WORD♥LIFE BALANCE

Výsměch či autoritářsky nadřazený přístup k partnerovi není při řešení konfliktů na místě, ale vhodně a partnerovu důstojnost zachovávající nesouhlas projevit je v pořádku. Napadá mě, že slova "ty debile jeden vyjebanej", asi nebudou ta správná slova zachovávající partnerovu důstojnost. 

Jak upřímní jsme k sobě, že? Sám sobě "ty debile" moc lidí neřekne, že? A jak to tedy potom používáme lehce vůči někomu jinému. Mnoha lidem druzí tvrdí, že je mají rádi, vlastně no jsme přátelé, tedy můžeme spolu spát, ale to je ze soucitu, a tedy vlastně ani nevím, proč s tebou jsem, už jsem si pohrál/pohrála, jdu pryč. Načež při odhalení toho, že vlastně nevíme, co od vztahu chceme, pak po něm jako maskáč tohoto odhalení. Proto abysme si nepřišli blbě, tak následuje celkem drsná kaťuša ze slov, za něž by se nestyděl ani můj děda zedník.

Pro jejich použití najdeme výmluvu vždy. Ale proto abychom se sami změnili a dali svou komunikací náš vztah výše, to ani náhodou. To raději zaprskáme zpoza rohu bezpečně chráněni, spousty nadávek a zdrhneme dělat bordel tam, kde nám to dovolí. Pardon. vlastně my umíme všechno vysvětlit přes své nauky, poučky a zkušenosti. Takže pokud se někdo domnívá, že to, co druhému dělá, to co o něm říká a taky, jak to sděluje druhým a jak to říká (forma sdělení) o něm nic nevypovídá, pak je naivní. A pokud se domnívá, že může klidně někomu nadávat a pak to omlouvat tím, že je to pomíjivé a vlastně to vůbec neodráží integritu jeho já, protože jeho já se nevěnuje pomíjivým věcem, jako je tělo, vztah, emoce, cítění, myšlení. Pak ale, kdo tom tedy na vás chrlil ty sprosťárny? No v podstatě to byla ona osoba, ale jelikož si to ona o sobě nemyslí a vlastně v tomto světě nežije a věci jako slova jsou pomíjivé, tak vlastně za to ani nemůže. Si pak řeknete safra a s kým jsem to teda těch 15 let žil? A problém je vyřešen. Většinou to bejvaj zombie. Poznáte podle kruhů pod očima. Dokázat se domluvit totiž chce věnovat pozornost pomíjivým věcem. Tomu na co ten druhý myslí, co ho zajímá, čím žije. A věnovat se také tomu. A samozřejmě sobě.

Je to jako hrát v orchestru. Můj známý býval dirigent. Úkolem dirigenta je, aby jednotliví muzikanti a jednotlivé nástroje dohromady tvořili harmonický celek. Jeden výborný muzikant a druhý výborný muzikant totiž nesladěni dohromady mohou vytvořit i celkem pěknou hudební paseku, která se vůbec nedá poslouchat. K tomu, aby vznikl dokonalý harmonický celek, který vás chytne až u srdce, potřebujete být tři. Potřebujete mít toho, který bude držet taktovku a udávat těm dvěma tempo, rytmus a sílu, se kterou se má v ten který okamžik kdo projevit. Druhou variantou je, že jeden z muzikantů vše povede a bude vše „dirigovat“ sám. Pak ale zapomeňte na rovnováhu mezi těmi dvěma. A že je lidí, u kterých vše vede jenom jejich práce anebo osobní život (např. starost o děti a domácnost nebo naopak adrenalin a chuť si užívat) je mezi námi poměrně dost.

Náš život je skladba. Můžeme se pokouše sladit, jak to jen jde, ale pokud do miluji tě zazní "ty debile vyjebanej", pak harmonie končí. Někdy hrajeme na všechny nástroje, někdy zaskočí další hudebníci. Rodiče, děti, přátelé, šéfové či jiní...a otázka za milion je a ptám se na ní vždy všech: "KDO DRŽÍ V RUKOU TU VAŠI DIRIGENTSKOU TAKTOVKU?" A "JAK SCHOPNÝ JE TO VLASTNĚ DIRIGENT?"

Ideálem je, když onu taktovku vede vaše vlastní ruka. Ale který: "debil" nebo blbec" si ji vezme, když se takto prezentujete i přes to, že takovým není?

A, i když tu taktovku budeme pevně držet my sami. Pořád to neznamená, že máme k dirigování v tuto danou chvíli potřebné schopnosti. Natož to, čemu říkáváme talent. Ani můj kamarád se zkušeným dirigentem nenarodil. Stal se jím. Nestal se rovnováhou. To by se opravdu ne jako debil, jen pokoušel zalepovat díry tam, kde je ten druhý udělal. Namísto toho se stávejte harmonií. A tou se stanete, když budete cvičit deno-denně svou rovnováhu. Pak totiž budete umět reagovat na neshody s nadhledem a vtipem. I když, pokud je těch debilů jaksi více, je lepší jim zabalit věci a ponechat je jejich mírně řečeno debilnímu osudu. protože to, co se pokoušeli nahodit do vašeho work-life balance, je pouze jejich pomíjivým odrazem, který je pro vás nepodstatný. Nebo ne?

MZZ