Neztrácejte hlavu a pohněte zadkem

FOTOZDROJ
V našem životě se projeví vždy dva základní druhy strachů. Strach ze smrti a strach z nepříčetnosti. První vynechme, k tomu stejně jednou všichni dojdeme a podívejme se na ten druhý. Jde o strach z našeho možné nekontrolovatelného chování. A v tom hraje právě velkou roli společnost. Kolem nás je za posledních 50 let příliš mnoho rozruchu, příliš mnoho hluku, příliš mnoho věcí a taky příliš mnoho špíny.

A tak tu v tom bordelu pomalu či spíše rychle přicházíme o smysly. Tedy chováme se nesmyslně. Protože jsme plně pod nadvládou svého nevědomí, které nás odřízne od působení svých smyslů. My doslova umrtvujeme svoje smysly. Protože nemáme jinou možnost, jak neslyšet hluk, nevidět špínu a nevnímat neustály pohyb kolem. Všude kolem nás je hyperaktivní prostředí. V takovéto společnosti se nemáme možnost zpomalit, natož pak zklidnit. A tato frustrace posiluje tutéž frustraci, kterou trpí hyperaktivní děti. Totiž neschopnost být alespoň malou chvíli v kontaktu se svým nejhlubším bytím. Se svým já jsem....

Naše společnost je tak zaměřená na vnější svět, že jsme se naučily žít jen ve smyslových podnětech, které však vymýšlejíce si je v hlavách, tak je ve svých tělech už ani necítíme. Naše city nejsou opravdové. je pro nás důležité něco smysluplného DĚLAT, nikoliv smysluplným BÝT.

Chceme sice vlastnit mnoho věcí, ale naše vlastní JÁ mezi ně nepatří. Zdá se vám to šílené? To by mělo! Protože je to šílené. A dohání nás to k šílenství, protože nás tento stav čím dál více odděluje od kořenů v přírodě, od země, na níž stojíme, od reality v níž skutečně žijeme. A fakt z toho plynoucí je jeden. A to velmi závažný. Celá naše společnost je naprosto nezdravě zaměřená na sexualitu. Všichni členové společnosti jsou neustále vystaveni agresivním sexuálním podnětům, což je pro mnohé sice vzrušující, ale taky velmi frustrující. Inu, jakmile vás "posedne" takovéto vzrušení, naprostá většina společnosti neví co si s tímto jinak křehkým a intimním okamžikem, má vlastně v povrchové dopravě například, počít. Tam se naše okamžité sexuální pocity jaksi ventilovat příliš nedají. A tak nás takováto sexuální stimulace, přesahující naše možnosti a zásoby energie nutí se odpojit od místa, kde je prožíváme nejvíce, to jest od svého těla. Protože nadměrná stimulace smyslů sexuálními podněty by nás nakonec přinutila doslova se vzdát kontroly sama nad sebou. A toho se rodí již zmíněný strach z nepříčetnosti.

Jenže pocit je živoucím důkazem spojení emocí a těla a pokud jej v rámci společenské "etikety" potlačujeme, pak z nás vyrůstá v podstatě neurotický jedinec, který právě tím, že potlačuje své vlastní sexuální pocity, trpí nutkáním a touhou je realizovat, jelikož potlačit je může, ale musí někde ventilovat ono vzrušení. Potřebuje ho prožít, uvolnit. A tak se naše společnost od pouhé masturbace dostala za několik desetiletí k velkému nárůstu násilí páchaného už na dětech v rodinách, k sexuálnímu zneužívání a k tomu, že když se řekne láska myslí většina lidí na pornografii. Tenhle stav se nedá odstranit změnou společenského zřízení. Množství informací přicházející k nám bude neustále narůstat. Nepůjde to změnit ani učením ve školách či morálními přikázáními typu "nesesmilníš"...to nefunguje už přes 2000 let. Všichni to víme, ale tváříme se jako, že....

To vše pramení z naší odtrženosti od naší přirozenosti, ze ztráty spojení s přírodou a s naší skutečnou podstatou, kterou není vědomí všehomíra, ale život uskutečňovaný v našem obyčejném lidském těle.

