MEDITACE 2.

Provádět toto meditační cvičení deset minut až půl hodiny jednou nebo dvakrát denně je pouze věcí zvyku, neboť člověk si na ně poznenáhlu přivykne jako na součást svého normálního života. Po čtrnácti dnech bude cvičení trochu snadnější, v dalších týdnech ještě snadnější, až konečně časem toto cvičení ovládnete. Dokonce i člověk, žijící velmi rušným životem, může do svého každodenního programu vsunout toto cvičení, takže se mu stane přirozeným jako jeho jídlo. Utvořte si tento zvyk, přísně ho dodržujte, a cenu jeho působení jistě pocítíte ve svém vědomém pokroku.

Duchovní vývoj nemá být onou náhodnou věcí, jak tak často mezi námi bývá, nýbrž pevným a vážným úsilím. Ukázněné a pravidelné denní cvičení meditace přirozeně povede k pokroku v tomto umění. Jinými slovy řečeno: jak budete touto metodou pokračovat, zároveň bude zapotřebí méně a méně námahy k dosažení téhož výsledku. Pokrok je úměrný cvičení.

Meditace bude nejúspěšnější, když se bude cvičit pravidelně každého dne, spíše nežli příležitostně a nepravidelně, protože je něčím, co se do nás postupně vstřebává denním úsilím. Denní cvičení klidu mysli musí být prováděno tak pravidelně, jako pravidelně jíme. Zvyk vládne našim životům. Člověk, který se naučil tajemství tvoření zvyků, je schopen ovládat to, co ovládá život. A ten nejlepší zvyk, jaký člověk může vytvořit, je zvyk meditace. Chtěl bych nejen zdůraznit, ale až přemrštěně zdůraznit význam, hodnotu a naléhavou nutnost tohoto zvyku. Začas poznáte, že denní období klidu mysli se pro vás stane radostí, na kterou se budete vždy těšit, místo aby bylo disciplinární povinností, jak by se snad na první pohled zdálo, a tuto chvíli si ničím nedáte vzít.

Dalším bodem, který musíme vzít v úvahu, je, že jisté fyziologické a psychologické podmínky je radno zachovat, chceme-li úspěchu dosáhnout s menšími obtížemi. Pohodlná pozice těla nám usnadňuje uklidnění mysli. Tělesné nepohodlí vede k zneklidňování mysli. Tělesný klid je první branou ke klidu mentálnímu. Pohodlná a příhodná poloha těla uklidní mysl a umožní nám započít úkol stažení se do sama sebe. Jděte každého dne do téhož tichého pokoje nebo na totéž tiché místo, pokaždé zaujměte tutéž židli nebo seďte na téže posteli. Seďte vzpřímeně. Takto se tělo samočinně vhodně uvolní, až nakonec nebude klást odpor vznikajícímu vlivu Duše. Meditace se lehčeji cvičí a přináší lepší výsledky, když si přizpůsobíme správné podmínky. Zvolte si dobu, kdy nebudete vyrušováni, kdy vaše okolí je tiché, kdy žaludek a zažívací orgány jsou v klidu, kdy se tělo cítí v pohodlném stavu a kdy počasí není bouřlivé. Můžete-li, vyplňte svůj nejlepší pokoj květinami a použijte jemného vykuřovadla. Na stěny dejte pouze obrazy povznášející a jasných barev. Nechť se tyto čtyři stěny stanou svatostánkem, aby vám pomohly setrvat na chvíli se vznešenými věcmi, a snažte se onen pokoj udržet pouze pro svoji osobní potřebu, pokud je to možné, jako místo k meditování, modlitbě a studiu duchovních věcí. Zanedlouho ponese neviditelný otisk vyššího života, takže, jakmile do něho vstoupíte, spadnou z vás starosti a mrzutosti světského bytí. V každém případě si zvolte místo, kde můžete setrvat v nerušeném klidu, kde není žádný hluk a kde vás nebudou znepokojovat zvířata a hmyz, a kde se cítíte v souladu a míru. Jestliže nemůžete splnit všechny podmínky, pak se snažte splnit jich co nejvíce.

Prvním pravidlem je tedy vyznačit si malý úsek života, kdy se můžete bez starostí a bez vyrušování věnovat provádění nutných cvičení. Můžete začít s deseti minutami, ale snažte se prodloužit tuto dobu na půl hodiny, jakmile budete cítit, že to dokážete bez přílišné námahy. Půl hodiny denně je dlouhá doba pro průměrného člověka Západu, aby ji strávil v meditaci, ale není radno pokusit se cvičit delší dobu, leda pod dohledem kompetentního učitele!!!

