USPOŘÁDÁNÍ

To, co lidé milují nebo nenávidí, není podstata věcí nebo lidí, ale pouze jejich uspořádání. Sleduješ-li, co lidé považují za svobodné a zodpovědné chování, pravděpodobně zjistíš, že nejde o jejich cílevědomou činnost, ale o zvyk a stereotyp. A když se neumíte zavázat ani jedné osobě s láskou, abyste ji projevovali navždy, jak chcete navždy milovat Boha každý den, každou minutu, každou vteřinu svého bytí? S láskou? Když ji ani v pozemské realitě neumíte projevit? Milovat znamená probudit se ze svého snu o své lásce.
Je mnoho "moudrých", kteří radí, ale je minimum těch, kteří tak žijí. Většina osob, co píší o lásce, jí totiž vnímá a vidí jen ze svého pohledu, který považuje za jediný. Málokdo si dává tu práci projít více pramenů. A dojít až k podstatě toho druhého. Např. mnoho autorů vám bude tvrdit, muž a žena je společné bytí dvou pólů. A, že čím jsou tyto póly od sebe vzdálenější, tím silnější vzniká mezi nimi napětí, ale i mohutnější energetické pole. Tvrdí, že odloučení a mnohdy i rozpad vztahu je v podstatě dobře protože generuje větší napětí. Jsou to mnohdy právě ti lidé, kteří mají ve svém životě skrytý problém, který však jen popisuje krizi současných vztahů. Neumějí totiž ve svém nitru vytvořit klid. Zastavit se. Nejsou plně svým vnitřním mužem. Muž má na starosti směr. A tím pádem i zastavení se. Spočinutí na cestě. Tyto lidi klid děsí. Není to pro ně žádný výkon, na který je dnešní civilizace nastavená. Jen, když se něco děje, je to dobře. I jejich spočinutí v klidu meditace je předstírané, protože pro ně představuje úsilí.
A dva lidé, co se milují? Pro ně není vztah úsilím, ale bytím. Čím jsou si blíže, tím je mezi nimi větší neutralita, méně konfliktů, méně pohybu, jakýsi prázdný až indiferentní klid. A to je to, co na lásce promiňte "štve" dnes lidi nejvíce. Klid a pokoj. Nevnímají, že podléhají volání vnějších tlaků světa, které je do pohybu doslova "nutí". Láska nepotřebuje abyste byli šálení láskou a tím ji něco dokazovali. To dokazujete sobě, ne jí. Dokazujete si svůj výkon v domnění, že vás někdo ocení a pochválí. Pro "dobré" slovo uděláte cokoliv, že?
Láska ve vztahu dvou osob jsou vaše srdce v klidu, který dává vašim tělům možnost pohybu. Plný pocit tělesného a bdělého bytí v přítomnosti - podle mě to znamená být tady a teď na sto procent a přitom být plně usazený vědomím v těle. Netvrdím, že můj pohled je správný, ve vyrovnaném páru jej podle statistiky dosahuje vyrovnáváním svých polarit cca asi jen 10% populace.
Ale většina lidí v dnešní společnosti po této energetické polarizaci touží. ZDÁ SE JIM (PŘEDSTAVUJÍ SI), že je stimulující pro jejich vývoj, růst a autentický plnohodnotný životní pocit. A proto, pokud jim v aktuálním vztahu schází, budou mít podvědomou tendenci hledat tento druh proudění "jinde". (Vlastní přirozenost sice potlačovat můžeme, ale ne věčně).
Výsledek. Nikdo nechce pracovat na depolarizaci. Na svém uspořádání. Na tom stát se člověkem. Na tom v klidu a pokoji vyrovnávat sám sebe svými energiemi a společně se svým druhem vytvářet energetické pole, kterému říkáme láska, Bůh, vesmír, přítomnost. Nepleťme si lásku jakožto podstatu vztahu s jeho projevy, jako je sexualita, emocionalita a myšlení. Protože pak za lásku považujete jen to vnější, co z nás vystupuje. Ne vždy je však náš čin motivován láskou, že? Mnohdy je to spíše škodolibostí. Manipulující námi k tomu, co láska rozhodně není. Ti, co si lásku uvědomují každou vteřinu, těm přeji na jejich cestě klid. Protože právě z toho klidu se rodí vášeň. Je dneska středa, ne? No i kdyby nebyla. A když říkám vášeň, myslím VÁŠEŇ. Ne jako, když si strčíte ruce na WC pod foukač vzduchu, aby vás osušil. A už vůbec vám nepřinese čerstvý vzduch. To je hezká představa, ale asi jste nikdy vstupní filrty takového foukače neopravovaly, že milé dámy?. No za chvíli to cvakne a máte zase prd. Ale máte to, co jste chtěli. Máte trochu smradu o kterém sníte, že je to čerstvý vzduch. Ale máte to pod kontrolou. Nejde ani tak o vzduch, jako spíše o moc, že? Stačí zase plácnout přístroj po kebuli a on foukne trochu něčeho jako vzduch.
Jak říkal mistr Lao-c´: „Pravdivá slova nebývají příjemná. Příjemná slova nebývají pravdivá.“ Vnímejte lidi a uspořádávejte si je spíše podle toho, co říkají svým srdcem. Ne tím, co vám foukají na ruce. To protože ty fukary nic jiného neumějí. Mohou se snažit podle vašich zadání. Umí leda průmyslově normovaný smrad. Žádný zázrak. Kdežto když si budete všímat lidského srdce, to je něco. To je zázrak nad zázraky. MZZ