A tak má-li člověk strach, že se přestane ovládat, nemůže mít ani kontrolu nad svým chováním. Strach ochromuje tělo a narušuje jeho spontánní funkce. Proto se vyděšení lidé chovají tak podivně. Pocit strachu má své kořeny v minulosti. A tak rozpor dvou našich základních strategií pro přežití, z nichž jedna je ÚTĚK a druhá ÚTOK oslabuje naši vědomou kontrolu. A tím zvyšuje strach. Pokud člověk v dětství někdy cítil vražednou zlost, přesvědčí sám sebe, že kdyby ji dal najevo, rodiče by ho zbili. V takové chvíli mu zbývá jen jedno. Stane se pasivním a potlačí svou zlost. A tím se od dětství tvoří určité vzorce chování a v naší osobnosti, ale hlavně v našem těle se schovává hluboce ukrytá minulost, která je latentně potlačená. Tedy může se z vteřiny na vteřinu stát aktivní silou. Někdy dokonce i situacích, kdy nehrozí žádné nebezpečí, se lidé často bojí, že kdyby vyjádřili onu zlost hodně intenzivně, bude mít jejich chování určité drsné důsledky.

Víte přání a pocity jsou nesmírně vesmírné síly. A uvolnit je z najatého těla není sranda. Dospělý člověk by měl vědět, že i když má zlost, že by mohl někoho zabít, neuděláte. Pro většinu tvorů chovajících se přirozeně, je smrt druha něco nevhodného a nerozumného. A právě PROJEVEM dospělosti je schopnost cítit i třebas vražednou zlost, ale nenechat se jí ovládnout a skutečně zabít. PS: když budete někdy řešit, to, zda-li jedinec stojící proti vám by vám mohl ublížit ze zlosti - všímejte si jeho hlasu a pohledu, očí. Když hodně křičí, ale v očích se nic hrozného neděje, chová se jako malé dítě. Ovšem pokud je hlas zastřenější, úsečnější, ale oči jsou tak pronikající vámi tak, že se vám až zježí chlupy, pak se pokuste, co nejrychleji odejít ze situace. A to nejen pro své vlastní dobro.

A dalším pocitem, krom křiku spojeným se strachem z nepříčetnosti či odevzdání se situaci,  je sexualita. Dospělý zdravý jedinec se nechá unést intenzivní sexuální vášní, stejně jako výraznou zlostí. Mohu být "šíleně" zamilovaný a nebo mohu "šílet" z toho, že druhý zradil mou lásku. Když člověk totiž ví, jak se cítí, a ví, co mu umožňuje konstruktivně vyjadřovat své pocity, pak to znamená, že je už v sobě přijal. že přijal sám sebe se všemi pocity (pozitivními i negativními.). Ovšem jednání vycházející ze sexuální touhy, které si onen dotyčný neuvědomuje, nepřiznává a naopak vytěsňuje, způsobuje to, že se pak on sám stává snadnou kořistí nevědomé sexuality. Stačí jen dotyk v oblasti genitálií. I pouhým pohledem. Neustojí to. Doslova. Ať je to ze zlosti či sexuální touhy, člověka ovládne tak silné vzrušení, že ho nedokáže kontrolovat a už vůbec ne ovládat. Musí ho však nějak ventilovat. A proto buď vybuchne zlostí a nebo se zaměří na sex. A takovéto chování není paradoxně známkou žádné vášně, ale strachu. Strachu z nepříčetnosti, říkejme možná spíše z intimity. A právě tato přílišná intimita je kořenem vašeho STRACHU z NEPŘÍČETNOSTI. Je děsivá právě proto, že je v ní skryta možnost, že člověka OVLÁDNE ten DRUHÝ. Stejně jako to kdysi dělali rodiče. A tak nás a naše vnitřní dítě dohání k šílenství taky tato rozporuplnost: svádění a odmítání; láska a nenávist.

Zvládnutí silných pocitů je známkou lidské dospělosti. Takový člověk s nesnaží své pocity jen tak "ustát", ale prožít. Většina společnosti (cca 93%) však řeší bolestné a nepříjemné situace tím, že se odpojují od svých pocitů. Už od dětství. A to tak často, že to, co v pozdějším věku, většina z nich považuje za pocity, jsou jen představy čili myšlenky. Tedy pokud je zvládají, znamená to, že sami sebe - a tedy i svou SEXUALITU přijali a začlenili vše do svého ega, do své osobnosti. Což je v podstatě nemožné pro člověka, jehož osobnost je zaměřena na přežití, právě proto, že přežití je zcela závislé na potlačování vlastních pocitů. Co tedy udělat se svými sexuálními pocity?

