LIFE ON A RING ♥ ŽIVOT V KRUHU

Říká se, že když se člověka dotkne smrt, že najde čas i sílu na to vzít svůj život zase trochu jinak. A tak je tedy čas dopsat pokračování mého původního příspěvku z 16.11.2011 - Ve stínu života jdi = http://www.fengshuimakeup.cz/2011/09/ve-stinu-zivota-jdi-in-shadow-of-life.html

Kupodivu i přes prognózy lékařů (odhadovaná smrt měla nastat cca v polovině září 2011 na srdeční selhání do 1/2 roku od mého kolapsu v lednu 2011) stále žiji. A jelikož jsem v tomto roce definitivně přešel přes čáru, že druhá polovina pacientů s mou diagnózou umírá do 5 let bylo by možná dobré podělit se i díky čemu jsem tu ještě.

Na začátek analýza. Je třeba odhalit důvody, protože pak možná snáze pochopíte motivaci, která mne k tomu vedla a proč jsem to, co jsem dělal dělal, tak, jak jsem to dělal. Krom jiného se srdcem mám silnou anemii, která v období silné fyzické práce přeskakuje do leukemické reakce, krvinky s kyslíkem (ty červené) chcípnou dříve než kyslík dojde tam kam má. Z toho pramenila silná nadváha a vysoký krevní tlak. Díky své výchově pomáhat lidem v nouzi, jsem často překračoval limity vlastní energetické soběstačnosti. Ať při léčení, nebo v práci. Kam mne to dovedlo jsem popsal v tom předchozím článku. K tomu ještě porušený rovnovážný nerv, to že se vám zamotá hlava i nad lávkou přes potok.

Když jste jednou nohou na druhé straně, nechce se vám moc zůstávat tady. Co tady? Blbí lidi jsou i v nebi i v pekle. Po pravdě mi dalo nejvíc práce se přemluvit neodcházet. když odešla rodina, a ja zůstal sám, pochopíte teprve, že váš pocit, že o sobě víte vše do nejmenších podrobností je blbost. Máte najednou dostatek času a příležitosti k poznávání sebe sama. jste osamělý, a sedíte v křesle a vnímáte všechen smutek vesmíru. psal jsem tehdy naštěstí hodně básní, abych se vypsal a nezbláznil se úplně. Taky jsem často plakal. Když dovolíte smutku aby se do vás posadil celý, je to k zešílení. Ale už najednou necítíte samotu.

A tu energii, kterou jsem našel jsem chtěl nějak využít pro život. nejprve jsem zkusil stabilizovat dýchání a hlavně srdce, které hrozilo každý den selhat. To ostatně trvá i dnes, ale už s jinými parametry. :) začal jsem cvičit nedynamické dechové cvičení 12 dlaní. nejprve otevřených a posléze uzavřených. Popis je zde:http://www.tonglen-tao.cz/p/ta-moo-otevrena-dlan.html a zde: http://www.tonglen-tao.cz/p/ta-moo-uzavrena-dlan.html. V oblasti srdce se díky tomuto cvičení začalo vše uklidňovat, energie přibývala, sice pomalu, ale šla nahoru a já jsem i trochu zhubnul. Hura.Energie vedená přes střed těla silně pracuje s emocemi. A v těle spouští latentní stavy, kdy se vaše energie najednou dotýká i věcí o kterých jste neměli ani tušení, že jsou vaší součástí. Ano v tom jsou veškerá cvičení založená na blízkovýchodní filosofii trochu nebezpečná. V mém případě se vygenerovala energie, která bloudila tělem a hledala uplatnění. Oživovala staré a zasuté vzpomínky a rány. Chvílemi jsem si připadal jako zombie. prostě práce s energii vyžaduje mít připraveny dva plány. Můj zdravotní stav nedovoloval klasickou posilku a veškerý pohyb byl dost náročný.

