GRAMATIKA ♥

Je jedno kolik PŘÍDAVNÝCH jmen (něco k tomu, co je podstatné přidáváme) a ZÁ-JMEN (schovaných za jméno) dáme tomu podstatnému v nás LÁSCE (PODSTATNÉ - jmenuje se to i PODSTATNÉ JMÉNO, jako to, co je základní, co je podstata). Protože tím se nijak nedotkneme toho, co láska už JE. Ale snažíme se s ní manipulovat a přivlastnit si jí. Mít ji. I když veřejně to asi nikdo z nás nepřiznáme, že? Místo ní, však díky svému přístupu máme jen její vnější atributy, za kterými jdeme mnohdy světa kraj, přes hory a doly, tmou, která by se dala krájet a věříme v to, že naše, tedy to "MOJE" světlo přinese té druhé duši z konce světa, to světlo poznání z LÁSKY. Neříká se tomuto spíše pýcha nežli láska? Hrdost není slepá k vlastním chybám, ale pýcha ano. Hrdý člověk přizná svou chybu, i to, že potřebuje pomoci a že je v průšvihu. Omluvil se vám někdy někdo za svou pýchu? Pýcha pak totiž způsobuje naše časté přezírání dobra a povyšování zla, do role toho, kdo má moc. Způsobuje rozpad toho, čemu říkáme člověk. Je dost tenká, ta zeď mezi zdravým sebevědomím a nezdravou pýchou. A my bychom měli pamatovat na to, že to pýcha dělá z andělů ďábly a z lidí ? Jedince přesvědčené o své pravdě. A ten, kdo tíhne k vlastním výkladům pravdy, toho častěji než láska zajímá moc z toho plynoucí. Zatímco pokora je moc plynoucí z toho, že připouštím, že jsem se i mohl zmýlit. A to i ve své lásce. Protože nic nemůžeme v životě považovat za jisté. Ale příliš lehce zapomínáme na lásku v sobě i v druhých. Ve jménu ideologie zradíme srdce. Co potom jsme? Čím potom jsme? Jo jistě, můžeme zdrhnout. Odejít do nicoty. A co to změní? Nic. Nestvořil li mne Bůh k tomu, abych tvořil, pak tu nemám, co dělat. Co tvoříte vy? Pýchu nebo pokoru? S láskou? :) MZZ

Žádné komentáře:

Okomentovat