BIPOLÁRNÍ PORUCHA - NIČITEL VZTAHŮ

Bipolární porucha (také známá jako maniakální deprese) je závažná mentální porucha, která se projevuje prudkými změnami nálad, impulsivním jednáním, sklony k agresivitě a hrubému násilí, hypersexuální promiskuitou, a dalšími symptomy. Mezi osobnosti trpící touto poruchou patří např. Kurt Cobain, Britney Jean Spears, nebo Demi Lovato.

Mentální porucha se projevuje střídáním mánie (manická psychóza) a těžké deprese (bipolární deprese). Dalšími projevy poruchy může být rychlá a nečekaná změna nálad (více než 4 fáze v jednom roce), výbušnost, útočnost, či ultrarapidní cyklování (mánie a deprese se nečekaně vyměňují několikrát za den); a fáze smíšená, kdy postižený zažívá symptomy obou stavů zároveň (mánie i deprese).

Manickým syndromem se rozumí stav, kdy postižený je snadno iritován i sebemenšími maličkostmi, jedná impulsivně, například utrácí velké částky z vypůjčených peněz, které poté nemá jak splácet. Nemocný trpící mánií je nadměrně sebevědomý (většinou ovšem neproduktivně), veselý avšak naprosto nepřiměřeně okolnostem a nechápe, že okolí jeho rádoby vtipným bonmotům vůbec nerozumí; nic pro něho není problém, má sníženou potřebu spánku, je hypersexuální a může být sexuálně promiskuitní, navazuje stále nové vztahy, chorobně u něj vzrůstá lživost. Postižený je zároveň i podrážděný, veškeré pochody v jeho těle jsou zrychlené, a může mít pocity nadřazenosti a nezastavitelnosti. Osobně to dotyční maskují tak, že jsou pod tlakem konzumní současnosti, stresem z nároků partnerů a okolí. Jedinci žijící enneagramový typ 4. jsou nejvíce ze všech osobnostních charakterů závislí na lásce (love addicted), neboť „jejich touha po lásce je podporována potřebou uznání, které si nejsou schopni dát sami“ (Naranjo, 1994, s. 114). Častá je také nějaká forma tvořivého uměleckého vyjádření, kdy „život jako umění a život jako bolest jsou často vzájemně propleteny, přičemž utrpení může vyostřit schopnost člověka ocenit to, co je v životě nejdůležitější“ (Palmer, 2000, s. 208). Jde tak o možnost idealizovat a přeměnit bolest skrz umění do té míry, že se stane částí vyobrazení krásy (Naranjo, 1994). Neustále se ohánějí svobodou a také láskou, která je popisována tzv. syndromem BSS neboli "buď sama sebou". Většina jedinců, působících skrytě s touto poruchou je právě těmi tzv. "esoteriky", kteří vášnivě volají po lásce a jejím uskutečnění s tím, že si tzv. mohou dělat v lásce, co chtějí. A propagačních sloganů typu BSS používají jako odůvodnění svých aktivit, které nejsou ukotveny v žádné, pro okolí společensky bezpečné hranici. 

Depresivní syndrom je pak stav, který je znatelně ještě intenzivněji, než mánie. Nálada poklesá, člověk není schopen prožívat radost (anhedonie), cítí se beznadějný, má poruchy spánku, nechutenství, nezájmem o sex, vztek, podrážděnost, a může být nebezpečný pro sebe i své okolí. Objevují se sebeobviňovací psychózy o vlastní bezvýznamnosti, a nebezpečí sebevraždy, které kulminuje v době, kdy deprese opět odeznívá, a postižený se pro své okolí již jeví bez příznaků. (tj. získává sílu o sebevraždu se pokusit). Poznáte to podle toho, jak se např. pokouší za každou cenu zaujmout okolí tím, jak je na celé okolí milý; ale v okruhu svých blízkých je dehonestující a arogantně napadá veškeré aktivity směřující k jeho osobě. V této fázi není schopen ani říct milované osobě miluji tě, a to i přes to, že ji miluje. V období facebooku a jiných sociálních sítí tu často vidíte až úpornou snahu těchto jedinců se prezentovat, co nejširšímu okruhu osob, u kterých chtějí tyto osoby získávat "kladné" = souhlasné body pro své vlastní nízké sebehodnocení. Že se pak stávají častým terčem ruzných násilníků, kteří je právě podle těchto typických znaků rozeznávají a vyfabulují jim snadno virtuální prostředí účasti a pochvaly, snad není třeba mluvit.

Bipolární mentální porucha postihuje přibližně 1% populace. Rozvoj se obvykle projeví v období okolo 20 let. Nejsou známy jednoznačné příčiny vzniku. Vědci se domnívají, že bipolární porucha je způsobena kombinací genetických vlastností a následnému chování v prostředí. Bipolární porucha běžně vypukne při dlouhodobém extrémním stresu. Z hlediská čínské medicíny je to extrémní projev jangové síly jedince, která není dobře usměrněna. Většinou se psychologové shodují v tom, že jde o vnitřní konflikt s otcem (jeho vnějším projevem), co by vedoucí silou, která má udávat životní směr dotyčnému právě v pubertě. Cykly depresivních a manických episod se vracejí a mohou se projevovat častěji, narušují život postiženého i jeho okolí včetně jeho nejbližších, rodinu, školu, práci, a celkově život tohoto jedince ve společnosti. Pacienti postižení bipolární poruchou jsou nevyzpytatelní. Depresivní epizody mohou plynule přejít v mánii a naopak. Mezi jednotlivými epizodami (atakami) může být různě dlouhá doba bez příznaků, tzv. remise.

