Být světlem i temnotou

Světlo se řekne světlo a tma se řekne tma. V řeckém, potažmo evropském myšlení se díky jazykovým nedostatečnostem a logickému uvažování dál nedostaneme. Je rozštěpeno. V aramejštině nalezneme kvalitu poznání obou dvou slov z úplně jiného úhlu. U nás se světlo ztotožňovalo vždy s dobrem a tma byla zlá. Semitské jazyky mají mnohem větší rozsah.


První setkání se světlem je ve verši "posvěť se jméno tvé". Málokdo z nás totiž ví, že slovo jméno se v aramejštině překládá právě jako světlo. A slovní kořen "šem" může znamenat světlo, slovo, zvuk, pověst, jméno i atmosféru. Kořeny Š znamenají pohyb šířící se z jednoho bodu, který definuje nějakou naprosto specifickou formu existence = M. To, co sjednocuje oba tyto významy je idea vibrace = šemaja. Vše, co vibruje svým způsobem v existenci a je zdánlivě odděleným - nese vlastní jedinečné šem, světlo. Jedno z aramejských slov pro vesmír se skládá ze slova "šem" a přípony "aja", což naznačuje, že božské jméno = vibrace = světlo, je v každé částečce existence. Tato forma však může znamenat i zvuk, ne jen vibraci. Pak se dá přeložit verš "posvěť se jméno tvé" i alternativně jako "učiň svůj hlas jediným středem našich životů, posvěcený ve všech zvucích, které slyšíme".

Šém totiž zahrnuje veškeré vibrace. Od nejsvětlejších, nejrychlejších až k nejhustším, nejpomalejším. A zahrnuje to, čemu my říkáme temnota. To, co dnes fyzikové nazývají temná hmota. Temná hmota je označení hypotetické formy hmoty. O existenci temné hmoty poprvé referoval už v roce 1933 švýcarsko-americký astronom Fritz Zwicky, který narazil na nesrovnalosti při studiu rotací galaxií. Na rozdíl od temné energie není temná hmota rozložena v prostoru rovnoměrně. Díky přitažlivé gravitaci tvoří shluky podobně jako viditelná hmota, která je k těmto shlukům také přitahována. Některé novější výzkumy ukazují, že by temná hmota přece jen mohla mít vliv na elektromagnetické záření přítomné ve vesmíru. Že prostě září. Ano, je temnota, která září. Staré kabalistické spisy měly pravdu. Podle posledních měření je ve vesmíru temné hmoty kolem 23 %, zatímco nám známá baryonová hmota, z níž je složena většina objektů, které můžeme přímo či nepřímo pozorovat, tvoří jen 4 %. Zbytek vesmíru 73 %, tedy největší část, tvoří tato takzvaná temná energie. Jiným výrazem pro tento paradox měla hebrejština ve slovu "kavod", které se překládá jako sláva. Znamená i váhu a vážnost. Hebrejská sefira zobrazující boží slávu je ztotožňována s pravou kyčlí. Nejvíce zatěžujeme svou hmotou právě kyčle?

Než vzniklo světlo, patřívalo vše temnotě, která zářila. Abychom ji viděli máme oči.V bibli se píše, že oko je světlem našeho těla. Je-li naše oko prosté, čisté, má i celé tělo světlo. Ano, náš život je pořád o tom samém. Měl by být plný osvícení. Aby všude bylo patrno, ve všem, co ztělesňujeme naše vnitřní světlo. Aby se ukázala ta samá vibrace, jenž pomáhala stvořit tento svět. Bez světla tohoto uvědomění jsme jen milou pitomou mrtvolou. Světlem tvých očí si říkáme, že chceme být se svými partnery, že? Krásné pořekadlo. Možná, jen říkáme, že jsme vědomě porozuměli tomu, co po nás ten druhý chce. No a je-li náš pohled zastřený, oči potemnělé a těkající bude i to. Jen ztělesňujeme to vířící a temné v nás. A naše neporozumění se tak podílí na prvotní temnotě kosmu. Je-li něco přijato jen podvědomě, nemusí se to odrazit ve vyjadřování či jednání člověka. Pravidla podvědomí jsou jako temnota. Temná, nepřímá a křivolaká. Jako na počátku. Tak jako v meditaci. To když prodýcháváme, to co se zdá být zevnitř temné, tj. své tělo, začneme rozeznávat rozdílné pocity a rozdílné hlasy v sobě. A tak do nich vnášet světlo. Různé druhy psychoterapie a práce se sny a dýcháním se na západě tímto směrem orientují.

Možná, že když získáme hlubší znalosti této "vnitřní divočiny", možná vstoupí paprsek světla a poskytne smysl celému osvětlenému území. Nikoliv tedy tomu, co pyšně nazýváme vědomým myšlením. Ale rovněž tomu, co až dosud leželo ladem v nevědomí či podvědomí. Nepoznanému v nás. A tak ty psychoterapie, meditace a náboženské rituály, které v současnosti ignorují tyto přirozené = tj. na přírodě založené principy transformace, být světlem i temnotou zároveň - jsou odsouzeny k neúspěchu. Potřebujeme totiž obojí. S láskou hleď tedy, ať světlo v tobě není jen tmou. Láska není světlo, ani tma. Láska je to, co nám umožňuje poznat oboje. Dívat se na věci reálně = s láskou uvidět všechno, co osvítíme světlem svého vědomí v sobě, to je láska. Být světlem i temnotou. Zároveň.

MZZ podle knihy Skryté evangelium, Neil Douglas-Klotz