MY NA SRDCI

Někdy jsou naše oči slepé. Vidí totiž jen tu možnost, jen tu realitu na níž se my sami zaměříme svou pozorností. A pozornost je podle fyzikálních měřítek proud částic, který umíme aktivně nasměřovat a pomocí své energie udělujeme atomům gravitačního pole hmoty, na níž tak působíme, svůj vzkaz. K udržení gravitace je třeba mnoho energie. Proto ti z nás, kteří mají tzv. mnoho lásek kolem sebe, si svou energii mnohdy naprosto zbytečně plácají do prostoru. Proč? Protože je nemožné zachovat takové množství energie, aby veškeré pravděpodobnosti (všechny vztahy najednou) fungovaly nepřetržitě. Nakonec se všechny "zhroutí" jen do jedné jediné a to "udržitelné" reality. Toho energeticky nejstabilnějšího svazku, který vnímáme jako svou "realitu". Nejstabilnější stav totiž vyžaduje nejmenší množství spotřebované energie. To, co onu realitu vztahu vytvoří je MY. Naše schopnost vědomě vytvářet podmínky vědomí - myšlenky, emoce, postoje, a hodnoty, které námi vybranou možnost zasadí do reality života. Pamatujete na ty starověké texty? Jak věda, tak duchovní zkušenosti popisují onu sílu, která spojuje vše dohromady a umožňuje nám způsobem, jakým VNÍMÁME okolní svět, ovlivňovat chování věcí i reality jako takové. To, co je důležité tedy není samo vnímání, ale akt zaměřené POZORNOSTI. I když se nám každý prožitek může jevit dostatečně reálný, teprve když na daný objekt zaměříme pozornost a vnímáme jej, stane se potencionální realita "opravdovým" prožitkem. Když něco vědomě vnímáme - to jest když v určitém okamžiku vědomě soustředíme pozornost do určitého bodu - fixujeme právě do tohoto bodu prostor a čas jako jednu z námi vybraných možností. A tak vše vnímáme jen v důsledku naší přítomnosti. Přítomnosti pocitu, citu, svého srdce. Ne otupělé mechanice stroje, kterým žijeme životy předem naplánované. Jeden tibetský mnich mi kdysi řekl, že když se modlíme není důležité to, co říkáme a vyslovujeme. Důležité je jen to, co se s námi děje uvnitř. Modlitbu nelze spatřit. Její emoce a postoje jenž v nás vyvolává však ovlivňují věci, z kterých je naše realita tvořena. Je to náš vnitřní jazyk, co mění atomy, elektrony a fotony tohoto světa. Nejde nikdy o ta slova, ale pocit, který zanechají v našem srdci. Když jsme schopni své srdce otevřít a naslouchat...s láskou. MZZ 

Žádné komentáře:

Okomentovat