NERVOZITA BOHATSTVÍ

Možná si někdy přejeme dávat lásku partnerovi snad až příliš velkolepým způsobem. Často nás k tomu svede doba. No, doba. Co třebas naše vlastní závist? A my se právě proto bojíme být bohatí, protože dobře víme, co s námi vnější bohatství udělá. Jak snadno odhaluje veškeré naše snahy udělat ze sebe prince či princezny bez poskvrnky na cti. Jak snadno ukáže ty nejtemnější stránky v nás. Jak snadno podléháme stínu. Bohatství buď člověka narovná nebo ho zničí.

Proto často žijeme v chudobě. A dnes je takových spousta. Zaklínají se především láskou. Snažíme se tak ukázat druhým, že jsme dobří, soucitní a laskaví. Je snadné dělat takto obdivovaného guru. Nic nás to takto totiž nestojí. Málokterý guru, ale to, co říká a káže druhým taky sám se sebou dělá. Sektu uděláte snadno. Dva jsou společnost a tři už jsou dav se říká v jednom úsloví. Jo, protože davu snadno naslibujete cokoliv. Cokoliv, co jim přinese bohatství. A srdce touží po skromnosti pokoře a cudnosti, že? Asi proto je tolik guru posedlých penězi, jejich přeléváním na osobní konta, auty, krásnými ženami i muži, domy nadbytečně velikými, prostě mocí.

Někdy je zajímavé se ptát lidí, na kterých nám záleží, tedy partnerech, těch co s námi tvoří společnost, co si představují pod pojmem bohatství a co pro ně znamená. Týká se to především těch, kteří mají chuť s někým trvale žít. Ne, nemyslím předmanželskou smlouvu. Když je váš partner ksindl, smlouva je vám stejně prd platná. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, co vás partner skutečně chce? Dříve byly vždy rodinné firmy a jejich vedení se věnovali oba dva partneři. že měli stejné cíle? Stejnou cestu domu? Stejné pohnutky? Ono, jak vyplývá z shora psaného textu, mnoho z nás předstírá chudobu a vymlouvá se na nevím co, jen aby nemuselo přiznat, že skutečnost toho, co s v hloubi duše hmotně přejí, je rapidně jiná od toho co říkají. Že máme mnoho plánů a na ně potřebujeme peníze, ale nepřiznáme si to? Že ze sebe rádi děláme neviňátka, ale přitom závistivě pokukujeme po všem, co se nového hýbe u sousedů? Že naše oko neustále přeměřuje to, co mají druzí na sobě a porovnáváme se, to, aby jsme druhým ukázali, jací jsme my skvělí...?

Je to jako s úspěchem, když jste úspěšní, jste zajímavý, lidé si o vás povídají, mají vás "rádi". Tenhle princip si táhneme hluboko z mládí a funguje skvěle. Aspoň pro prodejce pěkného oblečení a luxusních doplňků. Když učím lidi, jak mají vypadat, aby to ladilo s nimi, jejich osobností, stojím někdy před problémem, že oblečení a doplňky role, kterou se rozhodly hrát, jsou velmi stručně řečeno nad jejich "možnosti". To si lidé, co druhým závidí a snaží se luxusem dohnat ego někoho jiného, jaksi neuvědomují. Domnívají se, že pro dobrou hru, stačí dobrý kostým. Jo funguje i přesný opak, co se kostýmu týká. Jsou tací, co v rámci svého esoterního smýšlení rozdají i poslední koláč chudým a jsou schopni nosit kus a hadru jen pro to, aby ostatním ukázali svou pokoru a soucit. Pokud by to takto fungovalo, pak by i matka Tereza měla radši chodit nahá. Nikdy nejde o nás, vždy jde o druhé. To proto, aby nás za naši hru měli "rádi. Aby v případě představení na konci zatleskali. Aspoň.

Další věcí, co potřebujete je dobrý scénář. Tedy hra o něčem. Jsou to hodnoty, které do nás vložil rod z něhož pocházíme. To, co s nimi my sami následně uděláme, za to autor původní verze už ručit nemůže. Ale jak často doprovází pocit a přání být bohatým, že je to proto ukázat těm svým blbým příbuzným, že? Vánoce toho jsou častým příkladem. Přehlídka, to co "máme". Pamatuji, jak si jednou soused před odjezdem umyl a pečlivě vyleštil auto, pak se nasral, že to není ono a deset v noci ho protáhl myčkou. Den před odjezdem za zbytkem rodiny, kde chtěl s oním krasavcem oslňovat. Tak nějak uhodil v noci mráz a se zamrzlým autem můžete jet leda tak do prdele. Jejich děti dlouho vzpomínali, že to byly jedny z nejhezčích vánoc, když lítali na poslední chvíli a sháněli aspoň větvičku a něco k jídlu. Spolu.

Třetí věcí, co k tomu, co se v roli skrývá potřebujete je řeč. Verbální projev. Verbalizujeme, tedy sdělujeme druhým, co potřebujeme? Nikdy!!! Vždy, když jste to udělali byl z toho průser. Když se lidé sejdou, a je jedno ve vztahu nebo práci, neřeknou nikdy na rovinu, co chtějí. To musíte poznat pozorováním toho, co říkají a toho, po čem skutečně touží. K čemu skutečně lnou. tedy kam se postaví, položí, kam jde jejich tělo. To je totiž vždy spolehlivě prokecne. Někdy to trvá i dlouho, ale jednou se jejich úmysly odhalí. To už sice bývá v rámci především partnerských vztahů trochu pozdě, ale aspoň tak.

Jistě druzí nás trestají za to, že nejsme výkonní (aby měli dost energie pro své plány), nejsme dost bohatí (pro jejich představy) a ani úspěšní (aby měli díky nám vliv moci zařídit a domoci se svého). Tresty jsou různého charakteru, od sexuálního vydírání, přes najednou není čas na ani jídlo, domácí plány na nedělní vycházku nevyjímaje, což vede postupně až k rozchodům. Takže jestliže jste z pocitu chudoby a nedostatku hmotných zdrojů nervozní, zklidněte se. Buďte vděční za to, co máte nebo co vám zbylo. Určitě to není málo. Nejcennější věci jsou ty nejprostší. třebas vědomí toho, jak se k bohatství zas dostat. Všechno ostatní vám mohou vzít, tohle ne. Je třeba být především čestný. Hrubým zlostným slovem nikdy nedosáhnete na dno lidského srdce, leda tak dostanete přes tu svou nevymáchanou hubu tak, že se vám zavře nadlouho.

Ono největším divadlem a tou nejžádanější rolí je být v bohatství sebe sama. Touhou jakéhokoliv srdce je dosažení vnitřního míru. Uvnitř i vně. A být v míru se sebou samým je největším bohatstvím, které znám. A jen z něj může plynou to, další, hmotné, které nám i vydrží. Jinak o něj přijdeme, stejně, jako přijdeme o svou roli. Pak budete i v honosných hadrech hrát roli chudáka. Ovšem mnohem horší je, když ze sebe uděláte chudáka proto, že druhým závidíte jejich honosné hadry.

Žádná role totiž nestojí za to v ní obětovat svou lidskou důstojnost. Bez ní ztratíte nejen jakýkoliv vztah, ale hlavně sami sebe. MZZ