ZIMNÍ SLUNOVRAT 2016

Zimní slunovrat pro nás pozemšťany znamená, že 21. nebo 22.prosince dosáhne naše rodná hvězda Slunce své nejjižnější polohy na mapách noční oblohy označované jako obratník Kozoroha , tedy 270° ekliptiky. Jedná se o jeden z astrologických úkazů, který naši předkové sledovali prokazatelně nejdříve - místo písemných záznamů jsme často svědky unikátních kamenných kalendářů či náboženských staveb, které mají k zimnímu slunovratu, jako unikátnímu astrologickému a astronomickému úkazu zřetelný vztah. Zimní slunovrat pro člověka znamená okamžik, kdy je nejdelší noc a nejkratší den na severní polokouli. Na severní polokouli je den nejkratší a noc nejdelší, přichází tajemný zimní slunovrat, začátek zimy a znamení Kozoroha. Slunce se obrací na sever a po třicetidenní pouti vstupuje do znamení Vodnáře. Za další měsíc pak vstoupí životadárné Slunce do posledního znamení Ryb, aby o prvním jarním dnu opět celý cyklus započal s železnou pravidelností znamením Berana. 

Slunovrat (solstitium) ZIMNÍ je astronomický termín pro okamžik, kdy Slunce má vůči světovému rovníku nejmenší deklinaci. Zimní slunovrat nastává v době, kdy je síla životodárného Slunce nejslabší, kdy noc a s ní spojené síly temna dosahují vrcholu svého působení na Zemi. Náš svět je právě v tomto období nejblíže temnu a v době zimního slunovratu dokonce mizí hranice mezi naším světem a silami podsvětí. Podle pradávné tradice došlo ke zrození boha Slunce při ranním svítání, přičemž je významný díl obřadních činností soustředěn na předvečer dne 25. prosince, tedy na Štědrý večer. Tím ovšem zimní slunovrat nekončí. Dalších dvanáct dní, které jistě zastupují dvanáct měsíců v roce, je označováno jako nečisté dny, které v podstatě končí svátkem Tří králů. Lze předpokládat, že těchto dvanáct dní představuje období, kdy našemu světu vládne bůh podsvětí Veles, jako náhrada za dvanáct měsíců, po kterých světu vládne sluneční bůh Dazboh. I to je důvod, proč má období zimního slunovratu i svou další stránku - tedy svátek spjatý s bohem Velesem, čehož obratně využili křesťané, zejména v oblasti stanovení data Narození Ježíše Krista. 

Zimní Slunovrat znamenal a doposud zimní slunovrat znamená významnou událost pro jakoukoliv lidskou kulturu. Oslavy zimního slunovratu byly i u Slovanů nahrazeny křesťanskými Vánocemi, kdy oslavy zrození slunečního božstva byly nahrazeny svátkem narození Ježíše Krista. Řekové slavili dne 25. prosince zrození boha Slunce Hélia, Římané zimní slunovrat pojali jako svátek hojnosti zasvěcený Saturnovi a zrození Nepřemožitelného Slunce, v pozdním období římské říše se také na toto datum hojně rozšířily oslavy původem íránského slunečního boha Mithry, což byl bezprostřední předstupeň zařazení tohoto svátku do křesťanského ritu. Nejstarší zmínka o slovanských oslavách zimního slunovratu pochází z 10. století z Euchologiu sinajském, staroslověnské památce z Makedonie z 10. století, kde stojí: „Jašte kto vъ prъvyi denъ idetъ na kolędǫ enuarja, jakože prъvěe pogani tvorějachǫ…“, teditizování ti, kteří prvního ledna chodí slavit koledu, jako dříve pohané činili. 

Zvyky starých Slovanů se za zimního slunovratu prováděly oslavy předků a Přírody. Za zimního slunovratu je hranice mezi naším světem a světem zemřelých otevřena, proto se duše mrtvých svobodně pohybují po světě. U Slovanů zvykem při štědrovečerní večeři prostírat i zemřelým členům rodiny, jež bývají před večeří pozváni a na jejichž počest pak bývá připíjeno. Předkové se za zimního slunovratu mohou objevit i v podobě neznámých příchozích, proto každý i neznámý příchozí musí být řádně pohoštěn. 

V období zimního slunovratu se na náš svět však nedostávají pouze duše zesnulých příbuzných, kteří jsou nám obvykle příznivě nakloněni, ale také různí podsvětní duchové, kteří mohou být lidem nebezpeční. Nejspolehlivější ochranou byla blízkost posvátného ohně, hojně byl rovněž využíván ochranný účinek česneku. Žádná nečistá síla však nemůže uškodit tam, kde panuje přátelství, bujarost a veselí, což byl také způsob jakým se trávila noc v předvečer Dazbohova narození. Velesova čarovná moc byla vhodná pro různé druhy věštění, které se při zimním slunovratu provozovalo a dodnes provozuje. Mezi úmrtím a znovuzrozením Dažboga je pozemský svět bez jeho ochrany a nastává tak chaos, kdy mizí hranice mezi světem a podsvětím. Mohou se tak k nám dostávat bytosti z jiných světů i duše zemřelých.

