MAMINČINY NAROZENINY ♥

Psal jsem asi o všem možném, ale nikdy vlastně o mojí mámě. Dneska má narozeniny, stavil jsem se na chvíli ji překvapit s přáním a dárkem v podobě krásné orchideje. Pěstuje je. Cestou podvečerem jsem vzpomínal na to, co nám to rodiče dali do života. Moje mamča mi dala strach a smrt. Celý můj život pracuji se strachem a smrtí. V rukou mi umřelo dost lidí. Ne nejsem zabiják. I když podle fotky na profilu, no, ne konec legrace :). Měl jsem v životě jen možnost potkat se smrtí častěji než je obvykle. Nebo než by se mi mohlo samotnému líbit. Strach byl celkem vzato můj stálý společník.

Než jsem se narodil, moje babička, maminka mojí maminky, o své první dítě přišla, díky černému kašli. O další díte se tedy velmi bála. Máma se tak narodila slabá a byla doslova vymodlená. V atmosféře strachu. Když jsem se měl narodit já, a přiznejme si nebyl jsem zrovna chtěné dítě, bylo to stejné. Asi jako mnoho z nás jsem přišel na svět říkejme náhodou, když kapka spermatu sklouzla tam, kam ještě neměla.

Když už se tedy vše zakuklilo do dramatu mého narození, narodil jsem se za těžších chvil. Pro mou mámu. Protože v okamžiku, kdy mě měla přivést na tenhle svět, ji při velké ztrátě krve dali transfuzi a došlo k tzv. krevnímu šoku. Krevní skupina nebyla její, protože jeden ze zdravotníků ji jí vyměnil omylem za špatnou krevní skupinu. A to tehdy, když jsem byl ještě v bříšku.

Nevím, jestli jsem se těšil na život tady, ale přicházíte-li na svět a do života a to první, co vám vrazí do žil a prvních vteřin bytí jako lidského tvora zde, je smrt, pak asi pochopíte, že to byl start, jak se patří :). Když se vám má narodit dítě a vy opakujete matčin vzorec strachu... nevím, jestli je to podle plánu, ale já jsem ten vzorec strachu dostal do vínku jako dar. Nemohl sem protestovat, jen jsem ho dostal. Nemohl jsem s tím nic udělat. Jediné, co jsem s tím mohl udělat, bylo to akceptovat. Krom toho sem byl stejně v bezvědomí.:)

Oživili mě i mámu. Strachovala se prý, křičela a neustále se ke mě otáčela než omdlela, jak mi popsala sestřička, která mě i jí, zachránila život. Bojovala, jak mohla o můj život. Jistě celý můj život mi taky pořád něco připomíná, vyčítá a strachuje se. :) Pro oči zvenčí je někdy můj vztah k ní a obráceně ne úplně uchopitelný. Je to však moje máma. Dala mi život a to, co přišlo s ním, jsem také dostal. Darem, který jsem sice nechtěl. Ale mám ho. Umím pronikat strachem a rozpouštět ho tak, že dávám aspoň chvíli naděje na to, že klid existuje a je možné ho nalézt. Sobě i těm, co o to stojí.

Uctívání znamená z devadesáti procent strach. Během času se promění v strach všechno. A proto se lidé se milují nikoliv z lásky, ale ze strachu. A jako má i slunce svůj stín, tak i lásku následuje věrně její stín, kterým je strach.

Nebýt toho strachu, nebyl by sem tím, čím jsem. Říká se, že strach plodí strach. Naštěstí jsem si uvědomil, že jsem díky tvému daru mami, neměl nikdy strach jen o sebe.

Díky za všechno mami.  Michal

►hudba: https://youtu.be/pS-gbqbVd8c