USTÁT SE ♥

Odevzdání se tělu znamená, že se vracíme od iluzí k realitě. O jedinci, který je pevně spojen s realitou se říká, že "stojí pevně nohama na zemi". Což vlastně znamená, že vnímá jako základ svého bytí spojení se sebou samým = s vědomím nebe a ukotvením v zemi = v realitě. Ti, kteří takový kontakt necítí, těm se říká, že žijí "s hlavou v oblacích". Tedy oni samozřejmě vědí, že chodí nohama po zemi, ale jejich smyslové vnímání je značně utlumené. A pozor, zvláště u těch lidí, kteří se cítí být velmi kreativními, může přijít dost silné vystřízlivění, když zjistí, že jejich tzv. kreativita je produktem iluzivních představ jejich vlastní hlavy. Je to většinou tím, že jejich strach je natolik velký, že nenechávají svou energii příliš proudit do spodní části těla a omezí se jen na oblast hlavy. Mnozí lidé takto žijí s cílem omezit na co nejmenší počet děsivé nebo bolestné pocity. Protože ty jsou v těle zaznamenány. Hlouběji než si mysl myslí. A při jakémkoliv hlubším kontaktu s tělem, nás k naší nejděsivější bolesti může dostat kontakt s tím, kdo nás¨opravdu miluje. Protože jen ten, se nás umí dotknout hluboko uvnitř. Nejde o nic intenzivního. Skutečná láska je jemná, je to ta nejjemnější vibrace ze všech. A my jsme tak hloupí, že se domníváme, že když láskou neřveme jako king kong, že to není ono. Je to jako s auty. Když auto přede jako kočka a my ho skoro neslyšíme, myslíme si, že je rozbité. Stejně tak naše city. jsou-li jemné, dosáhnou velmi hluboko a dokáži "rozhodit" dosavadní jako "stabilitu" vašeho života. Mnohdy je pro vás váš partner tím, kdo je oním vibrátorem, který se jen jemně dotkne, ale vy máte pocit, jako když byste právě potkali sbíječku o velikosti stodoly.

Je to jako s členstvím v sektách. Jsem-li spojen se zemí a ukotvený, jsem mocný. Ovládám území pod svýma nohama a uchopuji jej. To si skoro všichni myslí, že dělají, ale nikdo to v realitě neprovede. Nedovede se ukotvit tak, aby byl každým krokem v přítomnosti země i nebe. Malé děti nedovedou stát na vlastních nohou a jsou závislé na matce, která jim kontakt s realitou zprostředkuje. Proto i my dnes "milujeme" - svého politika, prezidenta, gurua a někdy i partnera. Jsou pro nás náhražkou matky či otce. Jsou totiž našim vůdcem. Tím, komu se já rád podrobím, když díky tomu mohu utéci do iluzí svého dětství a zbavit se odpovědnosti za život. Členy církve či sekty, či jakékoliv skupiny chrání jejich pateon, svatý, guru, kněz a oni necítí potřebu rozhodovat co je správné a co už ne. A to v nich vyvolává pocity svobody a nevinnosti. prožívají radostné iluze a tím posilují oddanost sektě. tedy vůdci. Iluze dokáží také vyvolat reálné pocity, ale nikoliv realitu. Vůdcové sekt jsou většinou narcističtí jedinci, kteří potřebují vyznavače svého ega. Ovládají druhé o to více, o co si potřebují kompenzovat vlastní neschopnost. Vůdcové přitahují právě lidi, kteří hledají moc, mocného otce či matku.

A proto největším okamžikem života je moment, kdy měníme svůj postoj. Svůj stoj, své postavení. Vůči světu a světa vůči nám. Zkuste se dnes světu uklonit. Než půjdete spát. Postavte se výzvě. Dotkněte se v tomto postoji světa i sami sebe. vydržte tak než začnete cítit v rukou i nohou brnění, tok energie. Pak se pomalu postavte a jděte spát. A uvědomujte si, jak úžasní tvorové jste. A pokud vedle vás leží váš partner, pak jen pozor, může přeskočit i jiskra. A znáte to, vyschlý došek, hoří nejlépe :D. MZZ