ZAUJETÍ VÁLKOU MYSLI, NEZÁVISLOSTÍ ČI LÁSKOU

Pokud je "nezávislost" striktně založena na filozofii (což znamená, že byste MĚLI BÝT nezávislí, stejně jako BYSTE NEMĚLI hřešit), většina lidí se nikdy hodnověrně nezávislými nestane. Jejich přirozené sobecké potřeby je budou pravidelně stavět s jejich filozofií do rozporu. Staří mudrci Tao byli dostatečně skromní na to, aby si uvědomovali, že se vesmír pohybuje neznámými cestami. Věřili, že pokud nemáte moudrost, abyste tušili, jak se všechny vzájemné vztahy událostí rozvíjejí v čase a prostoru, je sice dobré chtít, ale pošetilé se vzrušovat tím spojován s výsledky. Jinak se člověk dostane jen do války zaujetí vlastní mysli a těla.

Taoistická věta, která označuje "nezávislost", je WU WEJ, neboli "dělání bez dělání". Nezávislost na závěrečném uspořádání věcí vám umožňuje jednat tiše nebo vášnivě, podle vašich pocitu a přesvědčení, a to bez výhrad k sobě. A navíc zdrojem zaujetí není vaše spletitá neuróza nebo nadutost ega, ale vědomí lásky, které vámi jakoby prosvítá, za účelem, jenž je nakonec mimo moudrost většiny lidí. Neděláte nic. Vědomí samo dělá.

Láska je zaujetí ducha zažít život. Bez ohledu na to, co nebo kdo nás k němu přivedlo. Láska není zbožštění života s druhými či v druhých. Láska je zaujetí patřit stejně tak Bohu jako sobě či partnerovi. V dobré víře. Láska je wu wej. 100% zaujetí přítomným okamžikem. Je to jen chtění být v něm plně zapojený a nechtít být nikde jinde. Ani s nikým jiným. Než se svou láskou.

PS: a čím je pro vás váš partner? Válčícím stavem mysli, odtahujícím se nezávislým tělem anebo láskou? 
MZZ



Žádné komentáře:

Okomentovat