Bipolární porucha velmi často souvisí s jinými poruchami, s kterými se kombinuje, například poruchami osobnosti (příkladem může být hraniční porucha osobnosti, kde se také nebezpečně střídají nálady, či narcistická depresivní porucha, kdy postižený neuznává žádné autority, a chová se agresivně vůči svému okolí).

Rizikové faktory maniodepresivní psychózy:
  • dědičnost – predispozice k onemocnění
  • vystavení silným zátěžovým emocím (strach, smutek, úlek, duševní útrapy)
  • fyzické vyčerpání
  • psychické vyčerpání
  • roční období (zima, dlouhé období bez světla)

Hlavní rizikové skupiny pro rozvoj maniodepresivní psychózy:
  1. osoby s rodovou zátěží (výskyt onemocnění v rodině v přímé linii)
  2. osoby žijící v sociálně znevýhodněném prostředí (dlouhodobé stresy, život v dysfunkční a disharmonické rodině, šikana...)
  3. osoby nadměrně konzumující alkohol
  4. osoby drogově závislé

Prevence maniodepresivní psychózy:
  • zdravý životní styl
  • dostatek fyzické aktivity
  • pravidelný a dostatečný spánkový režim
  • vyhýbání se dlouhodobému stresu, stresovým a psychicky náročným situacím
  • vyhýbání se konzumaci alkoholu a nikotinu
  • okamžité zamezení užívání psychoaktivních látek (marihuana, LSD, kokain, pervitin atd.)

Klasická léčba maniodepresivní psychózy:
Pokud má být léčba úspěšná, pak je třeba, aby byla zahájena včas a byla správná. Vynechávání užívání léků, úplná ignorace léčby, zanedbání léčby apod. může vést k závažným stavům a důsledkům na duševní stav osoby postižené maniodepresivní psychózou. Může dojít k celkovému zhoršení zdravotního stavu pacienta a také se zvyšuje riziko sebevraždy nebo pokusu o sebevraždu. Zejména v prvních letech onemocnění je výskyt pokusu o sebevraždu poměrně častý. V léčbě se přistupuje k hlavním třem medikamentům. Jsou jimi antidepresiva, antipsychotika a stabilizátory nálad. Přídavnými léky mohou být léky proti nespavosti, úzkosti, neklidu apod. Důležité je jedno. Začít s tím tuto nemoc řešit. Dá se s ní žít, ale její následky plynoucí z nepředvidatelného chování a jednání dotyčného jedince trpí celá rodina a jeho partneři či okolí. Zbytečně. Léčba terapií a farmaky je efektivní a účinná.

Další možnosti terapie dává tzv. enneagram neboli učení o osobnostních typech:
V učení enneagramu se tento syndrom velmi často vztahuje na osoby s číslem 4. Čtyřky jsou tvořivé, nápadité a umělecky založené. Právě ony mají úspěchy v malířství, tanci, literatuře či jiných uměleckých směrech. Často však propadají melancholii a depresím a uzavírají se do sebe. Snaží se být originální pomalu za každou cenu, snadno se pro něco nadchnou, mají rády auru tajemna a síly, jež se vymykají lidské kontrole a chápání. Nerady se nechávají svazovat. Osobnostní typ znamená popis zvykového vzorce chování ega - jeho vnější projevy.

Hlavní zaměření pozornosti:
Čtyřky touží po intenzívním a hlubokém prožitku. Touží však jen po tom co je „opravdové“. Toužit je mnohem důležitější než mít. Velmi důležité jsou také vztahy a jejich opravdovost a intenzita, které není nikdy dost.

Pozitivní kvality typu osobnosti:
Lidé typu čtyři jsou velmi citliví a hluboce vnímaví. Jejich vysokou kvalitou je empatie a hloubka prožitku. Vnímají věci, lidi i situace mnohem hlouběji. Jsou velmi citoví a ve své citovosti prožívají, vidí svět mnohem bohatěji, jsou schopni tuto intenzitu zprostředkovat ostatním formou jejich přirozené tvořivosti. Jak vidí vše jinýma očima (vlastně srdcem), tak tvoří často skutečně esteticky a to je jejich silná stránka. Často působí nevšedně a svým estetickým cítěním obohacují všechny kolem.

