RU DING aneb ČISTÁ HRŮZA prožít svou bolest


Stalo to nedávno pozdě večer. Jdu po ztemnělé a mokré ulici a myšlenky dotírají jako vosy. Najednou nastalo ticho, když myšlenka na jednu skutečnost, která byla příčinou rozpadu mého bývalého vztahu, se mi doslova zhmotnila v zádech. 

Měl jsem tehdy naprosto jasně hmatatelnou jizvu, a to přes celá záda, kterou mi unikala má energie ze života. Z mého těla. Tři lidé se na ní vystřídali. Jeden se k ní přiblížil na metr a dál radši nešel a tiše kolem mne kroužil s tibetskými mísami, další čarodějka mě namasírovala a spala pak v tahu 24 hodin a poslední dáma byla nejjemnější a díky její chirurgické ruce, jsem se ze života zcela nevysvlékl :). 

Všichni to nějakým způsobem cítili a popisovali stejně. Jako projev blokované energie v aurickém obalu těla, který jde velmi hluboko. Ta poslední dáma měla velkou odvahu, a to sáhnout dovnitř. To, co pak popisovala, mne vede k tomu, veřejně slovně přizabít všechny, kdo chtějí tzv. "pomáhat druhým" a nevšimnou si, do čeho lezou. Stejně mi nepomohla úplně. Rány si totiž vždy zacelujemezcela jen mi sami.

A najednou tu byla celá znova. Bolest. Příšerná bolest. Teď ale přišla jako ru ding, jak říkávají staří taoisté, jako "čistá hrůza". Cítil jsem v energii svého těla jen její pulsaci a to, jak se ona jizva jakoby odnikud vyloupla a zjevila uprostřed noci na tiché ulici uprostřed mých zad. A znovu ta příšerná bolest. Máte pocit, jako by vám všechno vybuchlo všude, jakoby každá buňka vašeho těla měla explodovat a vy se ani nezpotíte, ale chvějete se a vibrujete hrůzou a strachem.

Čím jde člověk hloub a hlouběji k svému jádru, tedy poznává seám sebe, pak může tato situace nastat. Skoro kdykoliv. A ten strach vám vezme pocit jakékoliv kontroly. Před tímto strachem lidé většinou utíkají pryč a já se jim nedivím, taky jsem utekl a mnohokrát. Vaše buňky křičí "utíkej, utíkej". Nikdy tomu strachu, ale neutečete. Utéci chce vždy jen ego, protože se ho bojí, bojí se totiž smrti. A vy v tu chvíli opravdu umíráte hrůzou. Prostě je jenom jedna cesta, pro prvotní strach. Jít skrze. Umřít s bolestí. Je to tak trochu opak orgasmu, kdy umíráte radostí :). A v tom jsou si tyhle energie obrovsky podobné.

Zůstal jsem tehdy tiše stát a uvědomil jsem si svou bolest a ta dopadla ještě prudčeji. Popošel jsem o jeden krok a málem se zhroutil. Bolest pulsovala, vracela se a já jen vnímal, že ji neodmítám a pak jsem si dál uvědomil, že ona vlastně chce, abych si ji uvědomil. A tak jsem jen utišil celé tělo kolem a nechal tu bolest promluvit. 


Vracela se tou jizvou, veškerá ta nevyslovená síla, dovnitř mého těla. A jizva pálila a hřála a vibrovala a já šel. Šel jsem s ní. Ne proti ní. Uvědomil jsem si ji a přijal ji jako svou součást. Až jednou přijdete na práh smrti, budete možná přijímat smrt stejně. A v tom jsem pocítil, jak se ona oblast zad najednou otřásla a smrskla, pocit byl, že najednou ubývá to rozvibrování těla, ale tlak v těch místech sílil a pak najednou, se tělem rozlil klid. Trvalo to celkem asi deset minut, za tu dobu jsem ušel ani ne dvacet metrů.

Pocit jednoty celého těla, hmoty i energie současně. Možná bysme tomu v naší tradici, měli říkat odpuštění. Ta bolest se jen přišla přesvědčit, zda jen nekamufluji, když říkám, že jsem svou bývalou lásku, propustil ze své mysli. A přesně věděla, kam zamířit. 


Všechno, co jsme kdy učinili, je v našich energetických tělech zapsáno jako na hardisku PC. Když jsem si na tu situaci vzpomněl myšlenkou, šla se prostě jen podívat hlouběji a našlo v těch hlubších strukturách těla to, co tam máme všichni. Zapsanou vzpomínku na všechno, co jsem kdy učinil. A tak, když se mnohdy potkávám s lidmi a jim začínají z ni-čehož nic vibrovat ruce, říkám jim klid, to je ru ding a usmívám se. To je totiž znamení, že jste na dobré cestě. Máte totiž možnost odpuštění. Jestli to bolí? Jo. Hodně. Jestli vám někdy lhali, že odpustit je sranda, pak opravdu lhali. Odpuštění sobě či druhým, v podstatě obojí si musíte prožít. Ne jen tak vyhodit pusou ven. Ale pak je klid. 

A tak vím, že se s tímhle strachem znovu potkám. A bude bolet možná ještě více. Bude jen vyleptán do mého energetického skeletu ve velké hloubce. Nevím, jestli budu připraven. Ale zkusím to. Protože to je to jediné, co ještě člověk může v životě udělat. Prostě rozpouštět svůj strach v sobě samém. To, aby neblokoval jeho tělo, mysl i srdce. A tím nebránil i v životě a práci vám, avšak i těm ostatním.

PS: nedá se to změnit, na ru ding nejsou žádné recepty, masti, ani kapky. Jde se jen naučit ho přijmout. S láskou.

Michal Zdeněk Zachar na motivy knihy Tao meditace