V indoevropské tradici je při zimním slunovratu oslavováno zrození slunečního božstva, neboť postupné ubývání dne a tím i světla, tepla a životní síly je v těchto systémech obrazem stárnutí slunečního božstva. Přibývání dne a slunečního jasu po zimním slunovratu nakonec vede k obnovení života v přírodě. V překladu Kroniky Jana Malaly z 10. století je jako Svarohův syn a bůh Slunce uváděn právě bůh Dazboh - lze tedy předpokládat, že právě Dazboh je oním slunečním bohem, jehož zrození při zimním slunovratu oslavujeme. 

▬ Symboly zimního slunovratu

Mnohé prvky, které si dnes typicky spojujeme s obdobím Vánoc, pocházejí z dob předkřesťanských rituálů oslav slunovratu. Vánoční strom, který dnes v domácnostech zdobíme, má svoje kořeny v době předkřesťanské, kdy si lidé nosili domů živý strom, aby uchránili duchy dřeva před drsnými zimními měsíci. Rovněž zvyk zdobit si příbytek jmelím pochází již z dob předkřesťanských.

Oslava slunovratu je ve všech kulturách světa vnímána, jako důležitý přelom v roce. Tento svátek se slaví jak v Asii, tak i v Americe a v dnešní době novopohanských rituálů probíhají zřejmě největší oslavy slunovratu v rámci Evropy u známého Stonehenge. Staří Řekové slavili zrození boha Slunce Hélie, Římané boha Saturnálie (Saturna) apod.

▬ Oheň a zimní slunovrat

Nejdůležitějším elementem, který oslavy zimního slunovratu provází, je oheň. I v době vánoční zapalujeme svíčky, které dnes mnohdy nahrazují žárovičky. Oheň měl pro naše předky nejen funkci symbolickou, ale i funkci ochrannou. Při západu slunce se zapaloval oheň nebo svíce, tak aby do sebe vstřebal poslední síly Dazboh/Dažbogovy síly a musel vydržet hořet celou noc. Naši předkové obvykle zapalovali velké ohně, vatry, u kterých se sešla celá vesnice, a po celou noc se u ohně bdělo. Během toho, co plál sváteční oheň, započala slavnostní večeře, k slavnostnímu přípitku byly přizvány i duše zemřelých předků. Na stůl bylo sneseno množství nemasitého jídla, nesměla chybět jablka, která symbolizují zdraví, také ořechy, symbol hojnosti a ochranný symbol česnek. V rámci oslav také hospodář rozděloval mezi čeládku a rodinu pečivo. Nejčastěji se jednalo o chléb nebo kulatý koláč (ve tvaru slunce). Později toto pečivo nahradila vánočka. Pečivo bývalo navíc zdobené symbolem kříže nebo svastiky. Dalším prvkem oslav slunovratu, který se objevuje v celém staroslovanském světě, je motiv slámy. Ta se dávala na podlahu nebo na stůl, kde byla urovnána do tvaru kříže.

▬ Nejdelší noc v roce

Nejdelší noc v roce byla také považována za noc kouzelnou. Země se otvírala a vydávala své poklady, domácí zvířata mluvila lidskou řečí, louky pod sněhem rozkvétaly a stromy plodily ovoce. K zázrakům této noci také patřilo, že člověk mohl nahlédnout do budoucnosti. Při večeři samotné se věštilo, louskaly se ořechy, krájela se jablka apod. Svobodné dívky mohly ve studni spatřit obraz svého budoucího muže. Jelikož se v této době duše mrtvých dle pověr pohybují po světě a mohou se objevit v podobě neznámých příchozích, musí být všichni cizinci, kteří zaklepají na dveře, řádně pohoštěni.

▬ Kračun – praslovanský svátek zimního slunovratu

Podle staroslovanské mytologie je tento den zván Kračun. Je nejkratším dnem v roce a dnem, kdy je naopak noc nejdelší ze všech nocí během roku. V okamžiku, kdy Slunce na Kračun zapadá, umírá Dazbog, syn Svarogův. Zima v tento moment definitivně převažuje nad létem a nastává doba odpočinku a nadvláda bohyně Morany.Původ staroslovanského názvu pro zimní slunovrat, Kračun, má nejasný původ. Oslavovalo se narození Dazboga, syna nejvyššího boha Svaroga, který se vždy znovu o zimním slunovratu narodil, během jara vyrůstal, v létě dospěl a v zimě zemřel, aby se mohl znovu narodit. První sluneční paprsky následujícího dne a kokrhání kohouta oznamovalo znovuzrození Dazboga. Rituální snídaně měla symbolizovat plenku nově narozeného boha a k obědu se peklo prase. Odtud pravděpodobně pochází rčení o nutnosti postit se na Štědrý den, abychom pak uviděli „zlaté prasátko“.

▬ Koledování na slunovrat

Hlavním účelem koledování na zimní slunovrat bylo dle tradice zahnat běsy a démony a ochránit domov před ostatními lidmi. Mladí muži se přestrojili za zvířata, navlékli si různé strašidelné masky na obličej či se převlékali za ženy. Důvodem bylo, aby je duchové a strašidla nepoznala. Ve skupinkách pak obcházeli domy, zpívali koledy, hráli scénky a především přáli domu a jeho obyvatelům štědrou úrodu a štěstí. Od hospodyně pak za to dostali dary (jídlo, pití a peníze). Koledování probíhalo až do Tří králů, protože chaos v přírodě mohl trvat až do té doby. V této době byl zakázán sexuální styk i domácí práce.

zdroj: http://www.spektrumzdravi.cz + wiki