Zrušení kletby zlatého květu

Kdysi a kdesi dávno se jeden člověk příliš dlouho zahleděl do zlatého květu vědomí. Nebral na vědomí varování starších, že jeho pohled může být ovlivněn silou, kterou neumí ani postřehnout a ani ji vzdorovat. A tak byly lidé zakleti kletbou zlatého květu, který pravidelně otevírá své květy vždy, když se jedná o to, uvidět podstatu věcí ukrytou za zlatým květem, našich vlastních myšlenek a vizuálních obrazů = představ.

Máme sklon k tomu příliš zaměřovat svou pozornost na myšlenkové asociace a obrazy, jež neustále kolují před "vnitřním zrcadlem" naší mysli. A právě toto nás vyčerpává, vysiluje a nakonec i zabíjí. Tento stav totiž vede k nerovnováze v organismu. Trávíme spousty času v nepřirozeném stavu, který vyvolává únavu a ta má za následek naši celkovou smrt vyčerpáním v čase. Tyto stavy se popisují jako denní snění s otevřenýma očima, přemítání o ničem = prokrastinace, opakování rozhovorů pořád dokola. Mechanický život, kdy jen reagujeme na vnější podněty. Nebo rozebíráme události, které se příjemně či nepříjemně dotkly našich pocitů. A tak se naše tělo ocitá v obrovském napětí, které je jen logickou odpovědí na jeho přehlcení z energie myšlenkových asociací. Je to fyziologie, žádná esoterika. Mozek má miliony impulsů nervových vzruchů za vteřinu, které se v mozku neustále vybíjejí. Ano jistě, můžeme zkusit vyprazdňovat mysl, což je jako byste poručili horské bystřině, aby netekla... a nebo se mnoho lidí pokouší zastavovat myšlenky v meditaci. To jde taky, ale... Jednoduše řečeno stačilo by to, naučit se nevěnovat pozornost našim vlastním myšlenkám, myšlenkovým obrazům, snům a tak podobně. Dosáhnout uvolněnějšího stavu těla, které se stává zbytečně napjatým jako odpor vůči procesům, co probíhají v naší hlavě. Jo asi se teď usmíváte a říkáte si, že o toto se mnozí pokoušejí po tisíciletí a nic. Co s tím?

No technika k tomu existuje a dokáže skoro až nevídané. Dokáže člověka přivést nazpět k sobě. Do doby první přirozenosti. Než se zahleděl do zlatého květu a usnul v objetí svých představ. Jedná se o snížení pozornosti respektující směr gravitace. Prostě přeneste pozornost z hlavy do tzv. oblasti daat, těsně nad srdcem, tam kde je umístěna většina našich pocitů. Pro člověka bylo kdysi normální být si vědom trvale sebe sama v tomto ústředním bodě svého bytí. I proto tuto oblast stará kabala označila za tzv. tajnou sefiru. Za nezjevenou čakru všech mágů, zvanou VADŽRADHARA. Ve starých traktátech jsou o této čakře řídké zmínky a v současné literatuře o ní těžko najdete nějaké informace. Od dávných dob se tato čakra považovala za tajnou, protože je zdrojem magické síly. Díky ní jsme schopni probudit v sobě neznámé, dřímající síly a naučit se je kontrolovat podle našeho uvážení, svá rozhodnutí. Toto je čakra, která pomáhá člověku zkrotit energii představ - kundalini, která bez směru jen bloudí se svými snovými obrazy naším vnitřním světem a odvádí nás od života. Toto energetické centrum je také schopno ochraňovat nás od činnosti cizích energií, a zrovna tak se jeví jako bariéra mezi vnějšími a vnitřními silami. Též odpovídá za ochranu (imunitu), jejím orgánem je brzlík. Leží kousek nad srdeční čakrou, vypadá jako ostře žlutý (zlatý) květ se čtrnácti fialovými okvětními lístečky.

