ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA

Jeden muž, když vyšel na svou duchovní pouť, cvičil se mnohému odříkání. Po několika letech odříkání už ani nemohl pořádně chodit a stát. Seděl pod stromem a meditoval, když tu ho míjeli dva hudebníci. Jeden povídá tomu druhému. "Nenapínej struny na kytaře příliš, jinak prasknou. A ani je neměj příliš volné, jinak nebudou znít. Musíš je napnout tak akorát. Podle sebe."

Tato slova jej zasáhla prý tak mocně, že změnila celý jeho přístup k duchovnu. Byl z celého srdce přesvědčen, že ta jejich slova patřila právě jemu. Od té doby se vzdal veškeré askeze a přísnosti a vydal se na cestu umírněnosti, na cestu, která byla snadná a schůdná tak, že po ní mohli kráčet i jeho žáci. A skutečně jeho přístup k osvícení se dnes nazývá Střední cesta. Ten muž se jmenoval Siddhártha Gautama. Později mu říkali Buddha, probuzený. Možná mohl spíše dostat jméno Śravaṇa, slyšící. S láskou. MZZ