MŮŽEME ♥

Někdy mi to, co zažívám, připomíná až moc pohádku. Ale nějakou podivnou. Něco mezi japonským anime a starými bolševickými propagačními agitkami. V obou případech v nich šlo o hezkou tvář. Nikdy ne o obsah. Jsem stále stejní a beznadějní. Neumíme se odlepit od slibotechen, které nám nedávají nic. Naopak, kteří nás ponižují, zamlčují nám pravdu a táhnou nás do bažin. V pohádkách, ten, kdo se nakonec stal králem, jím nemusel být dle rodu od počátku. Někdy se k tomuto místu a postavení dobral dlouhou a trnitou (v případě Šípkové Růženky) cestou. Cestou plnou překážek, která z něj udělala to nejlepší, čím by mohl být. Náš život prý nestojí za nic. jsme denně a denně ohlupováni, že nemáme dobré zaměstnání, nemáme dobré partnery, tedy ty dokonalé. Cokoliv, co nás potká, je pro nás důvodem ke stížnostem. Všechno je pro nás trápením, a my si v životě neumíme najít nic pozitivního. To nás měli učit pohádky. V jistém smyslu slova nám měli a mohli ukázat cestu k tomu, jak se stát zodpovědnými lidmi a dospět.

Namísto toho chodíme do náleven nízkých cenových skupin, kde se cítíme být životem ještě více pronásledovaní, jelikož nám přeci všichni ubližují a nikdo nám vlastně nerozumí. A i to pivo už není to, co bejvalo. Nejhorší nepohádkoví králové jsou ti, co ví. Ti, kdo ví, že to, co tahá za nitky našeho osudu pochází zevnitř nás, Ví, že tato síla je ukryta uvnitř každého z nás. V ní je skryt život. A ten, kdo tohle ví, jej má v moci. Proto se tak obrovská část občanů republiky rozhodla zvolit si toho prezidenta, kterého máme. je naším přesným obrazem. V naší společnosti je totiž odjakživa zvykem mlčet, nevyjadřovat se. Proto většina z nás, když dosáhne produktivního věku žije jako "kůl v plotě", osamocena, protože jsme to, jak smýšlíme, individualita a vědomí vlastní svobody, vyměnily za sociální jistoty. Nejsme schopni si najít, natož pak udržet partnera a založit normální rodinu, která by byla obrazem spokojeného lidského bytí. Pospolitosti, lásky. Pohádky mají své zákonitosti a pravidla. Jinak by nemohli být pohádkami. Náš život je má taktéž. Jinak by nemohl být životem.Ale my si do míst králů, radních, manželů partnerů, "vrchnosti" dosazujeme šikovné manipulátory, kteří když vládnou, dávají aspoň něco z našich snů pocítit i nám. Ne, nevolíme si je proto, že je chceme milovat. Volíme si je proto, že aspoň na chvíli máme vedle nich pocit naplnění našich tužeb. nevolíme srdcem, volíme rozumem. Pojedeme na dovolenou. Ježíši to bude drahý. Já ji zaplatím. Ok, zejtra můžeme jet.

Nechceme hledat způsoby, jak se vypořádat s pocity bezmoci, Nechceme hledat způsoby, jak čelit realitě, co nejlépe. Můj děda mi říkával, že i když život vypadá, že stojí úplně za hovňajz, přeci jen v něm můžeme něco změnit. Že, i když to nevypadá, že to jde, tak to jde. Vždy můžeme změnit náš pohled na život. Na svět, na lidi kolem nás. Tím, že namísto toho, abyste nenáviděli to, co se vám na tom všem nelíbí, si najdete čas na uvědomit si to, co je za tím a co chcete vy, co vám udělá radost, když to, co jste před chvílí považovali za nemožné, ještě zkusíte. Zkusíte jít k tomu, co jste nenáviděly s láskou v srdci. Zkusíte to? Nikdo jiný vám tu šanci nedá. My se rozhodujeme o tom, čemu říkáme život. A první krok na této cestě spočívá v tom přiznat si, že rozdíl mezi tím, kde jsme a tím, kde bychom chtěli být, je skutečný. Jedině to, nám umožní přejít od myšlenky k činu.A plnit si své sny. Za života. ne ve vysněném ráji. Ten existuje právě pro věechny ty, jejichž životním programem je namísto lásky jen trápení. A ta nejhorší manipulace, kterou s námi svět dělá, je naše "loos of heart". Ztráta odvahy žít. Ztráta srdce. Dívejte se pozorně na ty, kdo vás nutí takto přemýšlet a proč. Jde o život. O váš život. O náš život. O život.  MZZ