PONOR

Když odstraníme tzv. ego, vystavíme sami sebe, coby své jádro světu, který je daleko mocnější než ten svět hmotný. Proto likvidace a rozpouštění ega pro nepřipravené jedince znamená jenom jedno. Smrt. Ovšem nikoliv tu mystickou. Znamená to, že je bludné myšlenky odvlečou do hlubin nevědomí, o kterých se nám v našich snech nikdy nezdá. Jde o hlubiny mýtů, odkud vcházejí na svět naše archetypy. A my pohlceni, protože ego bylo zničeno a vědomí pohlceno hlubšími úrovněmi psyché, jsme se najednou ocitli v psychickém stavu naprosto odlišném od svého okolí. Jsme izolovaní, protože nenacházíme ani v nejmenším od svého okolí jakékoliv pochopení. Strach z této přemoženosti a izolace způsobuje vlnu paniky, která nás stahuje ještě více do sebe a odtahuje od druhých, aby nás pohltily emoce, které však již nejsou stejně jako my, spojeny s běžnými denními věcmi. A my tak upadáme do obrovských nesnází s vnitřním světem mýtů a snových obrazů. Zkusím vám popsat to, co se může dít a bohužel mnohdy i děje s našimi osudy potom.

Vyrůstali jsme často ve frustrujícím prostředí, kde láska rodičů byla podmíněna splněním většinou nesplnitelných rodičovských očekávání. Dítě = my, se cítí být nehodné, vinné za všechno zlo světa a tím pádem po právu odmítáno. Ztotožňujeme se s rodičovskou kritikou a stáváme se my sami "černými ovcemi". Potlačíme své emoce na samé dno sebe sama a odstraňujeme je do nevědomí. Nemáme žádné vztahy a jediný cit, který v nich je, je pouhá intenzita souložící mechanické rozkoše než nám dojde, jak nám chybí láska a my vůči všemu zcela otupíme. Identifikujeme se s tím, čemu se říká archetyp a který mezitím vyrostl v naší mysli.

Tuhle schizofrenii mysli popsal kalifornský psycholog a terapeut John Weir Perry. Popsal cca 10 archetypů, s kterými se na svých cestách myslí, která se tímto pokouší vyléčit z toho, čím jsme jí celý čas bombardovali:

TÉMA STŘEDU: místo, kde se setkává nebeský svět, normální svět a podsvětí; centrum pozornosti; stav bytí mezi dvěma protikladnými polovinami světa = někdo vám nakukaká, že vy jste jedineční a že musíte opustit kruh bytí v němž jste dosud byly, protože v něm nemůžete najít svůj střed

TÉMA SMRTI
: obětování, ukřižování, roztrhané kusy těl; bytí v posmrtném stavu; jsem jako po smrti v nebi nebo v pekle = ano jako pokračování se zřeknutí toho starého světa musí přijít smrt - toto je okamžik, kdy vám ještě váš vlastní mozek vysílá poslední zoufalé signály o tom, že jste již skoro před branou svého obludária a aby jste tam nevstupovaly

TÉMA NÁVRATU K POČÁTKŮM: vracíme se k počátkům času a vesmíru, rozplýváme se v nic což vnímáme jako rajskou zahradu, vody prvního oceánu bytí, bezedné propasti, první prvobytně pospolité kmeny; asociace k emocím z dětství, potřeby dotyku spojení, objetí, orální fixace = dochází k pomalému sbližování se svým spasitelem, který vás začíná ovládat emocionálně přes vaše vlastní nenaplnění potřeby dotyků, odtud je k sexu už jen krůček

TÉMA KOSMICKÉHO KONFLIKTU
: světový konflikt mezi silami dobra a zla, světla temnoty, řádu a chaosu, zničení světa a poslední soud, intriky, všude jsou jen úklady, špionáž, možnosti otravy = poslední zbytky starého jsou nahrazeny novým, je třeba mozek pořádně vybrousit, aby poslouchal na slovo či na dotyk, jedinec je ukotvován v pocitu, že příslušná komunita, náboženství či sekta, případně onen potravní způsob obživy je jedinou správnou volbou

TÉMA HROZBY PROTIKLADŮ
: pocit ohrožení ze strany protikladů, strach z přemožení druhým pohlavím - jako strach z sexuálního kontaktu, před kterým varovali rodiče; přeměnění se v druhé pohlaví = identifikace s postavou protikladů vede k časté konzumaci drog; při čemž nyní vyvstává vlastní nadvláda opačného pohlaví - a znovu se otevírá, ale bohužel pro jedince neřeší obraz ovládání rodiny jedním z rodičů = z tohoto plynou jedincovi pokusy vyhladit pohlaví a žít bezpohlavně, v náboženském rauši často poskytuje své tělo tam, kde je to třeba, a to i bisexuálně, protože nyní jde už o splynutí s....