Legrační je, že většina lidí netuší, že relativně sexuální pocity se dají zvládnout snadněji než ty slabé. Slině působící mají více energie a tím pádem jsou schopny být lépe uchopeny. Cvičení, které se dá provádět k posílení pocitů vlastní sexuality aniž by však docházelo v pohlavních orgánech k nadbytečnému napětí. Cvičení se provádí na podložce, matraci nebo na posteli. Lehnete si na záda, skrčíte nohy, které jsou v rozmezí 20 - 30 cm od sebe, zakloníte hlavu, zapřete lokty, které tak pomáhají podpírat i paty, a nadzvednete pánev. Podložky se dotýkají jen lokty, hlava a přední část chodidel. Dýcháte-li uvolněně a hluboce, proudí vám do pánve energie, která začne vibrovat a pohybovat se nahotu a dolů. je to přirozený pohyb, a člověk ho může vnímat jako příjemné dráždění v oblasti pánve, a to je sice sexuální, ovšem nepůsobí na pohlavní orgány. Zde mnoho lidí dostane strach, protože pánev se při tom, čím více jste v klidu, se tím více začne samovolně pohybovat. Vyděsí se proto, že když jsou pohyby hodně výrazné, člověk má právě proto pocit, že nad nimi nemá kontrolu. Nemučte se. Nemusíte si nic při cvičení dokazovat. Začnou-li vás bolet svaly stehen, vydržte jen tak, jak dlouho to půjde a pak to prostě zkuste znovu. Pravidelné provádění tohoto cvičení posiluje a uvolňuje svaly a napomáhá rozvíjení sexuálního pocitu. Prostě neztrácejte hlavu a pohněte zadkem.

Posílení sexuality se projeví v očích. Oči se stanou jasnější a živější. I toto se dá cvičit, ovšem to doporučuji pouze s tím, kdo se tomuto věnuje a nedá se pak vaším sexuálním pohledem polapit. To není legrace, to si zahráváte se silou, která dává život. Pro většinu lidí to není snadné, protože se stydí a bojí se dát najevo své skutečné sexuální pocity. To platí především o těch lidech, kteří byli sexuálně zneužíváni. Proto je k tomuto cvičení zapotřebí zvláště vlídnou a neosobní mysl.

A další doporučení, jak z té vlastní sexuality a světa kolem nezešílet? Nenavazujte žádné sexuální vztahy bez toho, aniž byste k onomu druhému necítili silnou lásku. Pokud se touto radou dokážete řídit, dokážete lépe ovládat své sexuální pocity a tím posilujete svou podstatu i své ego. přetlak je-li moc velký, je lepší ventilovat jej s pomocí masturbace než tím, že běhám od náruče k náruči.Vědomá kontrola silného pocitu je projevem vyzrálého člověka, který se umí přirozeně ovládat.

A nebo můžete být tím věčně "nevyšukaným" a nezralým dítětem, které sice nedává najevo své skutečné silné pocity, aby nevypadal divně, ale jakmile si jej takový pocit najde, podlehne mu bez uvažování a s prstem namířeným na toho druhého a obviňujícím křikem: "za to může on". Vždy jsme si za to mohli my sami. Svým přístupem ke svým pocitům. Protože pocity jsou i náš život. Formují ho a utvářejí. Chceme být my sami naplnění strachem nebo láskou? Lidé si většinou uvědomují, že mají strach, až ve chvíli, kdy jim hrozí ztráta lásky nebo pocitu bezpečí. Ovšem jejich strach je pořád ukrytý pod povrchem těla a brání mu odevzdat se intimnímu vztahu naplno. Oddat se druhému. Přirozeně. Ne pod nátlakem. Lidé však jen kličkují mezi příliš silnými pocity - sexualitou, strachem z nepříčetnosti, necitlivosti a strachem ze smrti. Nepřirozeně přežívají. A tomu říkáme láska. Hmm. Nezní to moc optimisticky. Já vím. Tak neztrácejte hlavu a pohněte zadkem.

MZZ

▬ na motivy knihy Radost od A. Lowena


Žádné komentáře:

Okomentovat