V bezvědomí života OBYČEJNĚ jdu....

Netušíme, co se kolem nás děje. Nemůžeme si uvědomit vše, co se kolem děje. To by naše vnímání neuneslo a zbláznili bychom se. I teď se vaše tělo a vnímání řídí samo a bez účasti vaší vědomé mysli. I když tvoříte svou realitu, děje se to nevědomě bez vašeho poznání nebo ovládání. Proto můžete být plni modliteb, zaříkání, tajemství a myslet pozitivně celý život a přesto se vaše duchovní nebo hmotná realitě nepohne ani o píď.

Proč nás všichni moudří a všechny moudré knihy vedou k poznaní sebe sama? Protože vědomí můžete poznat jen v sobě samém. Poznat je můžete jedině, když je máte. Momenty vědomí jsou velmi krátké záblesky. Oddělené dlouhými úseky nevědomého fungování stroje, kterým jinak po většinu dne jsme. Stroje nazývaného lidská bytost. 

Největší omyl všech spočívá v tom, že si myslíme, že vědomí máme vždy. A že buď je vědomí přítomné stále a nebo vůbec ne. V živé skutečnosti reality života je vědomí vlastností, která se neustále mění. Jednou je přítomné a podruhé zas není. Jestliže my lidé chceme definovat vědomí, musíme si být nejprve my sami vědomí toho, co chceme definovat a ještě při tom být při vědomí. A ne chrápat. Za živa. Je dobré odlišovat vědomí od možnosti vědomí. My máme většinou možnost vědomí a to jako jeho vzácné záblesky. Proto nemůžeme definovat co vědomí je a tím ani sami sebe. Natož se pak poznat.

Uvědomování si sebe...Ve vás něco myslí, něco pozoruje, něco mluví, něco se směje...Vy necítíte: Já pozoruji, Já si všímám, Já vnímám, Já vidím...Vše je pouze povšimnuto, viděno...Pokuste si uvědomovat si sebe sama, když pozorujete svět i sebe. Najednou a současně... Ve skutečnosti si totiž sebe nikdy neuvědomujeme. My sebe a svou pozornost napřímíme úplně někam jinam. Vždy za tím, co poutá naší pozornost. Když vám teď napíšu, že uvědomovat sebe sama si nikdo nedokáže, ta se na mě buď rozlobíte nebo si řeknete, že jsem blázen. Celý život, celá lidská existence je na tomto založena. Když totiž člověk ví, že si sám sebe uvědomovat nedokáže, je již blízko k pochopení svého bytí.

Uvědomit si sám sebe v průběhu pozorování. To je klíč vedoucí k poznání bytí. Zaměřit pozornost ne jedním směrem, tak jak to mechanicky vždy děláme. Ale oběma směry. Ne jen na pozorovaný předmět, vlastnost, člověka, ale i na sebe. A tato rozdělená pozornost je pak tím, čemu můžeme říkat sebeuvědomování. Celý problém je prostě v tom, jak zaměřit pozornost na sebe sama aniž bychom oslabili či zrušili pozornost věnovanou něčemu jinému. A pozor = toto "něco jiné" může navíc být stejně tak uvnitř jakož i mimo mě samotného.

Ty spontánní momenty sebeuvědomování jsou i v životě. Dostavují se při návštěvě v novém prostředí, novém pracovním místě, novými lidmi na cestách (možná proto někteří z nás tolik cestují a mění zaměstnání) nebo ve chvílích zvláštního emocionálního vypětí, v momentech nebezpečí, kdy je nutné zachovat rozvahu. I vaše i mé vzpomínky na život jsou vlastně plné jen zážitky, které jsou momenty sebe-uvědomění. Doopravdy si pamatujeme jen ty momenty z minulosti, ve kterých si uvědomujeme sebe sama. O ostatních víme, že k nim jen došlo. Pak je plně pochopitelné, proč si toho pamatujeme tak málo, i když nám život dává tak mnoho. Jako živé, stále přítomné si můžeme pamatovat jen ty okamžiky, které jsou stále přítomné. Jen chvíle vlastního sebe-uvědomění.

Tím, že si sebe neuvědomujeme stále, a neprovádíme sebe-pozorování, tak žijeme a jednáme a přemýšlíme v hlubokém spánku. A to nejen metaforicky, ale absolutně skutečně. Možná i proto se tolik volá po osvícení. Ve světle vědomí se spát totiž nedá. Je to každodenní "práce" na sobě samém, a toto sebe-pozorování a sebe-uvědomění, pak přináší radost z poznání, co je to být obyčejným člověkem.

A právě tomu se nejvíce bráníme. Chtíc být někým, něčím a v něčem hrát svou roli, že? Kdo z nás chce být obyčejným člověkem? Člověka k obrazu svému stvořil jsem? Co, když je to vše daleko jednodušší než nám v našem spánku připadá?

V angličtině má např. slovo OBYČEJNÝ (Common) ještě stejný význam v slovu SPOLEČNÝ...



P. D. Uspenskij - Hledání zázračného, nakl. Malvern 2011, str. 117 - 119
HUDBA = http://youtu.be/SwiFADTPRc0