MODLITBA pro zachování lásky

Abych jednou neztratil i poslední světločivnou buňku.

A mohl rozpoznat vždy včas své zatmění.
Abych nikdy nepozbyl nejmenší částečku,
z níž možno ještě vystavět oheň.
Bez tebe daleko k zemi a zem je pustá.
Lidé jsou plni ozvěn, ale jak netečné skály.
Nelze se dovolat, otevřít, pochopit - 
cokoliv zachránit - bez tebe LÁSKO.

A už je dávno čas svrchovaných rozhodnutí.
V sobě, aby z nás nezbyla utkvělá vzpomínka Země.
Méně než otisk v kameni či záchvěv černého deště.
Stůj při nás LÁSKO, protože bez tebe je člověk slepý.

Míjí i zřetelná znamení,
přestává rozumět cestám, slunci a ptákům z pekla.
Neschopen domluvy s prameny.
Protože bez tebe neumím nadýchnout se světla.
Zapustit kořeny, podepřít les
i cizí kroky pozvat k ohništi, rozdělit chléb,
pro rány druha obnažit vlastní krev a zhojit křídla.
Vyhloubit sluneční řeky srozumění.

Protože bez tebe slova se rodí mrtvá,
protože bez tebe umírá zpěv...