JAKOU NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VĚC NÁM SEBEPOZOROVÁNÍ UKAZUJE?

Napadnou vás mnohé věci. Někdo cítí neustálý proud myšlenek. Někdo vnímá zvláště emoce, city a reakce těla na ně. Někdo bere jako nejdůležitější věc poznání a zkušenost, ke které se tím dobere. Ta nejdůležitější věc, které se však skoro nikdo z nás nevšimne, je že si neuvědomujeme sebe sama. Nejsme sami sebe si vědomí. V nás je "něco" co pozoruje; stejně jako "něco" co mluví; "něco" se směje; "něco" myslí. Nikdo z nás necítí: Já pozoruji, Já si všímám, Já vidím. Vše je pouze jako, povšimnuto či viděno. K tomu, aby člověk skutečně mohl pozorovat sám sebe, musí si ze všeho nejdříve uvědomovat sebe sama. Své já. Zkuste si UVĚDOMOVAT SEBE SAMA, když se pozorujete a pak mi řekněte výsledky. Jen takové, které jsou provázeny sebe uvědomováním budou mít nějakou hodnotu. V opačném případě ve vašem pozorování neexistujete vy sami, neumožňujete svým myšlenkám, emocím a tělu splynout v jednotnou identitu. A k čemu pak všechna vaše pozorování jsou?

Skoro všechny pokusy ukázaly, že ve skutečnosti si sebe nikdy neuvědomujeme. Už to je velmi důležitý objev. Lidé, kteří vědí TOTO, již vědí mnoho. Celý problém spočívá v tom, že tohle nikdo neví! Když se zeptáte kohokoliv, jestli si uvědomuje sebe sama, odpoví vám, že samozřejmě ano. Když mu řeknete, že si uvědomovat sebe sama nedokáže, tak se na vás buď rozzlobí nebo si pomyslí, že jste úplný blázen. Jeho celý život, jeho víra, jeho celá lidská existence, celá lidská slepota je založena na tomto pochybném faktu. Když člověk skutečně ví, že si sám sebe uvědomovat nedokáže, je již blízko k pochopení svého bytí.

Všechny mé pokusy s sebeuvědomováním mi ukázaly jen jedno - že stojím tváří tvář zcela novému problému, se kterým se věda ani filozofie dosud nesetkaly. Možná jej vytušily někteří jogíni při cvičeních se zastavováním myšlení, ale vždy jen na velmi krátkou dobu. Definicí sebe-uvědomování by se mohlo stát slovo ZÁROVEŇ. Mluvím totiž o rozdělení své vlastní osobní pozornosti na pozorovaný objekt a na sebe na já pozorující subjekt. A to zároveň.

Momenty sebeuvědomění se vyskytují i v životě byť velmi vzácně. Pamatujeme si je, když jsme se ocitly najednou v novém a neznámém prostředí. Např. na cestách, v situacích plných emočního vypětí, při nebezpečí, když najednou člověk slyší sebe a svůj hlas jakoby zvenčí. Tyto okamžiky si totiž jako jediné ukládáme do paměti. O těch ostatních jen víme, že k nim došlo. Asi i proto svou životní nevědomost tak rádi nazýváme CESTOU. Většina lidí se pak po celý život pokouší samozřejmě nevědomě tyto okamžiky přivolávat. Jsou emočně vypjatí, vše vedou tzv. na hranu, jdou po adrenalinu, chtějí ty momenty znovu zakusit. V\tváří si proto své kulty, sekty, rituály, či dokonce církve a náboženství. A ANO dnes i hnutí. A v tom možná spočívá největší absurdita života. Proč toho vlastně chtějí lidi tolik prožívat? Aby na to později zapomněli? Zeptejte se esoteriků, těch, kteří tak poctivě cvičí na téma můj osobní rozvoj, co si ze svého života pamatují za dva roky? Nepamatují si ani mnohdy poslední sex, natož pak, jak dopadl. Mechaničtí robůtci, navzájem do sebe vrážející...jo je to depresivní. Hlavně při pohledu zvenčí.

Evropská a obecně západní psychologie přehlédly jeden fakt velké důležitosti, totiž, že když si neuvědomujeme sami sebe, že žijeme a jednáme a přemýšlíme v hlubokém spánku, a to nikoliv metaforicky, ale absolutně skutečně. Film The Matrixbyl skvělým popisem takovéto existence.

To, co se s tím dá udělat je to, že když svůj život postavíte na sebe uvědomování, při vynaložení určitého úsilí se můžete probudit. Nemusíte. Můžete. A to mě taky naučilPEI - 3 AXIS VISUAL LANGUAGE. Naučil mne díky svému specifickému systému pozorování uvažovat, alespoň uvažovat o možnostech slova ZÁROVEŇ. Od něj je jen krok k tomu STÁT SE JÍM. SLOVEM. JAKÝM? JAKÝKOLIV 

na motivy knihy P.D.Uspenského - Hledání zázračného


hudba: http://youtu.be/pDsSN01YVVE