Citlivost, vznik obrany a vývoj osobnostních rysů od dětství: 
Největší citlivost je opuštění a vyloučení jako u malého dítěte, které má pocit, že je často opouštěno. Pocítíte hluboký smutek, jste opuštění, ztraceni a sami v tom velkém světě. Něco s vámi patrně není v pořádku, jinak by vás neopustili. Máte pocit, že jste jiní než ostatní. Zkoumáte lidi kolem sebe, jste velmi empatičtí a vciťujete se do nich. Stále více máte pocit jakési falše, kterou hrají. Vy jste jiní a toužíte po opravdovosti a intenzitě lásky. Brzy začnete vnímat to, že vám lidé nerozumí a nepřijímají vás. Ve vaší mysli se začne posilovat vzorec zdánlivého nedostatku. A uvnitř máte velmi mocnou součástí vaší osoby - ideál milující osoby, která vás vnímá jako jedinečného a miluje i podporuje vás bez výhrad. Ten ideál je tak dokonalý, toužíte po něm a nevíte, že se s ním nevědomě začínáte srovnávat. Čím víc milujete ten ideál, tím víc nesnášíte sami sebe. Trochu se za sebe stydíte, intenzívně vnímáte své nedostatky a venku na lidech vidíte jejich přednosti. Objevuje se spalující touha, závist – mít to, co mají oni. Nevíte to, máte chvíli pocit ztotožnění s ideálem, který vás vynese nahoru a cítíte se být výjimeční. O to prudší je vystřízlivění, kdy dojde ke srovnání s vnitřním ideálem či vnějším obrazem. A padáte dolů do znehodnocení, opuštění, vyloučení. Celý mechanismus skrytě ovládá vaše vnímání světa.

Přehnaně užívané dary se postupně stávají problémem!!!
Jste dospělí a cítíte se nějak divně na světě, ale přičítáte to své „jinakosti“. Jednou přednost, jindy pocit osamocení a vyloučení se projevuje ve všech rovinách vašeho života. Vztahy jsou často velmi dramatické. Na začátku spousta vášně s krátkým pocitem bezvýhradného přijetí. Pak ale začnete svým kritickým pohledem zjišťovat, že i ten druhý má své nedostatky. Začne vítězit zvyk srovnávat tyto nedostatky s „ideálem“ a už vás to netěší a je tady znovu nenaplnění a touha. Obrátíte pak vše proti sobě – asi nejsem dost dobrý, když nepřichází ten ideální člověk, opravdový, milující, přirozený a svým způsobem výjimečný. Potácíte se mezi sebelítost a zlostí. Energie proudící vaší nové touhy (závisti) a tvořivosti. Schopnost prožívat, intenzívně cítit a realizovat své city v nějaké formě tvůrčí činnosti - alespoň to je to opravdové, skutečné! A zase tu jsou lidé, kteří nerozumí vaší intenzitě a nevyrovnanosti - jako v začarovaném kruhu. Chvíli intenzívně spolu, chvíli opuštěni. Dáváte to za vinu tomu falešnému světu, ale nevíte, že to vytváříte vy sami svým typickým způsobem vnímání světa.

Body rozvoje a způsob léčení!!! Jak dosáhnout opravdovosti?
Je potřeba si uvědomit, že to, co hledáte venku, je ve skutečnosti uvnitř. Že tím milujícím ideálem jste ve skutečnosti vy sami. Pak nelze čekat, že někdo jiný naplní vaše nádoby bezpečí, lásky a vědomí hodnoty. Obrátit pozornost dovnitř, plně vnímat a prožívat sebe sama a milovat intenzívně každý kousek své osobnosti. Odložit zvyk srovnávání s nedosažitelnými ideály, např. s Bohem. Je potřeba vidět i cítit krásu sebe i lidí kolem a krásu přítomné chvíle. A umět je ocenit. Ne jen u sebe, ale především u jiných, aby se zase nepodporovalo egocentrické zaměření jen na svou osobu. I ostatní jsou hodni vašeho zájmu a uznání. To je opravdový a ryzí prožitek, který vás spojuje s původním zdrojem. Už nejste tak nevyrovnaní a zranitelní. Dostavuje se stále více vnitřní radost a naplnění, radost vás naplňuje zevnitř, cítíte se být celiství a začíná se to více a více projevovat také ve vašem fyzickém životě vnějším, ve vašich vztazích. Objevuje se skutečná kvalita hloubky a intenzity ve své stálosti teď a tady.

Co pomáhá v kontaktu s čtyřkami k lepšímu dorozumění a rozvoji:
Čtyřky od nás ostatních očekávají jakousi stálost a přijetí v každé situaci. Tak zůstaňme s nimi, když je jim těžko. Být s nimi však neznamená snažit se je vytáhnout z jámy a přesvědčovat je, aby byly už radostné. Nijak se nevnucujme, sami však musíme vnímat tu hlubokou citlivost a zůstat v lásce a přijetí. A tak máme v kontaktu s nimi tuto kvalitu trénovat také. Zásadní je pomoci jim, aby kvalitu vyrovnanosti a spojení s vnitřním zdrojem nacházely častěji samy v sobě. 

A věřte mi, že zůstat s nimi, když zuří je nesmírně těžké. :) Ale je to jediná cesta, jak jim říct, jsem tady pro tebe. Nečekejte však, že to někdy ocení. Děláte to pro sebe i pro ně. Pro vás. Tak mnoho štěstí a hodně spolunalezené radosti na vaší bipolární cestě.

MZZ

Prameny