Navrhl jsem, aby bylo zvoleno jitro, je však zcela možné, že existují okolnosti, které tutodobu vylučují. V tomto případě další nejlepší dobou je západ slunce, neboť v této době je mysl schopna rychleji se navrátit do svého vnitřního klidu než během denní činnosti. Soumrak má tajemnou vlastnost, která jej spojuje s velkými duchovními proudy, které příroda uvolňuje v pravidelném rytmu. Jestliže je doba brzy zvečera vyloučena, pak další možností je cvičit právě před spaním. V případě, že se vám ani jedna z těchto tří dob nehodí, musíte se potom uchýlit ke kterékoliv půlhodině, kterou můžete uloupit ze svého každodenního rozvrhu. Zlomek času, který jste si oddělili pro tento vyšší účel, musíte využít způsobem, který jej zcela odpoutává od jiných činností denních. Místo abyste se zaměstnávali něčím, co vaši pozornost táhne a poutá k vnějším záležitostem, musíte se snažit pustit z mysli tyto záležitosti a osoby, zapomenout na ně, jako by nikdy nebyly existovaly, a snažit se ovládnout své myšlenky a city ideálem vnitřního klidu jako svým cílem. Až dosud jste snad věnovali všechnu svou pozornost světu vnějšímu. Člověk, který chce poznat sama sebe, musí tento postup obrátit a v pravidelných obdobích odvracet pozornost k prozkoumání světa vnitřního. Ten, kdo by se chtěl pokusit poznat toto Nadjá, musí se naučit stáhnout se do své mysli, jako se stahuje želva do svého krunýře. Pozornost, která byla až dosud roztříštěna na řady vnějších předmětů, musí být soustředěna na jediné vnitřní ohnisko.

My, lidé dneška, jsme počali krotit přírodu, ale ještě jsme se nenaučili zkrotit sebe. Myšlenky nás štvou a trýzní svým množstvím; v noci nás trápí, probouzí, a ve dne se na nás v hojnosti věší. Kdybychom se jenom naučili tajemství jejich zvládnutí a potlačení, mohli bychom potom vstoupit do nádherného odpočinku, do míru, který, jak napsal Pavel, „se vymyká chápání“. Neboť našich pět smyslů lne k hmotnému světu jako lep; touží po kontaktu s ním ve formě věcí, lidí, knih, zábav, cestování a činností všeho druhu. Tohoto nepřítele můžeme zabít jen v okamžiku, když smysly jsou v klidu. Jakmile pomyslíte na uskutečnění klidu mysli, smysly se okamžitě počnou bránit; volají po opaku. Říkají vám: „Chceme zůstat v našem vlastním fyzickém světě, který známe; bojíme se tohoto vnitřního duchovního světa tajemství a meditace. Pro nás je přirozené lnout k fyzickému světu.“ A tak se snaží ze všech sil, aby vás zdržely připoutané
k hmotné sféře; a to je pravá příčina vaší myšlenky, že je vám meditace odporná, a to je důvod, proč se jí aspoň snažíte vyhnout, když přijde doba, kterou jste si pro ni vyhradili. Jsou to vaše smysly, které ji nenávidí. Nikoliv vy; a proto proti nim bojujte a snažte se je ovládnout. Nejprve přijde mentální snaha, pak teprve klid mysli. Ovládnout mysl znamená ovládnout sama sebe. Duse, která si umí podrobit vždy povstávající tříšť myšlenek, umí si obléknout uniformu kapitána a přimět celou svoji podstatu k plnění svých rozkazů. Sila udržet jistý sled myšlenek s velkou houževnatostí, chopit se ho drápy škorpióna a nepustit ho je silou koncentrace a dělá z nás člověka. Vládcové myšlenek jsou pravými vládci člověka. Jste slabí ve svém soustředění? Pak krátkým každodenním cvičením se můžete stát silnějšími. Ten, kdo se o to pokouší každodenně, třebaže jen půl hodiny, začas ovládne své toulající myšlenky.

►►►Varování: Jestliže s mystickým cvičením je spojena morální slabost, výsledkem není pozvednutí mysli do duchovnosti, ale úpadek do psychické nemoci. Cvičení meditace bez VLASTNÍ VNITŘNÍ ETICKÉ OCHRANY může vést k sebeklamání, halucinacím nebo dokonce k šílenství!!! Proto by se žák měl spíše NEJPRVE POKOUŠET o pečlivé zlepšování svého charakteru, než hledat rychlou a snadnou cestu, vedoucí k okultním zkušenostem. Ta ho snadno zničí.

Paul Brunton

Žádné komentáře:

Okomentovat