TÉMA APOTEÓZA: jedinec zažívá zbožštění = nejčastější argument různých církví a sekt, které s vámi manipulujíce tvoří pocity povyšující jedince na úroveň božství, světců, reinkarnovaných guruů, hrdinů či mesiášů, aby tak potvrdily vaše skutky a konání a dodaly jim zdání legitimity, když už ne před vnějším světem, pak alespoň ve vaší mysli

TÉMA DUCHOVNÍ SVATBY
: jedinec vstupuje do posvátného svazku vetšinou rituálem = hojně zneužíváno rádoby mistry, kdy se dotyčnému (spíše dotyčné) překládá opět možnost spojení se svým Bohem a Bohyní jako doplnění sebe sama, což hojně využívají především sadisticky dominantní muži, kteří mají kolem sebe takto navázáno mnoho žen a každá žije ve svém vlastním iluzorním mýtu, že ona je tou hlavní bohyní č. 2.327

TÉMA NOVÉHO ZROZENÍ
: tyto ženy se často stávají nositelkami tzv. nového života - je jim podsunuta myšlenka, že jejich dítě bude mít nadlidské schopnosti a bude usmiřovatelem či obnovitelem nového světa, no a pak bude třeba naše božské děti nikoliv poslat do školy, ale do práce, aby nás měl kdo živit

TÉMA NOVÉ SPOLEČNOSTI
: tu je předvídán nový řád posvátné povahy, utopie, Nový Jeruzalém, poslední ráj nebo nový věk = ti, kdo jsou uznáni jako pokračovatelé a nástupci různých linii, jsou povýšeni a mají v novém řádu odpovídající místo aneb zase se tvoří noví biskupové ještě nepojmenované struktury, která mečem přináší dobro

TÉMA ROZDĚLENÍ SVĚTA DO ČTYŘ ČÁSTÍ: je v něm stanovena podstat světa do čtyř částí, 4 elementy či stavy bytí, to jsou všechno symbolické projevy mužské části duše tzv. animus

A tenhle můj průvodce schizofrenii dnešních stavů bytí má za cíl jedno. Zkusit popsat věci jiným úhlem pohledu. Většina z nás si neuvědomuje, že toto vše, odehrávající se za zavřenými dveřmi naší mysli může mít na svědomí ten, koho jsme odsud z reálného světa vlastně vyhnali a to je náš vnitřní muž; ano ten muž, po kterém tolik žen dnes tak vzdychá. Mužská část naší duše je totiž fuč. Je zahnaná do úzkých a používá nyní velmi lstivě a vychytrale zbraně vnitřní ženskosti, zbraně manipulace mysli hlubokým nevědomím a to proti nám samotným.

Je to jako bouře, že? Procházíme vlnami bouřlivého odmítnutí všeho kolem, nota bene, když vám společnost kolem řekne, že byste se měli léčit. Tím, jen potvrdí vaše obavy. Mysl člověka je jen zrcadlem a odráží tedy nebezpečí, frustrace, pochybení a nemohoucnost. Je nutné si tím projít, ale řízeně a v bezpečném prostředí, nikoliv u gurua pod dekou při od-háčkování. Když odstraníme tzv. ego neboli vnějšího muže, vystavíme sami sebe, coby živé jádro energie božské jiskry, světu vnitřních nevědomých archetypů pramenících z prvotního Chaosu, který je velmi mocný. Proto likvidace a rozpouštění ega pro nepřipravené jedince znamená jenom jedno. Smrt. Ovšem nikoliv tu mystickou. Znamená to jen, že nás bludné myšlenky odvlečou do hlubin nevědomí, o kterých se nám v našich snech nikdy nezdá. Jde o hlubiny mýtů, odkud vcházejí na svět naše archetypy. A my jsme pohlceni, protože ego bylo zničeno a vědomí pohlceno hlubšími úrovněmi psyché, až jsme se najednou ocitli v psychickém stavu naprosto odlišném od svého okolí. Jsme izolovaní, protože nenacházíme ani v nejmenším od svého okolí jakékoliv pochopení. Strach z této přemoženosti a izolace způsobuje vlnu paniky, která nás stahuje ještě více do sebe a odtahuje od druhých, aby nás pohltily emoce, které však již nejsou stejně jako my, spojeny s běžnými denními věcmi. A my tak upadáme do obrovských nesnází s vnitřním světem mýtů a snových obrazů.

