Jiný pohled zla


Když popisoval psychiatr Alec Wilkinson vraha Johna Wayna Gacyho, krátce před tím než byl popraven řekl toto: "Často jsem měl pocit, že byl jako herec, který si vytvořil roli, a tak pečlivě ji studoval, že se sám stal danou postavou a postava se stala jím. Ať už měl jakoukoliv osobnost, ta už se dávno zhroutila a byla nahrazena katalogem gest, přístupů a portrétů normálnosti."

To zní strašně, když si uvědomíme, že takovýto život možná žijeme my všichni. Jestliže se nějaká lidská bytost naučí zamaskovat a překrýt sebe sama vrstvou lidského make-upu, tak že ztratí svou lidskost, stává se z člověka jen lež a zlo. Nevěřím, že se někdo narodí s nutkáním být zlý. Proto je třeba znovu zvážit postavu zla. Toho silného zla, které existuje ne jako jakási hypotetická duševní choroba nebo pohádkový soupeř romantických rytířů, ale které je vnější živou entitou. Pokud mám pravdu, pak nemám chuť vyprávět vám o tom, jakou má tvář. Ten pohled na nás směřuje už z mramorových byst Kaliguly, Nera, Cesara Borgii, Torquenady, Rasputina, Hittlera, Stalina, Pol Pota, Idiho Amina a dalších zrůd lidské historie.

Před třemi miliardami let jsme překonali evolucí hmotu, její entropii a stali se poznatelně živými. Stali jsme se součástí procesu, co se usídlil unikátně na této planetě, ale hledá univerzální vesmírné zákony pro harmonii a rovnováhu. To, co je od "přírody" pěkné, považuje tento proces evoluce za dobré. Ve vzorech, které mají určitou harmonii a vyhýbá se těm, co neladí. To, co je "pěkné", to zapadá do mechanismu evoluce a toto zapadnutí taky přežívá. Ta škaredost, která se neadaptuje, ztratila svou rovnováhu v podmínkách stále se měnících. A tím hnacím motorem  naší životní historie jsou geny. Před třemi miliony let jsme překročili jiný velký předěl. Naši předci nahradili vlastnosti jakými byla síla, rychlost nebo mazanost výjimečnými mentálními schopnostmi. Myšlením. A teprve to změnila do té doby platící pravidla. A tak se naši předci za-zásobili díky genetické dědičnosti tak, že vyhrávali všechny závody mezi sebou a zbytkem smečky, až se stali dominantní životní formou, druhem Homo sapiens.

Ale my dnes jsme úplně jiní. Za 0,01 promile celkového času evoluce. Máme sílu postavit se vlastním genům. Rebelujeme proti všemu. Svým nejnovějším vynálezem - kulturní evolucí. Proti ní je ta biologická, jak špatně zaseknuté hodiny proti rychlosti světla. Dokážeme změnit naše myšlení a osudy ve vteřině. Máme hudbu, poesii, umění, filozofii. Ale taky za to vše platíme svou cenu. Ztratili jsme spojení s našimi kořeny.Ztratili jsme kontrolu nad základními podpůrnými a varujícími silami, které napomáhají rovnováze. K vyřazení organické evoluce a její genetické kontroly došlo tak rychle, že nebyl čas uložit na její místo kontrolu kulturní. Výsledkem se stav dneška - anarchie bez jakékoliv smysluplné kontroly, vznik činností, které se dají popsat jako ekologické a přírodní rouhání se proti Bohu. Proti Jednotě. Narůstající seznam těchto zločinů proti přírodě totiž pohání motory rozdělující naši dosavadní psychickou jednotu, i když mnohdy neuvědomělou, na mnoho malých částeček. Rozdělených entit. Snadno ovladatelných, měnících nás v něco zcela jiného, co je těžké rozpoznat. Na Matrix, který na nás hledí svou tváří Nosferatu. Jiným pohledem zla.

Chladnokrevné zabití kohokoliv (třebas stromu, květiny nebo člověka) je totiž činem v podstatě života tak výjimečným a hrozným, že jediným úkrytem před ním je jeho naprosté odmítnutí. Naprosté odmítnutí sebe sama, při kterém ztrácíme svou tvář, svou osobnost. A my pokud chceme přežít v tomto světě zabíjíme. Všichni máme na rukách něčí život. Co už nepokračuje. Ani my nemůžeme pokračovat. A žijeme přitom ve zvláštní a fascinující době. Jsme na počátku buď něčeho příliš krásného, abychom si to mohli plně představit, nebo příliš hrozného, abychom to pochopili. Z toho, co dosud víme o životě to bude nejspíše trocha z obojího. Ale tato smíšenina je pro nás důležitá a je možné, že máme sílu na to ji ještě kontrolovat. Zkuste zapomenout na to, že by se to dalo udělat láskou. Většina z nás v ní nikdy nežila a neví o co jde.  To alarmujíc o nás je to, že chceme většinou zvrátit planetární rovnováhu na špatnou, škaredou stranu. Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že masové vrazi se stali kultovními osobnostmi oslavovanými na nechutném konzumním trhu společenského kýče? Že války jsou normami vyjednávání mezi státy a národy?

Vždy se nám líbilo flirtovat s nebezpečím, strašit sama sebe ze smlouvy s ďáblem a tanci s vlkodlaky. Tyhle věci jsou v podstatě zdravé. Pomáhají nám připomínat si, kdo jsme a rizika, že bychom se mohli stát Jinými. Ale svým foukáním do plamenů Pekla dáváme život skutečně nebezpečným problémům. Dáváme život novým směrům vědění, poznáváme znovu své smysly jenž byly dlouho nevyužité. Ano jsme to, co nám zbylo. my sami. Můžeme být v téhle bitvě apokalypsy svými nejlepšími zbraněmi. Jsme lidé, jsme základ tvorby světa; něco, co protože je v podstatě dobré, brání genetickému přívalu naší temné povahy (temné strany síly, ať mají ze Star treku radost...) tak, abysme mohli postrčit evoluci správným směrem. Ten spočívá v přijetí svých temných stránek a v jejich vidění, nahlížení, zkoumání a integrování do sebe samých. Toto rozhodnutí je na nás. Je to ta evoluční schopnost výběru. Ta která nás učinila tolik zvláštními.

Bojím se však prokletí, kterého si nikdo z nás nejsme vědomi. Bojím se naší vlastní nevědomosti, která nám přináší Jiný pohled na naši realitu a tím ji činí zlou. Bojím se toho, že existuje biologická verze internetu, ta na kterou jsme všichni z podstaty bytí napojeni. A, že v ní je nyní už dostatek špatných zpráv, tak silných, aby mohly infikovat zlem kohokoliv, kdekoliv a kdykoliv.

MZZ podle Lyall Watsona - Temné síly přírody