Magie se stále vrací...

Chci se vrátit v čase. Do starého Říma. Římský starověký svět se v mnoha směrech podobal dnešnímu západnímu světu. Pokrok vědy a úpadek tradičního náboženství vyvolaly růst zájmu o okultismus k znepokojení, jak konzervativců, tak racionalistů. Vědecký duch, kterým bylo prodchnuto myšlení raných Řeků, nedokázal uspokojit lidské potřeby. Důvěra v získané vědění racionální cestou proto od 2. stol. n.l. mizí. Stejně jako dnes vzkvétaly tehdy podivné sekty a kulty. Vzrůstal zájem o magii, rostla víra v čarodějnictví, léčitelství, věštění, kouzla a talismany a ve vývoj jedince prostřednictvím meditace a změny stavu vědomí.



Vzdělanci byli silně zaujati astrologií, která "kupodivu" také v poslední době přitahuje pozornost stále většího počtu vzdělaných lidí.Po určitou dobu se očekával příchod nového Zlatého věku. S naprosto stejnou vírou se setkáváme dnes, kteří hovoří o příchodu věku Vodnáře. Najdeme rovněž paralely mezi dnešním spiritualismem a klasickou teurgií (Teurgie je vyšší forma magie. Při magii je astrál (4. dimenze) ovládán z bdělého stavu (z 3. dimenze) s využitím změněných stavů vědomí, při teurgii je ovládán z nadřazené 5. dimenze, což vyžaduje dosažení minimálně 5. stavu vědomí (rozšířené vědomí)).

Římský svět prodělal tutéž neuspokojivou zkušenost, jak s racionalismem, tak s ortodoxním náboženstvím jako novověký západ. Řecko se svou racionální logikou a filozofií přineslo lidem úzkost, protože změnilo bohy v abstraktní bytosti, vzdálené problémům pozemského života. Zasely pochybnosti o existenci Bohů avůbec o tom, zda je možné s jistotou zodpovědět základní otázky života. Veřejné uctívání olympských Bohů a zemědělské rituály byly stále považovány za základ struktury státu a byly vykonávány stejně, jako se dnes slouží bohoslužby v chrámech a synanogách. I když bohové stále ještě nabádali k ryzí oddanosti, jejich vláda v období několik století před Kristem postupně slábla. Zdálo se, že proti válkám, revolucím a nepokojům jsou i Bohové bezmocní.

A stejnou symboliku s dneškem můžeme vidět i jinde. Nezávislá města a státy pohltil ve starověku postupně Řím, což vedlo k tomu, že se jednotlivec stal ještě menší rybkou v mnohem větším rybníku. Uže thdy stejně jako dnes urbanizace odřízla mnoho lidí od venkova a jeho ustáleného způsobů života včetně nábožentství. Vzrůstající sociální a fyzická mobilita, kosmopolitanismus a slábnutí rodinných pout přispěly k pocitům vykořeněnosti, úzkosti a tomu, čemu se dnes říká krize identity. Tedy k situaci, kdy mnoho lidí nad otázkami, kdo jsou, kam patří a jaké jsou jejich role, pocituje nejistotu.

No a výsledkem tehdy i dnes byl hlad po osobitějším, určitějším vztahu k božství, než jaký nabízejí státní kulty. Roste zájem o neoficiální a osobní cesty k prvadě, spasení a vnitřnímu pocitu bezpečí. Tomuto požadavku vyhovovala nová náboženství, mysteriozní kulty, esoterické skupiny a lidé "zázračných" schopností (sv. muži, proroci, mudrci, léčitelé, mágové a astrologové). Někteří z nich se těšili oficiální podpoře, ale celkem nadměrný výskyt těchto většinou samozvaných odborníků na tajemno nevyhnutelně narážel na nedůvěru. Jak úřadů, tak konzervativně smýšlejících lidí. Neoficiální = protispolečenské, jsou obtížně kontrolovatelní, jsou noví a cizí.

No stačí možná jen jít do historie a najednou zjistíme, že tolik cizího se toho zase až tak neudálo.