Na počátku byl hlad

Jednou jsem se ptal na jednom semináři účastníků jestlipak vědí, kdy začíná proces tvorby jídla. Všichni se začali předhánět v přípravě zeleniny a masa, pečlivých nákupech a výběru surovin, jiný zase upozorňoval, že je třeba uvést kuchyň do provozu a patřičně ji rozběhnout. Návrh střídal návrh, a já se stále usmíval. Po chvíli ticha, když už nikoho nic nenapadlo, se přihlásila malá nenápadná dívenka a povídá: "když mám hlad?" Všichni vybuchli smíchy a já mlčel. Poděkoval jsem ji za odvahu s níž prezentovala svůj "objev" a podpořil jsem její názor.

Prvním okamžikem jídla je náš vlastní hlad. V něm totiž vzniká záměr, který uvede do sledu kolotoč událostí, jenž se budou podílet na tom, co jíme a čím se taky stáváme. Po té, co se rozhodneme najíst určitou stravu nikoliv vzduch, a nyní prosím, aby dál nečetli ultra-ortodoxní příznivci tzv. jídla pomocí energie, tzv. breathariani. Jejich hlavní argument ve prospěch breatharianismu je: Jestliže je potrava tak důležitá, proč se jí lidské tělo snaží vždy zbavit? No otázka sice poměrně logická, ale jaksi opomněla to, proč člověk jí. Aby při tom získával v procesu trávení určité látky, které sám nikde jinde a to ani ze vzduchu nedostane. Čili odpad po zpracování se uklízí a vyváží v každé továrně a to i té, které říkáme člověk. Jelikož žijeme v reálném hmotném světě, při proměně potravy v další substance, jenž naše tělo využívá zůstává vždy určitá část, kterou zpracovat neumí, nejde nebo na ni nemá kapacitu.

Osobně si chci v tomto malém zastavení se u jídla povšimnout toho, jak se silně na chování lidí, aniž to tuší podepisuje skladba stravy a to především o tom, jak na nás vnitřně působí a jakou energií maso x zelenina. Záměrně nepoužívám termíny masožrouti a vegani či vegetariáni, protože o tom toto pojednání nebude. Každý ať si jí nebo nejí, co je mu libo. Či libové.

▬ Na počátku všeho je hlad. Následuje shromáždění skupiny lidí, které se říká účastníci stravovacího procesu. Tito lidé většinou přednesou své požadavky. V restauraci je to číšník, u večeře doma máma nebo táta.
▬ Následuje výběr toho, co si dáme, vznášejí se požadavky, diskutuje se nebo vám číšník ukáže přeškrtaný jídelníček a řekne máme guláš, popřípadě maminka sdělí, co jste nechali v lednici z toho snad něco použiji.
▬ Následuje v případě večeře tristní etapa, jelikož nejsou doma vajíčka děti trvají na lívancích tak hybaj do sámožky. V případě restaurace se musí personál kuchyně aktivovat prohledáním skladu rychlostí jenž naznačuje, že možná přijede i mistr Pohlreich.
▬ Potraviny samozřejmě pečlivě vybrané, i když víme, že kdo má více peněz, může si dovolit tzv. zdravější potraviny, se začnou zbavovat obalů a začnou se sypat do hrnců, pánví, pekáčů a co já vím do čeho ještě.
▬ Zde se ještě zapojí technika, asi naposled v procesu se mixuje a krájí zelenina, či připraví základ trojobalu na obalování řízku. Tady může být zapojen sic odborný, i když pomocný personál.
▬ Až nyní nastupuje šefkuchař, který to vše sledoval ostřížím zrakem a který nyní do toho, co by se dalo nazvat mechanikou procesu potravy vnese prvek, který by tam asi nikdo nečekal. Dá mu lidskost, punc bytí. Prostě zapojí do kuchařiny umění. Zde jsou ty nenápadné ochucovačky, ty tajné recepty a triky našich babiček, co odkoukány se tiše sunou dál generacemi.
▬ Jídlo je hotovo a do procesu vtrhává ten, kdo servíruje. Začíná dramatický přechod mezi kuchyní a jídelnou. V starých domech byla kuchyň vždy místnost určená pro přípravu a jakmile se dovařilo, všichni se převlékli a šli na "hostinu". Slovo hostina vzdáleně připomíná slovo hostie, svátost. Ano, to bylo v dobách, kdy tento poslední proces dodával jídlu trvalý a nesmazatelný dojem, přítomností všech účinkujících. Jíst bylo posvátné. Protože jídlo tvořilo nejen energii těla, ale propojovalo nás i duchovně. A o tom, si dnes většina lidí může nechat zdát.
▬ Servírování a způsob podávání jídla je nyní zcela na nás nebo na restauraci, kterou jsme si k tomu účelu vybrali. pamatuji si, jak jsem jednou byl pozván na večeři s rodinou majitele řecké taverny. Uzavřeli tavernu pro hosty a přinesli všechno jídlo na jeden obrovský stůl vyrobený z 6 dalších. Rodina se pomodlila a začalo se jíst. Bylo nás tam asi 15 - 17. Všichni se prolínali, nabízeli si navzájem ochutnávky svých směsí koření a zeleniny nebo placek potřených sýrem feta a bavili se.o všem možném. O ženách o mužích, o slunci, o olivách, o moři, o lidech. Vzrušení, najednou zas tiší, jako když vítr češe listí v lese. Byla to jedna z nejživějších modliteb, kterou jsem kdy, viděl.

