Dýchání

Budete – li se cítit unaveni, deprimováni, sklíčeni proveďte několik úplných dechových pohybů, vaše únava zmizí jako zázrakem, vaše duševní pohoda se zlepší a vrátíte se k práci s novým elánem.

Stejně jako výdech musí i vdech být tichý, pomalý, nepřerušený a uvolněný. Nesnažte se nafouknout jako fotbalový míč, či jako pneumatika. Dýchejte klidně, nikdy ne násilně. Uvědomte si, že ideální dýchání je HLUBOKÉ, POMALÉ, TICHÉ, NENUCENÉ.

U osob pracujících dlouhodobě vsedě dochází k nahromadění krve v tom či onom orgánu. Zpomalený oběh v některém místě vede k opotřebení a k předčasnému stárnutí organismu. Úplné dýchání zabraňuje, aby se krevní proud nezpomaloval, aby nedocházelo k stagnaci, aby se z krevního toku nestala krevní „zátoka“.

Aspirace (nasávání), způsobená hlubokým dýcháním, představuje jednu z nejvýznamnějších spojitostí mezi hlubokým dýcháním a oběhem. Velká tzv. dutá žíla, přivádějící nepřetržitě srdci krev z jater, je vyprazdňována nasáváním, umožňovaným dýchacími pohyby plic. Pokud žilní krev neodtéká volně z jater, může se v nich hromadit a může způsobovat potíže v krevním oběhu zažívacího ústrojí. To má za následek poruchy v zažívání. A odtud se díky nedostatečné funkčnímu aparátu problémy šíří do dalších poruše náchylnějších složek těla.

Hluboké, pomalé dýchání zajišťuje prakticky okamžitě nápravu, neboť díky činnosti plic dochází k nasávání přebytků krve, nahromaděné v játrech, a k jejímu přečerpání do pravého srdce (předsíně a pak do komory pravé poloviny srdce). Ostatně pohyby bránice a hrudního koše urychlují žilní oběh v celém těle. Při vdechu nenasáváte tedy jen VZDUCH do plic, ale rovněž přečerpáváte KREV do tkání celého těla. Podle výzkumů je nejvíce krve v plicích ve chvíli, kde tento orgán obsahuje nejvíce vzduchu. Když během první fáze dechu bránice klesá a zplošťuje se, dolní dutá žíla vrhá krev, kterou obsahuje, směrem k srdci, neboť její stěny jsou napjaty. Hluboké dýchání prospívá ostatně i slezině. Hluboké a pomalé dýchání představuje tedy mocný oběhový motor. Srdce je čerpadlem, jež vhání krev do tepenné sítě, zatímco plíce fungují jako nasávací pumpa pro žilní oběh.

Celkový krevní oběh závisí na správném a navzájem se doplňujícím fungování těchto dvou čerpadel. Dýchání je základním tonizujícím (povzbuzujícím) činitelem srdce.
Výměna plynů v plicích, tedy příjem kyslíku a výdej kysličníku uhličitého, je optimální, pokud je dýchání hluboké, úplné a POMALÉ. Pokud plicní ventilace není úplná, dostatečná a pomalá, ztrácí povrch, jenž má být okysličen, svoji celistvost a přes přítomnost fermentů se fixace kyslíku provádí nedostatečně. Aby výměna plynů byla co nejlepší, je zapotřebí, aby žilní krev pomalu přizpůsobila své napětí alveolárního (sklípkového vzduchu). Napětí se navzájem přibližují, pokud alveolární vzduch zůstává dostatečně dlouho v kontaktu s krví. Největšího přiblížení těchto napětí je dosaženo tehdy, když vzduch zůstane deset až dvacet vteřin v plicních sklípcích. Rychlost krevního oběhu a doba, po kterou vzduch zůstává v plicních sklípcích – jinak minutový objem- a způsob dýchání rovněž určují význam výměny plynů na úrovni plic. Povrch difúze se zvětšuje hlubokým vdechem a zadržováním vdechnutého vzduchu. Tak je možno zvýšit účinný povrch, neboť se tím dostávají do činnosti všechny plicní sklípky, i ty, které obvykle nejsou aktivní.

Z těchto skutečností vyvozuje medicína, že dobré naplnění plicních sklípků je nezbytné pro dobré okysličení. Je třeba, aby na této činnosti se podílel co největší počet plicních sklípků, aby se tak zvětšila plocha, na níž dochází k difúzi. Podle fyziologů je rovněž zapotřebí, aby vdechnutý vzduch zůstal v plicních sklípcích deset až dvacet vteřin, aby se dosáhlo co nejúplnější výměny dýchacích plynů.

