Snášíme se z nebe na zem

Všichni se dlouho drtíme poučky, mantry, modlitby, úzkostlivě dbáme na dodržování všech obřadů a to tak, že opomíjíme to hlavní. Žít. A abychom mohli žít co nejdéle, měli bychom mít dobré vedení. To proto, aby zajišťovalo dobrý rozvod energie. My sice podnikáme výpravy vnitřním kosmírem a meditujeme do zblbnutí a taky se vydáváme do vysokých hor na houby, ale paradoxně opomínáme posilovat to hlavní, co v tom, co chceme dělat hraje svou roli. Naše tělo. Naše nervy. Vedení naší energie naším hmotným světem.

Energie přicházející z kosmu je energií polaritní, řazenou mezi ty spíše světle a spíše mužské, je to energie přinášející vědomí. Energie pohybující se shora dolů je tou, co je odpovědná za naše zdraví. Zbavuje tělo toxicity, odpadních látek, uvolňuje a tlačí energie směrem k zemi, která je přijímá. Proto i my tu svou vnitřní složku energie = své představy, bloky prostě to, co chceme odpustit si, pouštíme do země. Směrem dolů. Podobně vzestupné proudy vedou energii a ta postupuje vzhůru ze země. Je to energie hmoty, energie spíše tmavá, spíše ženská, energie nevědomí. Je odpovědná za to, co se objevuje a transformuje v hmotě.

A nyní je na řadě vedení. Dovedete si představit, jak velkou sílu přenáší naše tělo jedním jediným pohybem po zemi a dotykem s ní? A kolik energie přeneseme jedním nádechem? Když naše vedení energie - naše nervy - nejsou připraveny na to, aby vedly odpovídající napětí, rozbije se, zkratuje či shoří. Je vyhořelý/lá, říkáváme o někom, kdo se upracoval - ergo jeho obvody nestačily kapacitně. Vytvořit mnoho proudu není vůbec těžké, to zvládne každá mantra. Problém je v pocitu. Mnoho lidí mantruje a medituje a modlí se pro tzv. pocit očištění se, ergo zbavení se nečistoty = oddělování od sebe své tmavé polarity a to vede k přetěžování systému. Dalším problémem je i to, že ten pocit lehkosti a jasnosti nemá až tolik nic společného se zdravím. Můžeme být lehcí jako vánek a zmeditovaní do "haleluja", ale umíráme stále na rakovinu. A tady začíná potíž s rozvodem. Proud vedený shora dolů ošetřuje slabé vedení, vytváří izolaci vhodnou pro opačný proud a chrání tak nervový systém před možným poškozením.

Proud vedený shora vytváří izolaci. To je stěžejní. Co asi udělá vaše kundaliny, tmavá původně nevidomá životní energie, kterou změníte nedej bože v meditaci ve světlo? No vytváří izolaci vhodnou pro vzestupný proud. To jest paradoxně tím, že se medituje pro světlo a ke světlu v nás tvoří cestu naší vlastní tmě = našemu nevědomí - naší bohyni Kálí, která vydávajíce se za světlo bliká, jak levná pyrotechnika z východu na vánoce a když doprská ocitáme se v ještě větší tmě než na počátku. A na počátku asi byla dost velká tma. A asi i proto, že jsme lidi a ne bozi.

A tak si každou meditací ke světlu otevíráme paradoxně cestu do nejneproniknutelnější tmy sebe sama. Do míst, kam nahlédnout v transu bylo zapovězeno všem příslušníkům kmene a chodit sem směl jen příslušný šaman/ šamanka. A já už sem jich pár viděl. Ne šamanů, ale těch trosek, co vznikají, jak houby po dešti po meditačních dýcháncích - vyhaslé oči, pohled hluboko uvnitř sebe, trosky s pomalým rozpadem osobnosti a hořící touhou všem ukázat, jaké jsou bohyně. Tohle se týká především žen. Jejich je polarita země, tedy tmy, tedy základní životní energie, když dávají život, jaksi přeci jen více vlastní. A muži se jen diví, co se to s tou ženskou vlastně stalo. Změna bývá plíživá, a pomalá, stejně jako tiše chodí naše nevědomí. A náš systém rozvodu energie není stavěn na přetížení jen jednou stranou. Je nastaven na průtok energie.

Je snadné zbavit se něčeho, co pro nás není moc důležité, ale je velmi těžké nechat odejít něco, co pro nás důležité je. Tak v prvé řadě přestaňte ulpívat na tom pocitu. Na tom, že světlo je lepší než tma. Není. Je si rovno. Hmota má stejnou váhu jako energie, tma jako světlo. My jsme rovnováha. Ale ta je porušena tím, jak jsme si své ženy vnější a své ženy vnitřní odnaučily pracovat s hmotou a jak jsme si jich obou přestaly vážit. Jak si přestaly vážit i ony sami sebe a jak se lehce a snadno dali přemluvit k závislosti na světle.

A co děláte vy pánové? Snášíte své ženy z nebe na zem?

Michal Zachar - FACEBOOK