To poslední, co by v jídlu asi a u nás skoro nikdo nehledal je slovo. Slovo boží. Slovo, které završuje a posvěcuje to, co proběhlo na svátost. To slovo je CELEK (jednota). Završení přeměny prostého pokrmu na něco neobyčejného. Na něco, co nám dává možnost nasytit nejen tělo, ale umožňuje onomu slovu stát se tělem. Vstoupit do hmoty. Umožňuje vám totiž stát se člověkem. Nezáleží na tom, co jíte, ale s kým.

MZZ

PS: K těm rostlinám a masu. Oboje patří k jiné třídě, jinému biomu. A pro každou je charakteristická určitá energie, která se spolu s nimi konzumujete. Zvěř patří svým typem pohybu do třídy astrálních energií. jejich pohyb je stejný jako u astrálních projevů. Jsou impulzivní, podnícené pudy, jsou nepředvidatelné a prezentují ten tzv, prvotní chaos. Ti, kdo jí velké množství masa, zpracovávají v sobě neboli tráví mnoho ženské, jangové, temné, chaotické a neuchopitelné energie. Tuto energii potřebují doplnit, jde většinou o pohybovou energii, která jim chybí. Jejich pudově sexuální centrum je většinou blokované jejich vnitřním řádem.

Rostliny naproti tomu rostou v jednom směru, nepohybují se z místa na místo jako zvěř. Dívají se stále za sluncem a jejich energií, kterou jsou tvořeny je energie mužská, jinové, světelná, energie preferující jednu přímku jeden směr, energie řádu. To je taky důvod, proč doplňují potravou tento typ energie. Jejich blokace vycházejí nikoliv z oblasti pánve, ale většinou z oblasti srdce. Jejich hlava jim většinou nasadila do hlavy přísný řád, nebo množství vnitřních příkazů a nařízení, které jim posilují bloky v oblasti prožívání svých emocí a oni je překonávají s tímto typem potravy.

Pravdou je, že jaká je příčina jejich touhy po tom, či onom typu potravy nevíme, to se musíme dozvědět, pokud nás to zajímá od dotyčného. Může to tiž být vždy i z naprosto opačného pólu. Osobně se domnívám, že příklonem k vegetariánství se tito lidé jen pokoušejí více identifikovat s tím, po čem bytostně touží. Po vedení. Po osobě, která by jim pomohla ukotvit se v tom, co je pro ně důležité. proto mají tak rádi ty silné a esoterně vyhlížející bytosti, které tak důležité říkávají, já vím, co s tím. Já to taky nikomu neříkám. Pouze využívám net jako možnost si tady tu informaci schovat. To aby jsem si ji mohl připomínat. Mimochodem ty vegetariány chápu. Copak je tou správnou restaurací fastfood, kde na jednom konci sedí v kuchyni člověk a otevírá, druhý dohřívá a třetí pak servíruje ty jejich konzervy?

Děkuji všem, kteří se mnou kdy jedli. Rád na ty chvíle vzpomínám. Pokaždé mi totiž vrací do srdce tu možnost těch tří slov, které jsou s jídlem spojeny. Usmířením života, kdy někdo dal svůj život pro ten můj vzbuzovat soucit a laskavost. To proto abych je právě tyhle vlastnosti mohl i já sám ŠÍŘIT. A tím, že je přijímám, k sobě a do sebe, stávají se natrvalo mou součástí. Součástí, která mi bude PŘIPOMÍNAT jejich poselství. A tím poselstvím je SLOUŽIT.