Vede nás to paradoxně k porozumění lásce, k tomu že si začneme vážit vlastních emocí, mít se sebou i druhými soucit a cítit jejich vlastní lásku a to včetně té skutečné erotické. Mnohdy se až zde dostáváme k skutečnému pojetí významu naší sexuality. už ji nerozdáváme sugestivně pod tlakem okolností, ale dáváme ji darem. Zažít toto vše je náročné všechny. Dovolit si v tomto stavu jako partner dávat blízkost tomu, koho byste správně podle většiny měli zahnat a otevírat srdce někomu, kdo jej může kdykoliv zničit, to chce odvahu. Chce to víc. Věřit ve vyšší dobro. A chuť milovat.

Je to podobné mystickým zážitkům. Těm, na základě kterých, mnoho tzv. následovníků založilo tzv. náboženství. Ježíš, Buddha ani Mohamed se nechtěli zapsat do dějin. Ukazovali jen lidem kolem sebe, jak to vše lze dělat i jinak. Srdcem. A jejich následovníci pochopili jednoznačně, v čem je z toho pro ně dobrý byznys. Mečem. Ježíš se svými stavy neidentifikoval ani s nimi neinfikoval své nevědomí. Nedotkly se ho natolik, aby změnily jeho podstatu, jeho zdroj. Ale jen mu dali nové zkušenosti, tedy jeho egu a s ním i jemu. Věř a víra tvá tě ochrání je cesta do pekel. Tedy tam, kam mohou jít poslušné ovce. Podojit, ostříhat a starší zabít na maso. A na pastvu, holoto líná :)

Takže shrnuto a podtrženo. Mužská vytěsněná část psyché, může v mozku vyrobit mnoho zajímavých nevidomých pastí. Když v nich nalézáme sklon k přecitlivělosti, introverzi, neschopnosti řešit nějaký životní problém, vyrovnávat se s tíživou situací, strachem, porušenou sebeúctou, pocity nezpůsobilosti a viny. A jak nás tato archetypální témata zaujmou, tak nás vlastně zajmou - což vede k pohroužení do sebe, přerušení komunikace a sociálních kontaktů a postupnému odcizování se okolí a izolaci. A toto stáhnutí se do nitra vede k zužování pozornosti, tím pádem i navození senzorické deprivace (omezení až potlačení smyslových vjemů) jenž představuje svět kolem jinak. Úplně se změní vnímání reality. Věci nejsou ve skutečnosti tím, čím se zdají být. Objevují se potíže v rozlišování fantazie a reality, snu a bdění a potíže odlišení toho, co je vlastně okolí a kde je mé já. A pak přijde ten někdo, kdo řekne Já jsem já.

V okamžiku tohoto zhroucení je svět vnímán zmateně, sám sebe beru jako selhání, fantazie překračující kosmickou katastrofu nabude obludných rozměrů. Svět se stává místem plným nadpřirozených sil a jejich hlubokých, pro mne však jen těžce uchopitelných významů.

Šaman či mystik tímto světem jen prochází, nenechá se jím pohltit. A to je rozdíl mezi mystikou a normálností čili lidskou schizofrenii. Ne každý se může stát pánem "dvou světů". Mág, mystik, čaroděj před světem neprchá. Jeho ponor dovnitř se odehrává dle jeho kulturního kontextu pomalu a postupně. A pro svou cestu se vědomě rozhoduje. A může se taky na čas vzdát vnějšího světa, protože se připravuje na samotu, s níž bude navštěvovat ty vzdálené světy. Mystik totiž nehodnotí a neporovnává zážitku uvnitř sebe jednoznačně, ale toleruje je a ony jej nechávají stejně tak jít dále. Normální člověk před sociální realitou společnosti uniká. Jeho vnitřní svět je mu útočištěm před vnějším světem, kde není schopen, ergo nechce, existovat.

A závěr? Hrajete-li s s myslí, svým dechem, tantrou, meditací, kontemplací, kundaliny či co já vím, co ještě máte v zásobě k "proniknutí" k sobě samému, pak je dobré cvičit velmi opatrně a pomalu. Pak vám totiž postupně narostou "svaly" sloužící k odolávání zážitkům z "vnitřního světa". Normální člověk takovým tréninkem neprochází a jeho "svaly" jsou nevyvinuté a je-li sem vržen, je přemožen a bez dovedností potřebných k překonávání podobných zážitků je i zde utopen. Ponor bez naděje na přežití. Bez vynoření. MZZ

PS: jak poznáte, že přišel ponor? Vaše do té chvíle většinová strana mozku, logicky dominantní a jednoznačná, analyticky myslící najednou ztratí svou dominanci. A to je počátek vaší cesty...

▬ na motivy knihy Mystika a schizofrenie, Jan Benda