BONES ii.

Včerejší dobrá noc zaujala některé natolik, že mi psali ať ještě něco na téma kostí napíšu. Kosti jsou důležitou částí člověka. Člověk se stává člověkem hlavně tehdy, jak pevný má základ. Svou kostru. Hebrejsky se kost řekne "ecem" a je stvořeno ze základu slova ec, což znamená "strom". A naše kosti jsou v podstatě stromem, který prorůstá celým naším tělem a my na něm stavíme. Avšak slovo ecem, kost, označuje také "podstatu", "esenci". Ve starých, prastarých příbězích byl prý Adam zaveden Bohem do svých vlastních hlubin. Sestoupil po žebříku páteře až k stydkým kostím a vhrnul se do proudu tmavé vody, bez světla. Musel totiž hořet sám od sebe. Bez vnějšího světla. A až tam na úplném dnu sebe sama, postavil se tváří v tvář sobě samému. Své "stínové straně", z které mu přišli naproti jeho vnitřní démoni. Zde spatřil sám v sobě zárodek chaosu tmy, ke kterému ho dovedl Bohem nastolený řád světla. A tehdy si uvědomil to spojení, jež bude muset podstoupit, chce-li se stát celistvým a prý řekl: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla..." (Gen.2,23).

Takže, když říkáte o ženě, že je kost, v podstatě tím říkáte, že jste postoupily v jejím poznání do hloubek jejího nevědomí a dalo by se to i přeložit jako: "toto je podstata z mé podstaty... :) čili jen Bůh ví, jestli opravdu nebyl původně ženská. :). Až teprve potom, po sjednocení ve vlastním těle, se naše kostra obalená masem a vybavená smysly a mozkem, stává zdrojem slasti + vlastnictví i moci, tedy energiemi, které jsou zaměřeny vně člověka. A my, pokud zůstaneme nesjednoceni, nepotkáme své přízraky v sobě a a nepřijmeme je za své, tak vyčerpáme své životní energie v bojích o moc s nimi o nadvládu nad vnějším světem.

A tak, jako se to stává každé sjednocené bytosti, tedy takové, která pochopila svůj ženský duch (Anima) a spojila jej i svou mužskou částí (Animus), tak se teprve nyní slovo stává tělem a my máme šanci na trochu zajímavější život nežli jen narodit se, žít, umřít.. A to podceňované tělo se až nyní stává zárodkem našeho skutečného psychického života a jeho erotické síly, která (a to si nechceme za nic přiznat) vládne našim vnějším vztahům. A je tím, co s námi a my s jejich pomocí manipulujeme s lidmi kolem

Každá naše kost je více či méně zmenšenou podobou naší páteře, místa, kam se vpisují v podobě především blokád síly, které nosíme na "hřbetu". Odmítáním vyvíjet se a milovat, nás vede k tomu, že namísto toho, abychom energeticky využívali kostry jako žebříku pro rozvod naší energie nahoru i dolů a tím svůj život obohacovali (- více o dýchání a kostním dýchání zde -http://www.tonglen-tao.cz/p/dech.html), stává se tak namísto toho naše páteř místem, kde se najednou řeší a odkládají všechny naše konflikty. Proč? Inu, protože základem páteře je kostní dřeň, morek. Je to naše podstata, esence. A produkuje zjednodušeně vzato, krevní destičky (ty zajišťují krevní srážlivost), pak bílé krvinky (obrana organismu) a červené krvinky (ty nesou do krve kyslík). A tak je náš dech spojen s naší krví stejně jako se ve starých textech píše: "...a Bůh do nich vdechl život". Čili je to místo toho nejjemnějšího dotyku našich energii se sebou samým. V hmotě není citlivějšího místa než je morek a mozek a proto jsou tyto součásti kostmi obaleny. Ale co do nich ukládáme? Boj o moc, vlastnictví a rozkoš a nebo extázi radosti, lásku a klid? Celý život nám naše kosti poskytují oporu, stabilitu, jistotu. To podstatné pro život. Dáváme i my to samé jim? MZZ