Takže jsem hledal co, bych vlastně mohl dělat, až jsem jednou našel chůzi v kruhu, staré čínské cvičení SIEN-TCHIEN. Hurá. Mohl jsem chodit v zimě v létě, kdykoliv, když jsem našel a zařídil učebnu na Barrandově, měla prostor na kruh o průměru 3 metry a tak jsem začal. No první rok byl asi nejhorší. Víte chodit v kruhu je legrace pro někoho kdo má v pořádku rovnováhu. Já jsem se odhodlal, nasadil páru a směr a v první zatáčce jsem si rozbil hubu. Hlava mne vyhodila úplně někam jinam než jsem chtěl jít. Když tohle cvičení začnete dělat, začne vás rychle opouštět vědomí, že máte něco pod kontrolou, pak nadejde druhá verze, že máte všechno pod kontrolou. :). Začal jsem kruh denně, ale po jedné zatáčce jsem byl schopen dojít ke gauči a tam jsem asi 1/2 hodinu ležel, protože jsem nebyl schopen najít znovu směr rovné chůze. Po roce jsem se dostal na 10 kruhu denně ráno i večer. Spočítal jsem si objem kruhu, který v průměru 3 metry znamená, že po obvodu ujdete 9,425 metru. Na to, aby jsem energii dokázal roztočit a pohnout s ní v těle jsem potřeboval další tři roky. V roce 2015 jsem už byl schopen ujít cca 160 kruhů za den. Hlava bolela, paty, tedy achilovky a kolena dostala zabrat a jsem strašně rád, že sem to přežil, protože všechny klouby byly několikrát v gypsu a jsou bez menisku atp. Jedním slovem šrot. Rotační pohyb chuze v kruhu mi dodal energii a pomáhal mi zvládat i různé emotivní stavy. Je to totiž dynamická meditace. Nemůžete si při ní držet v hlavě jedinou myšlenku, jinak vás to rozmetá na kusy, a to myslím doslova.

Dneska jsem dotočil za den 360 kruhů. To je 3.393 metrů. Chodím to sám, ráno a navečer. Dneska denně. Teď už to dávám. Nejhorší bylo, když mne u toho někdy někdo nachytal. otázky a nedůvěra a smích. To zvláště, když se mi pletli nohy, dech i nemohl jsem ani pořádně chodit. Nejhorší je, když se vám lidi smějou pro něco, čemu sami nerozumí. Nepochopí, že vy a vaše tělo prostě to, co oni zvládnou mrknutím oka, děláte přes půl roku i déle. Takže se po pěti letech tréninku pomalu revitalizuje celý organismus, klouby zpevnily, šlachy a svaly získávají taktéž zvláštní pevnost i pružnost.

Popíšu chůzi v kruhu jako metodu na stránce na blogu Tonglen Tao. Tady: http://www.tonglen-tao.cz/p/sien-tchien.html. Akorát to bude ještě den dva trvat. Mnoho lidí se bojí. Strach nám omezuje dech, tep i život. Bojíme se být sami sebou. Když jsem se odhodlal žít, tak jak sám chci ztratil jsem rodinu a ženu, které záleželo víc na tom, jak budu všeobecně akceptován či uctíván za to, co dokážu. Naučil jsem se nebát své vlastní přirozenosti. Díky kruhu jsem pochopil jak mnoho času trávíme blbostmi a jak se neumíme ponořit hluboko do ničeho. Ani do života, nákupní tašky, analýzy produktu nebo do dělohy partnerky. Prostě to, po čem jste tak toužili najednou přijde a usídlí se to ve vašem srdci. A vy víte, že už vám to nikdy nikdo nemůže vzít. Strávíte-li život jenom budováním osobnosti bez toho, abyste stejně budovali svůj vnitřek, který miluje, nehádá se zbytečně, nepotlačuje druhé kvůli svému egu, nenadává jim a nezraňuje jen kvůli tomu, aby si potvrdil svou moc, pak vybudujete dutou skořápku, která jednoho dne praskne. Praskne pod očekáváním druhých lidí, kvůli kterým jste se rozhodli tuhletu skořápku budovat, a zapomněli jste na to, že máte svůj vlastní osud, který máte objevit a naplnit. Osud, který se už nebude opakovat. To mě naučil kruh. K tomu jsem doslova došel stálým opakováním.

Pramenem všeho strachu je ten jeden, který si málokdo z nás přizná. Strach ze smrti. Čas totiž může přinést ke dveřím vašeho života cokoliv. A tahle nepředvidatelnost je asi to nejděsivější, co v životě najdeme. I v téhle chvíli se na světě stalo mnoha lidem něco zlého a jejich sounáležitost se světem je přervaná a oni trpí. jejich životy nebudou už nikdy stejné. Nikdy si nebudeme jistí. Jistá je pouze ta skutečnost, že jedou, ráno, v poledne či večer smrt přijde. Přijde jako ta nejintenzivnější skutečnost. A i já si při chůzi uvědomuji, že i když posílím, nikdy proti okamžiku, kdy má smrt přijde neuplatním veškerou svou sílu. Nebude totiž s čím bojovat. Když někoho opravdu milujete, nejraději byste zemřeli místo něj. Nikdo však nemůže jiného člověka zastoupit, když přijde jeho čas. každý z nás musí jít sám. V tom je chůze v kruhu unikátní. Stále vám totiž při pohybu připomíná to, že když se narodíte, přicházíte odnikud a když umíráte odcházíte nikam.

A tak jen chci říct, že to hlavní, co mi přinesla chůze v kruhu je vědomí, že tam, kde není prázdné místo, tam nemůže procitnout do našeho života věčnost. A kde opravdu není prázdné místo, tam nemůže procitnout žádná duše. Ani ta moje a ani ničí další. MZZ