MINULOST ♥

Minulost nás vždy dohoní. Nevím zda-li běhá rychleji než my, ale není tolik zatížená našimi stíny. Když jsem se v jednom z cyklu času, jak říkávají Mayové, potkal s Blanka Bernadetta Zámečníková, netušil jsem jak radikálně to změní mé vnímání času. Jak jsem si začal postupně více a více uvědomovat, že to o čem se mluví ve všech starých knihách, a to že účelem života je dosáhnout celku, jednoty sebe sama, má daleko hlubší kořeny než by se na povrchní pohled zdálo. Trauma ať už je jakékoliv je-li nezpracované, nás ukotví v minulosti a někdy i pořádně hluboké. Nevěřím sice Hindu teorii reinkarnace, ale pochopil jsem, že možnost zachytit určité časové úseky ze života v několika současně existujících rovinách bytí je možné. Pak se totiž jeden život viděný z jednoho místa zdá jako cyklus několika životů, tak jak to reinkarnace tvrdí.

Stín má však svůj vlastní život. A v něm chce, abychom mu věnovali svůj čas a pozornost. A tak chcete-li přesvědčit své publikum, že jste tím, za koho se vydáváte, musíte přestat utíkat a jen se otočit a mluvit se svým stínem, ať už je jakkoliv nechtěný.

No jo, ono se řekne mluvit. Hlavně ZAPOMEŇTE všechny ty tzv. "pozitivní afirmace". Je neuvěřitelným omylem většiny esoteriků a new ageistů, že pozitivní myšlení může být přínosem v tom, jak pracovat se svým stínem. Naopak, nejenom že stín pozitivní myšlení stín nikdy neumenšilo, ale neustále jej zvětšuje. Tím, že stín hodnotí negativně, jeho projevy a symptomy považuje za nepřípustné, tak je odsouvá za tu svou hradbičku pozitivních afirmací. A tam si stín paralelně s vaším mantra mumláním či modlením spokojeně roste a s ním i vaše ego. Největší legrace je, že to vidí všichni kolem, jen vy ne. Jde totiž o nevědomou projekci. A ty tzv. afirmace, jelikož jsou neprožity do hloubi srdce, ale jsou jen oddrmoleny bez úcty a hlubšího vědomí o vztahu slov, emocí a mysli, tak pronikají jen do vrchní vrstvy podvědomí. Chování, které vychází z podvědomí, totiž většinou ani nevnímáme. Natož, aby něco změnilo v nás. V podstatě nám tvoří betonovou hranici mezi námi a naší duší. Když cokoliv vytáhnete z duše, která má v sobě něco negativního, budete to cítit. Jako když si během odpoledního meetingu naší rodiny nechala teta sklenici s vínem na zahrádce a děda vedle ní postavil kolečko plné hnoje. To víno se nedalo pít. Jak načichlo. Jedině, když se to, co považujeme za negativní stane námi a my si přiznáme, že jsme i líní, i bezcenní i špatní, pak se můžeme měnit. Dokud věříme, že jsme jen dokonalí nebo jen zlí, trvá boj v našem nitru dál. Boj nevědomích představ, který nikdy nemůžeme vyhrát. A my se tolik SNAŽÍME DĚLAT TY SPRÁVNÉ VĚCI...

Těžko říct, zda se se stínem dát do kupy samostatně a nebo pozvat na pomoc odborníka terapeuta. Pokud však stínové složky ohrožují naše vztahy s ostatními lidmi, měli bychom si nechat poradit od jiných. Ono stínu se nikdy nezbavíte. jen v kontaktu s ním už budete uvolněnější. Klidnější. Uvědomíte si, že je to jen závoj, kterým překračujeme svou existenci k něčemu vyššímu. K tomu naučit se milovat to, co vlastně ani milovat nelze. Kdyby láska v nás zemřela, zpustli bychom docela. A jen tma stínu by po nás zbyla, stínu bez života, bez těla. Většina z nás se nezamýšlí, co svým životem vytvoří. Co po nás zbude. Hindu to pochopili, ale blbě zformulovali. Ne, že by to mělo být nic. Jen se tak rozplynout do nicoty. Tím totiž nahrávají stínu a v podstatě říkají, že pro stín nevědomě pracují. Jde o to, aby po nás v naší duši nezbylo nic. Aby zbylo všechno, ale aby nic z toho nestvořilo stín. Pokud přijmu sebe sama, jsem schopen přijmout i Boha do svého srdce, natož pak někoho bližního. Miluj bližního svého, jako sebe samého. V jednotě ducha, duše i těla. Amen. MZZ