A právě z tohoto magického bodu vnitřních citů = já, lze udržet rovnováhu mezi tělesnou a myšlenkovou činností. S tím pak přichází i spontánní uvolňování napětí v těle a zastavení tohoto napětí v hlavě, v myšlenkách. Prostě kdykoliv si všimnete, že váš "zájem", neboli to čemu my radši říkáme citlivost, protože se ke svým zájmům neradi veřejně přiznáváme, zaplní vaši mysl myšlenkami, obrazy atp. přeneste jej prostě z hlavy do tohoto bodu. Tento způsob nespočívá v tom jakkoliv něco fyzicky přemístit - nýbrž právě probudit tu naši citlivost, tu opravdovou citlivost, jenž je skryta přímo uprostřed našeho srdce a je tu a byla tu vždy přítomna. I když ruka položená na srdce taky pomáhá. Co by lidé jsme konstruováni pro přítomný okamžik, jen si jej nepamatujeme. Tím probudíme pocit sebe sama, své já. Ten pocit by se dal popsat slovy: já jsem zde přítomný. Když k někomu mluvíte, díváte se na něco, vysíláte k němu svůj "zájem", svou pozornost a bez vědomí sebe sama se ponoříte cele do onoho místa, předmětu nebo člověka. Když je vaše pozornost soustředěna v daat, v podobě uvědomění si sebe sama, pak ji nevyšlete celou pryč, ale ta část, která je potřebná k udržení rovnováhy mezi vnitřním a vnějším světem zůstane ve vás. A svět kolem vás najednou nemá pod kontrolou. Tento pocit můžete zesilovat cvičením, kdy si uvědomujete při jakékoliv činnosti, kde je v tu chvíli vaše já. A tak se navracíte ke své původní přirozenosti. Výborně v tom pomáhá metoda analýzy vizuálního jazyka 3AXIS.

Tímto zaměřením pozornosti taky zároveň ven i do sebe obrovsky snížíte úroveň pohlcení vašeho já vnějšími obrazy a nebo vnitřními představami vyvolanými iluzornímu myšlenkami v podobě kundalini. A tak zažijete zvláštní stav bytí, stav, kdy je vaše energie rovnoměrně rozdělena mezi mysl, pocity a tělo. A v tomto stavu rovnováhy lze mít v rukou iniciativu a svobodu od neustálých impulsů našich myšlenek a tak i od našich pocitových reakcí, kterými na ně reagujeme. Tedy to naše oblíbené, to je dobře a to je špatně. Dualita, která nás nutí jen bojovat. Ne milovat.

Nevím, jestli toto cvičení zvládnete za dopoledne, či 14 dnů, ale po určité době vám automaticky naskočí pocit bez já jako něco nezpůsobilého. A vy si tak uvědomíte svůj mechanický život více a více a budíte se z něj do prožívání skutečnosti. Nikdy bychom se neměli spokojit s tím, že naše opravdová citlivost je stažena jen do jedné z funkcí, a tou je myšlení a neslouží stejně i emocím a tělu. Právě to nám zajišťuje mechanický život v područí mysli za stěnou falešných obrazů našich představ, protože pro naše vědomí neexistuje možnost se oddělit od toho, co se děje, jdeme tam, kam zaměříme svou pozornost, protože vědomí je jeho součástí.

A tak pojďme zavřít knihu spánku zlatého květu a začít žít. Odhoďme tu kletbu. Uvolnění je klíčem ke zmizení strachu. Všechny negativní emoce a sama bolest jsou založeny nebo přímo závisí na napětí našeho těla nebo mysli. A tak uvolnění proměňuje negativní emoce a vyvádí je pryč z našeho srdce, které tak může svobodně být. A jen ve svobodném srdci roste vědomá láska. A s ní roste i naše energie. To každá nevědomá činnost plýtvá energií. Pouze vědomá činnost ji uchovává. Tím, že si budeme častěji dávat svou ruku na srdce a budeme si jen uvědomovat, to jsem já. I ten malý pohyb, slouží k tomu, aby uzemnil naše myšlenky a pocity v přítomném okamžiku našeho těla. V jediném místě, kde jsme skutečně svobodni a kde můžeme milovat. Mezi protiklady v tichu jednoty svého srdce.