OBRAZY

Je-li člověk stvořen jen k obrazu božímu, pak Bůh není stvořitel všeho. A pokud Bůh zná pravdu, pak ji musíme znát i my. Máme ji v sobě a nemusíme ji hledat. Veškeré cesty k jejímu hledání jsou zbytečné. Protože nás od pravdy jen oddalují. Stejně tak, jako nás hledání toho "pravého" a "správného" partnera oddaluje přímo od něj i od podstaty vztahu. Neumíme si prostě vážit toho, co máme, právě teď. To protože sníme. A naše neuspořádaná a námi neovládaná energie - naše denní fantazie jsou počátkem zkázy. Každý čin, totiž začíná představou. A my jsme stejně jako na Boha zapomněli na to, že vnější smyslový svět, ale i vnitřní duchovní činnosti musí být podřízeny srdci a rozumu člověka, a to zároveň. Jsme tak pyšní na to, kolik toho víme. Vědět však není určujícím prvkem mravní hodnoty člověka ve vztahu k sobě ani k tomu druhému člověku. Spravedlivý a laskavý, rozhodný a štědrý, velkomyslný a statečný je ten, kdo správně jedná, nikoliv ten, kdo jen "správně" poznává.

A my naše vnitřní poznání v posledních letech podporujeme hlavně meditacemi a vizualizacemi. Je zajímavé, že staří taoisté doporučovali meditovat až někdy ve věku 35 - 40 let. Asi věděli proč. My se v nich příliš často naivně vznášíme na obláčcích víry o sděleních o podstatě všehomíra. Ale nikdo nás jaksi neupozornil na tu největší past, která se v nich ukrývá. A my v honbě za obrazem, za "božskou" dokonalostí sebe sama i vztahu, ji přehlížíme. Jde o to, že obrazová představa, aby byla vtištěná do hmoty, musí být naprosto jasně vymalovaná do posledního detailu a tím pádem obrazově dokonalá. Jinak totiž vede k negativu. Ne k posunu ve "vyšší "vědomí, ale ke zkáze a sestupu do nevědomí. Výsledkem tohoto posunu v myšlení jsou nejasnosti, a tím pádem nepřijetí našich představ za své, a tyto se nám tyto vrací formou duševních chorob, fyziologických nemocí anebo nervových poruch. Proto je prvním požadavkem vztahu otevření se, k vzájemnému poznávání se. Nejen vztahu lidského, ale i vztahu k Bohu. Od první vteřiny milujte na 100%. K čemu si budete sebe schovávat a šetřit? Na co? K upřímnosti a k oddanosti? A nebo ke lži a přetvářce?

Nevědomé sny k sebepoznání ani k poznání partnera nevedou. K tomu vede to druhé ve vztahu a tím je paměť. Musíme si pamatovat ve vědomí veškeré obrazy, které charakterizují naše společné myšlení, emoce i sex. Takže tím třetím krokem je uvědomit si toto vše ve hmotě. Ale nedokonalé obrazy bez naší vědomé paměti, nedokáží vytvořit obraz světa jakožto základ veškeré společné skutečnosti. Ale vždy jej nějak pokřiví. A my pokud si chceme vzpomenout na pravdu v nás a rozpoznat ji, musíme pochopit, že je jednoduchá. Pravda je oboje. Jak to, co nás rozděluje, tak to, co nás spojuje. Je to vědomí i hmota. Je to Bůh i člověk. Je to žena i muž. Bez rozdílu. Pravdu o sobě i o skutečnosti můžeme poznat každý. A k tomu potřebujeme partnera. I Boha jako partnera. Aby nám pomáhal krotit obrazy sobectví nepřijatých obrazů Boha v nás. Mají stejnou sílu stvořit nebo zničit náš svět. Stejně tak můžeme my svého partnera zničit nebo stvořit. Vždy ke svému obrazu. Žádný jiný totiž nikdy nebyl, není a nebude. Ukotven vaším vědomím ve hmotě vašeho srdce. S láskou. MZZ