Panna ♥

Někdy je svět kolem najednou více nahoru a dolu, že? Nedávno sem se připletl do jedné intošské debaty (a hrála tahle hudba - http://youtu.be/Py_-3di1yx0) o tom zda-li byla panna Marie opravdu panna.

Jen sem seděl a naslouchal a uvědomoval si cosi a o čem vám chci teď napsat. O tom, že slovo panna se nemusí vždy vztahovat k tomu o čem se vlastně mluví. Omluvte prosím proto trochu té historie na počátku...

"Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'. Příběh o mladé ženě, jejíž synovi dají jméno Immanuel, je v Hebrejské Bibli pouze jeden jediný - ve verši 7:15 knihy Izajáš. V biblické knize Izajáš se však nepíše o panně ale o MLADÉ ŽENĚ. A samozřejmě už vůbec ne o příchodu Ježíše v daleké budoucnosti. Izajáš vypráví o mladé ženě, která je těhotná a porodí syna. Ženou je zjevně míněna mladá manželka judského krále Achaze (715-690 př.n.l.). Právě králi Achazovi a jeho lidu je dáváno narození syna jako boží znamení. 

Izajáš píše o mladé ženě (almah) a nikoliv panně. Přesto se ve starších překladech Izajáše někdy setkáme s pannou, která počne a porodí syna. Jedná se o nepřesný překlad, který má čtenáře přesvědčit o tom, že narození Ježíše z panny bylo předpovězeno už v Hebrejské Bibli.

Vraťme se k hebrejskému výrazu ALMAH, který býval občas chybně překládán jako panna. Biblické slovníky BDB a TWOT potvrzují, že Almah znamená mladou ženu. Pro pannu má biblická hebrejština jiný výraz - BETULAH. Toto slovo se ve verši nevyskytuje. Izajáš nikde nepíše o panně, která porodí syna, jak nás mylně informuje Matoušovo evangelium. Žádní rabíni tedy verš Izajáš 7:14 v prvých staletích n.l. neměnili. Dnešní text Hebrejské Bible se v této věci neliší od Izajáše z roku 100 př.n.l. Stal se však pravý opak. Právě křesťanské překlady měnily původní význam hebrejského textu. Ve snaze potvrdit správnost Matouše (Mt 1:23), odkazujícího se v příběhu o početí panny Marie na proroctví v Písmu, zaměnili v Izajáši 7:14 mladou ženu za pannu.

Proto například Bible Kralická chybně píše: BKR[6] Izajáš 7:14
"Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel". Řecké slovo parthénos může v určitém kontextu znamenat i pannu, v jiném kontextu však nikoliv. Přesnější význam je DÍVKA NA VDÁVÁNÍ, mladá žena - viz. encyklopedie biblické řečtiny. Nové odborné překlady ( i křesťanské) však již ve své většině postupují podle smyslu původního hebrejského textu. Ukazuje se, že manipulace víře neprospívá a účel nesvětí prostředky.
........................
A co byla tedy ta moje myšlenka? Že možná ti, kdo stvořili bibli nám zanechali ještě více krásnější poselství než které jsme si schopni vůbec domyslet. Že je to žena, která dává život a že i když mladá, tak skutečně pochopila, jak důležitou částí vesmíru je její vědomí posvátného těla (hmoty), které má v sobě ne pro sebe, ale pro ty druhé. Ne jen pro své dítě, ale pro všechny lidi, co se účastnily jejího života. Protože jen taková žena, ŽENA s velkým Ž, i když mladá, ale plně připravená se zkoncentrovat na svou lásku k sobě a z ní vycházející světlo, které dokáže naplnit její poslání, mohla přijmout SLOVO a zhmotnit jej v dítěti, které počala. A je mi osobně úplně jedno zda s Bohem nebo mužem, jehož milovala. Protože to nejdůležitější bylo JEJÍ rozhodnutí VYTVOŘIT v sobě prostor a sebe dát, oddat tomu druhému jako svět plný lásky. Taky stejně tak k svému dítěti. Možná je tady odpověď na to, proč většině žeň dělá takový problém dnes otěhotnět. To je totiž okamžik, kdy se ze sexujícího dítěte stáváme člověkem. Mužem i ženou. Dospíváme. V přeneseném smyslu slova, jsme všichni pannami. A pokud nás někdy nějaké slovo dokázalo přimět myslet o věcech nad rámec běžného denního provozu, zaplať pánbůh za to. A i když si to neradi přiznáváme, díky těmto slovům se stáváme jinými. 

// Genesis 1:26–28 = 
**verš. 26. I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. 
**verš 27. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. 
** verš 28. Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe. //

Zapomněli nám tam za to připsat jen jedno slovo. To nejdůležitější. Jak to máme udělat. Osobně se domnívám, že s LÁSKOU. Protože kdyby takovou matku, která ho chce přijmout takového, jaký přijde - což je základní atribut ženství, umět přijímat; atribut, který jsme však jako hrubá a vulgárně nelidská civilizace dávno opustili, tak kdyby takovou matku měl z nás aspoň třetinový díl populace, žijeme už dnes v ráji. Kdyby takovou matku Ježíš neměl, vyrostl by z něj akorát pěknej zmetek. A ne ČLOVĚK, kterým se stal. A tuhle možnost dala panna Marie nám všem. Proto je tolik důležitá její role v dějinách. Ale taky dnes. 


Eva sežrala do slova hadovi (svému nepřijatému nevědomí) fintu a oblafla Adama.s tím jablkem. Výsledkem bylo naše putování z bran ráje. Umožnila nám všem poznat svou dualitu, naše ego a i jádro, které se vzájmeně nemilují, ale ničí.Jestliže je základní atribut vztahu tehdy někoho oblafnout, nemusíme se ptát, kolik z nás i dnes, žije podle bible staré a kdo podle bible nové. Protože v té nové to byla Marie, která neodmítla ono slovo a přijala je. Přijala energii toho slova a nechala jím obřezat, oplodnit svou duši. Tehdy dostal svět možnost stát se něčím jiným než dosud byl. Co se sním stane? Je každého z nás věc. Chceme-li ve svém srdci nechávat místo pro hluk, křik, nadávky urážející naši lidskost, pro hluk světa reklam a neonů nebo pro ticho, co k nám promlouvá slovy, která nemusí být slyšet, ale vnímá je každé tělo? :)

MZZ

PS: Protože tím se můžeme stát jen v prostředí a v srdci naplněném láskou. A co jste vy dnes udělali s láskou proto, aby náš svět kolem vás byl plný toho, co je pro něj nejlepší? Nebo zase jen čumíte na podmračené nebe a říkáte si, jak je to vše kolem otočené vzhůru nohama a bezmyšlenkovitě říkáte: "ježiš-marjá" ?