozorovatele. V nepořádku mohou být i lidé. Jejich myšlenky, pohyby, projevy chování. V chaosu a složitosti je mnohdy více řádu, než jsme tam sami schopni nalézt. Např. pohyb mravenců je zdánlivě chaotický. Vědci však potvrzují, že každý pohyb mraveniště je řízen pevně danými pravidly. A to tak pevnými, že si jich vnější pozorovatel většinou nikdy nepovšimne. Ale připusťme, že pokud máme v mysli rozházené a neuspořádané věci, které se tu jen bez ladu a skladu nahromadily, propadnou se časem do našich projevů a stanou se z nich emoce.

A pak se, pokud nejsou ukotveny v SRDCI, stanou tělem. Nepromyšlenou tělesnou reakcí. Někdy to jde tak rychle, že? Stačí se toho druhého dotknout myšlenkou, pak se emoce vzbouří, vymyslí teorii spiknutí a zabouchnou dveře? Když máme na mysli dobro toho druhého, kterému často radíme i v jeho lásce k nám, máme především toto na paměti. Moment, kdy se systém prostě přestane sám čistit a uklízet a stane se natolik neuspořádaným až bude nezvladatelným. Pro nás. Pro naši představu, v hlavě. ne pro toho, kdo v něm žije. On v něm žije. Nestalo se vám to někdy? Jste s partnerem v klidu, laskavě pohlížíte jeden na druhého a najednou ten druhý začne soptit a vřískat a hystericky dokladovat každý váš krok tak, že máte pocit, že se můžete rovnou zastřelit? Z minuty na minutu se promění do té doby jeho celkově klidné jednání a chování.

Co se stalo? Přetížil se jeho systém! Už nebyl schopný OD POUŠTĚT. Většina z nás má na neuspořádanost názor, že je to špatná věc. Ale když milujete, děláte všechno proto, že to chcete dělat. Stává se z toho radost, hra, hra života, co vás tolik baví. Když milujete, nečekáte, že se něco stane. Ať už se stane cokoliv, je to v pořádku a neexistuje nic, co by vás mohl naprdnout. Snad ten jeho nepořádek. Jo. Rodíme se se schopností odpouštět, a moc rádi jen kecáme o bezpodmínečné lásce, ale učíme se neodpouštět, praktikujeme neodpouštění a dosahujeme v něm mistrovství. Když by se nám podaří vzdát se své hrdosti a požádat sebe o odpuštění, uvolní se síla energie myšlenek a z našeho chování zmizí rázem to, co nám mnohdy vyvolalo i tělesnou potíž. Nebo nasralo toho druhého. Včetně tedy, partnerova nasrání se. Nazývejme věci pravými jmény. Na etiketu vám tady terazky prdím, tady jde o životy. A tak, když se vám podaří si odpustit, teprve pak se totiž začnou ve vašem životě dít zázraky. A je na vás zda chcete být jejich součástí. Lehnout si na talíř se špagetama a zatvářit se roztomile a podšprarajcnout to sexistickou pózou umí každej. Ale málokdo vám je uvaří, přinese na stůl, usměje se a řekne: "dal by sis se mnou malou "ňamku"? "Srdce moje?" Můžete na toto snad něco namítnout? - MZZ

hudba: HURT - http://youtu.be/SmVAWKfJ4Go

Žádné komentáře:

Okomentovat