Egregory III.

Jak je tomu u dětí?

U dítěte rozum, city a instinkty zaujímají své, přírodou předurčené místo, a jsou vykonavateli pocitů i přání, nástroji vzájemných vztahů se světem. Proto také jsou skutky dítěte přirozené, bezprostřední a hluboce intuitivní. Dospělý člověk si toto dětské vnímání světa jen stěží zachová po celý život. Dnešní svět je natolik rozumový a zmatený, je v něm tolik všelijakých rámců, zákonů a dogmat, že se v něm člověk bez odpovídajícího rozvoje myšlení vůbec neobejde. K intenzívnímu rozvoji rozumu přispívají i současné vzdělávací a výchovné systémy, jež ještě více odtrhují rozum od srdce. Člověk je obklopen velkým množstvím umělých věcí, které brání v rozvoji srdce, noviny a televize nahradily živý kontakt, různé normy, morálka či zákony vytěsnily mezilidské a srdečné vztahy a tak dále. Velmi časté jsou případy takových rodin, které dítěti nevytvářejí podmínky k tomu, aby se mohlo rozvíjet harmonicky. Obvykle chybějí láskyplné prostory, jež by umožňovaly snazší otevírání srdce. Největší úlohu v těchto rodinách přebírá všudypřítomná televize plná násilí a ve stejném duchu i počítačové hry, a proto se nedivme, že tomu odpovídající prostředí nalézáme i na ulici. V takové atmosféře dítě nemůže žít srdcem, není schopno vytvořit harmonii a pokouší se za pomoci svého ještě nerozvinutého rozumu přizpůsobit se okolnostem. Rozum ho učí adaptovat se, lhát, vymlouvat se a prostě dělat to, co srdce v žádném případě dělat nemůže. I v dětství rozum hledá sobě blízké způsoby sebejistoty a od samého počátku je jeho vývoj pokřivený a defektní.

Rozum často už na počátku životní cesty přináší nesoulad. Například rodiče řídící se rozumem posílají svého potomka studovat na jimi vybranou vysokou školu. To, zda se k tomu dítě hodí a zda je to i jeho přání, je v tomto případě až druhořadé. Ani dítě, ani rodiče nechápou, co potomek skutečně potřebuje, nebot on se nedokázal v rodině projevit a ukázat, k čemu je doopravdy nadán. Tak mladý člověk studuje, vydává ohromné množství energie na získání odbornosti, která nemá nic společného s jeho skutečnými schopnostmi a předpoklady. Od počátku je jasné, že prožít důstojně život, který má před sebou, bude pro tohoto člověka nesmírně obtížné. Bude sice vzdělaný, ale nikoliv už - povolaný.

Člověk se často dostává za pomoci kontaktů či peněz do takzvané vyšší společnosti, proto je zřejmé, že se opět opírá jen a jen o rozum a jeho sílu. Samozřejmě není tohoto místa hoden. Zkomplikuje tak život nejen svému okolí, ale i sobě samému. Jindy je vyzdvižen na vyšší post díky svým schopnostem - má bystrý úsudek, perfektní znalosti a profesionální vystupování. Ovšem nezaměňujme člověka-odborníka s čestným člověkem, který oplývá něčím důležitějším - vnitřní harmonií! I odborný a schopný člověk může inklinovat k alkoholu či tíhnout k penězům. Nebo jiný člověk svým rozumem vyhodnotí prestižnost určité pozice ve společnosti, a jakmile tohoto postu dosáhne, usadí se na něm, ustrne a přestane se dále rozvíjet. Po nějaké době pozice svou prestiž ztrácí, ovšem člověk si už zvykl a nic nechce měnit, stojí a čeká na energetický podnět zvenčí, který by ho vyzdvihl výše.

Rozum podněcovaný materiálními zájmy či ctižádostivostí někdy staví před člověka cíle, které jsou nad jeho možnosti, a ten se pak snaží s vynaložením nesmírného úsilí jich dosáhnout. Přitom si může zničit zdraví, rozbít rodinu, ztratit příbuzné či přátele, může se změnit v robota, jednajícího podle určitého programu, a tak přijít o velkou část svých lidských vlastností. Nabízí se otázka, proč to člověk všechno dělá?

Rozum dokáže i tvořivou intuici přeměnit na pouhé vymyšlení a racionalizaci při vynalézání dalších berliček. Tak se zrodila věda, která - samozřejmě podle svého uvážení - plní roli strůjce lidského blahobytu. Už velmi dlouho rozum vše dělá jen pro sebe. Tak vznikl průmysl, doprava, komunikace, prostředky na obranu a mnoho jiných vymožeností. Rozum už ve svém počínání zašel tak daleko, že i člověka chce vytvořit umělou cestou, a nahradit tak srdce i eros. Očividně se srdci a jeho nekonečnému potenciálu rozum stále více vzdaluje.

Dokud je dítě malé, zřídkakdy pronáší čistě rozumová slova a koná promyšlené skutky. To má ještě srdce situaci pod kontrolou a cestu dítěte řídí. V určité etapě vývoje se ale začíná prosazovat rozum. Srdce pozvolna zaostává, už ve stadiu dospívání může být tento odstup velmi výrazný (proto se tomuto období říká obtížný věk). Z jedné strany jej charakterizuje nedostatečné otevření srdce a ze strany druhé ještě stále slaboučký rozum deroucí se do popředí a neadekvátně reagující na vzniklou situaci.

Výchovné a vzdělávací systémy by měly obsahovat takové formy a metody, které rozvíjejí rozum a otevírají srdce současně. Čím jsou tyto dva procesy provázanější, tím překvapivější jsou výsledky. U dětí s vyváženým poměrem rozumu a srdce se projevuje nevídaný talent, ostatní děti se zklidňují a harmonizují. Těchto vysoce efektivních metod užívají především přední pedagogové. Pod jejich vedením se děti nejen učí běžným předmětům, ale i laskavé komunikaci mezi sebou a s přírodou, a celý proces se odehrává v láskyplném prostoru, kde se rozum a srdce přirozeně rozvíjejí.

* ukázka je z knihy Egregory - Strážní andělé autora Anatolije Někrasova