PARTNER HNĚV ♥

Když je člověk rozzuřený (většinou kvůli tomu, čemu sám nerozumí), nepátrá po tom, co vlastně dělá. Hněv ospravedlňuje v jeho očích cokoliv, co udělá. V těchto chvílích destrukce nachází onen dotyčný pocit bezpečí. Jako lidi jsme vždy vystavováni podnětům, které nemůžeme ovládat. Lidi, které fascinuje moc, poznáte podle toho, že se rozčílí i nad absolutní ptákovinou. Právě proto, že to, co je pro ně tak přízemní a neodpovídající jejich myšlenkám, nemohou ovládat. Vůči jakékoliv situaci můžeme být buď soucitní nebo nenávistní. Touha ovládat, vede ke hněvu, právě proto, že se vám nikdo a nikde nemůže zavděčit. Vždy je zde něco, co není podle vašeho přání, že? Pak ale přestáváme být člověkem a stáváme se zlobou. Staří tomu říkali "démonizace". Člověk v sobě vytvoří démona, kterého pustí do světa. Nemůžeme považovat druhou lidskou bytost za méně než lidskou, aniž bychom k ní nepocítili hněv. To totiž není možné. Hněv se tak stává mocí, která posiluje ego. To chce ovládat vnější svět i druhé. Pro váš pocit bezpečí. Pokud něco považujete pro sebe za nebezpečné, bude vás to ovládat. V určité chvíli života můžete svůj boj o moc vzdát. Víte, že jí máte dost ke zkáze světa. Tak proč ovládat něco, co vaším ovládáním naprosto ztrácí smysl své existence? jediná věc, která stojí v protikladu k hněvu je rovnováha. A tu získáváme díky vzdání se moci, která nás nutí ovládat. Ovládat druhé, své tělo, ovládat svou mysl, ovládat své srdce. V honbě za mocí není ani svoboda, ani láska, ani soucit a ani laskavost. Na konci této cesty je nikdy nenajdeme. Najdeme jen dveře prázdného domu, kde s naší mocí krom nás, nikdo jiný nevydrží. A kde můžeme hodiny a hodiny v iluzích sebe sama bojovat o lepší svět a jeho zítřek. Sami. Jednoho dne se tenhle váš dům zbortí. Otázkou je, zda-li zbude někdo, kdo jej s vámi bude chtít znovu stavět. To, co tu vidíme, nás totiž nutí jít zase o dům dál. V hněvu se totiž pozná člověk více než kdy jindy. Dobrou. Bez hněvu. MZZ