OČIMA

Očima musíš dobře koukat. A když koukáš, všechno vidíš. Když vidíš, můžeš chápat. A chápat znamená vědět. A když víš, tak je ti dobře. 

To je citát z filmu o Leonardu da Vinci. Někdy si říkám, že nevím. Když se dívám, vidím, že život se pro mnoho z nás změnil v boj, nebo urputné úsilí a nebo soutěžní závody, kdo výš a kdo dál. Dosáhnout úspěch a to i v oblečení. Jsem-li lépe oblečen než ti sousedi od vedle, to je dnes synonymem pro to mít lepší společenský status.

Identita mého já je spojována s bytím, pro většinu je to spíše činnost. Pak dělám to nerad, konstatuji, že kolem se rodí čím dále víc postižená narcistická společnost. Pro ni je charakterizujícím znakem to, že jsou pro ni důležitější představy nežli lidská přítomnost. V společnosti narcistů, kteří se dívají zavřenýma očima jen na představy svých úspěchů, to vždy nejvíce ovlivní náš povrch, naše šaty = ego. Kdežto zkuste v této na směr orientovanou společnost říci nevím. Neznám, neumím? Neúspěchy zde mají naprosto opačný účinek, protože ony ponižují ego. A v takovém prostředí, které uznává jen výkon se odevzdanost rovná porážce, znehodnocení či hanby. A to i přes to, že ve skutečnosti si vy nic prostě nedokazujete. O to více, to vyprovokuje egoistické reakce druhých. Když se člověk nechce zbavit narcismu, nemůže se oddávat ani lásce. Ani prožívat radost.

Ale aby bylo jasno, není to tom, že musíte něco zavrhnout či snad obětovat. Šaty jsou důležité, ale pánem těla jsem já nikoliv jenom ego. Já jsem bytím, které vnímá. Víte všichni si tak snaživě hrají na to jak poznávají svým vědomím své bytí. Stačí mi jen být? Někomu asi ne, mě ano.V těle, vtělen a to i se svým egem. Které díky mě ví, kde je jeho místo.

Bytí má totiž miliardy let vývoje za sebou. Což je evoluční jev, který má svou moudrost pramenící z přirozenosti podstaty toho všeho. A to je fakt, který si ta tzv. vědomá mysl nedovede ani představit, natož pak přijmout. A proto nikdy nepochopíme lásku. Protože není podstatou z tohoto světa. Je odrazem něčeho vyššího v nás, to aby se i do těch nejtmavších koutečků naší duše dostalo kousíček světla. K tomu, aby se oboje spojilo v jedno. Aby dvě oči uviděli najednou vše. V jednotě.

A to by sem vám na tenhle víkend všem přál. Abyste přestali řešit svoje projekce, o kterých všichni píšeme na fcb v domnění, že si tím potvrdíme svou totožnost. A věnovali se tomu, na kom vám skutečně záleží. A tomu jste prostě řekli: "miluji tě". A nebojte se toho, tohle se nevochodí. :). Jo, taky mu můžete nadávat v domnění, že to je ta správna cesta osobního rozvoje, donutit někoho jiného k rozvoji jeho lásky silou. Ne? no tak si vyberte sami. S láskou. MZZ