Tím je dokázáno, jak významný je rytmus dýchání. Zejména pak do jaké míry má POMALÉ dýchání vliv na dýchací proces ve tkáních. Tímto jednoduchým prostředkem se zvyšuje spotřeba kyslíku v celém organismu intenzívněji, než kterýmkoli jiným terapeutickým postupem.

Uvědomělé dýchání je nejvýznamnějším prostředkem, který máme k dispozici, pro zvýšení obranyschopnosti organismu. Existuje přirozená imunita. Je přisuzována iontové rovnováze krve. Závisí tedy na dýchání, jež svým působením na pH tělních tekutin ovlivňuje i optimální pH mikrobu. Reguluje acidobazickou rovnováhu, a to každým dechem a umožňuje organismu udržovat či znovu nalézt nejlepší pH.

Při dýchání přisuzuje obyvatel Západu prvenství vdechu. Naproti tomu jóga zdůrazňuje, že každý dobrý dech nejen začíná úplným pomalým výdechem, ale že tento dokonalý VÝDECH je nezbytnou podmínkou správného a úplného vdechu, a to proto, že není možno naplnit nádobu, pokud předem nebyla vyprázdněna!


Normální dýchání začíná tedy pomalým a klidným výdechem, uskutečněným relaxací vdechových svalů. Na konci výdechu je žádoucí aby pomohly břišní svaly vyprázdnit plíce co nejúplněji. Houbovitý charakter plic nedovoluje je vyprázdnit na sto procent. Vždy zůstane v plicích něco „nečistého“ vzduchu. Ten je třeba snížit na minimum, neboť čerstvý vzduch se smíchá s tímto zbytkovým, aby vytvořil vzduch, který skutečně dýcháte. Čím více vydechnete, tím větší bude objem vzduchu, jež mohou plíce obsáhnout. Cílem četných pránajámových technik je mimo jiné i zvýšit tuto kapacitu. Jóga rozlišuje 3 typy dýchání břišní (abdominální), žeberní- hrudní (kostální) a kličkové (klavikulární).

Úplné jógové dýchání kombinuje všechny tři tyto typy a představuje ideální dýchání. Nácvik dechů se zpočátku děje v leže v stavu relaxace. Je velmi důležité, aby mysl byla zcela soustředěna na dýchací proces. Cvičení nemá způsobit ani obtíže, ani únavu. Můžete je pak provádět kdekoli, v kterékoliv chvíli, při práci, chůzi, či jiné příležitosti, kdykoliv si na něj vzpomenete. Postupně získáte návyk úplného dýchání a váš způsob dýchání se bude stále zlepšovat. Projeví se to na vašem fyzickém zdraví, vitalitě i jasnosti vnímání. Je však nezbytné, abyste si stanovili mimo tyto časově náhodné cviky každý den určitou pevnou dobu pro nácvik, podle vašeho výběru. Cvičení má trvat několik minut.

Věda aniž si to přiznává, dává za pravdu předvídavosti jogínů, kteří před tisíciletími stanovili pravidla a techniku ideálního dýchání! Doporučují dýchat tak, jako bychom při svém narození dostali úvěr určitého počtu dechů, a jako by náš život trval až do vyčerpání tohoto kapitálu – počtu dechů. Kdybychom si něco takového uvědomovali, určitě bychom si dávali záležet na pomalém, hluboké a vědomém dýchání.

Ano, dýchat znamená žít. Dýchat pomalu, dle přirozených potřeb oběhového systému znamená žít dlouho a v dobrém zdraví.

(Pokud máte denně příležitost jít alespoň kousek pěšky, cvičte – vdechujte během šesti kroků, zadržte dech během tří a vydechujte po dobu dvanácti kroků. Obecně platí, že výdech má trvat dvojnásobnou dobu než vdech, ať již zadržujete dech či nikoliv. Je možno v pokročilejším stádiu zkusit rytmus 8 kroků při vdechu, 4 zadržení, 16 výdech. V jógové praxi se setkáte s počítáním pomocí mantry a taky různými vzorci při nácviku, použitím zádrže i po výdechu směřováním energie pomocí zámků, muder a ukotvení pozornosti. To už se učíte ovládat životní energii, kterou užíváte nejen k nastolení rovnováhy fyziologických funkcí a tady je velké plus citlivý průvodce.)

Tak už neváhejte ani minutu a hurá s dechem za zdravím a pohodou !!! MDD

-----------

zpracovala: Martina Dja-Dja Džavoronková - DJA-DJA SPA

námět: André van Lysebeth - Jóga

Žádné komentáře:

Okomentovat