Sózan - Sin sin ming : Verše důvěřující mysli

Velká Cesta je snadná, pokud ničemu nedáváš přednost. Když není lásky ani cesty za mocí, vše se stává jasným a nezastřeným. Ale učiň sebemenší rozlišení (hodnocení) a nebesa budou oddělena od země nekonečnou vzdáleností. Toužíš-li spatřit pravdu, nestav se pro ani proti. Stavět milé proti nemilému, to je nemoc mysli. Není-li pochopen hluboký smysl věcí, je základní mír mysli zbytečně rušen.

Cesta je dokonalá jako širý prostor, kde nic nechybí ani nepřebývá. Jen pro svou tendenci přijímat či odmítat nevidíme pravou podstatu věcí. Nežij a nevyžívej se ve spletitosti vnějších jevů světa ani ve vnitřním pocitu prázdnoty. Buď klidný v jednotě všech věcí a podobné chybné postoje samy zmizí. Když se pokoušíš vyloučit činnost, abys dosáhl nečinnosti, pak už tato snaha tě naplňuje činností. Dokud setrváváš v jedné či druhé krajnosti, nikdy tímto usilováním, ať má sebe smysluplnější pohnutky, nepoznáš Jednotu.

Kdo nesetrvává na jednoznačně jednoduché Cestě, selhává zároveň v činnosti i nečinnosti, v potvrzení i popření. Popřít realitu 10.000 věcí, znamená opomenout jejich skutečnost. Potvrdit prázdnotu věcí znamená opomenout jejich skutečnost. Čím více o tom mluvíš a přemýšlíš, tím více se odchyluješ od pravdy. Přestaň mluvit a přemýšlet a nebude nic, co bys nebyl schopen poznat. Vrátit se ke kořenům, znamená nalézt smysl ve skutečnosti reality, honit se za povrchními jevy a považovat je za jediný správný stav, znamená opomíjet zdroj.

V momentě vnitřního osvícení dochází k překročení jevů i prázdnoty. Zároveň. Změny, které se zdají dít v prázdném světě, nazýváme skutečnými jen z vlastní nevědomosti. Nehledej pravdu; pouze přestaň zastávat názory a pravda se objeví sama. Nepřebývej ve stavu duality, pečlivě se mu vyhni a staneš se dualitou jednoty. Zároveň bude dvojice o jednota. Staneš se třemi. A tvůj život se tím změní. Pokud je zde byť jen stopa toho či onoho, správného či nesprávného, podstata se ztrácí ve zmatku. Přestože všechny protiklady vycházejí z Jediného, nebuď připoután ani k hodnocení dualit, ale ani k  tomu Jedinému.

Když mysl, srdce a tělo přetrvávají nerušeně na Cestě, nic na světě je nemůže ohrozit. A když věci nejsou již více hrozbou, přestávají existovat v původním smyslu. Když nevznikají žádné rozlišující myšlenky, přestává stará mysl existovat. Nevědomí zůstane pořád nevědomí. Vědomí bude pořád vědomím. Ale ani jedno, ale ani druhé nebude jednat na úkor toho druhého, nýbrž ve svém, jeho i tvém zájmu.

Když zmizí předmět myšlení, co rozděluje, zmizí i rozdělení na myslící a nemyslící subjekt. Když mizí mysl, mizí i objekty. Věci jsou objekty, protože je zde subjekt - mysl a mysl je subjektem, protože jsou zde objekty. Pochop relativitu obojího a základní skutečnost, jednotu prázdnoty. V této prázdnotě jsou věci nerozlišitelné a každá v sobě obsahuje celý svět. Pokud nerozlišuješ mezi hrubým a jemným, nebudeš pokoušen předsudky a postoji.

Žít na Velké cestě není ani snadné, ani obtížné. Ale ti, jejichž rozhled je omezen, jsou ustrašení a nerozhodní. Čím rychleji se ženou, tím pomaleji postupují. Lpění nemůže být udrženo v rozumných mezích, dokonce i připoutanost k myšlence osvícení znamená zbloudění. Jen nech vše jít vlastní cestou a pak nebude příchodu ani odchodu. Buď poslušný přirozenosti věcí a budeš kráčet volně a nerušeně. Pokud je myšlení spoutáno, je pravda skryta, neboť vše je temné a nejasné. Obtížná praxe odsuzování přináší jen mrzutost a únavu. Jaký užitek může vzejít z rozlišování a rozdělování?

Jestliže chceš kráčet po cestě, neměj nic ani proti světu smyslů a myšlenek. Jejich plné přijetí totiž odpovídá pravému osvícení. Moudrý člověk se nesnaží dojít cíle, ale hloupý se na něj váže. Hledat Mysl pomocí rozlišující mysli, je tou největší ze všech chyb. Odpočinek i únava vycházejí z iluze; kde je osvícení, tam není libost ani nelibost. Všechny podvojnosti pocházejí z nesprávného úsudku - z tvého hodnocení. Jsou jako sny o květinách v povětří; jen hlupáci se je totiž snaží chytit. Zisk a ztráta, správné a chybné, podobné myšlenky musí být nakonec zrušeny. Když oko nikdy nespí, všechny sny přirozeně ustanou. Když mysl nečiní žádných rozdílů, pak je deset tisíc věcí tak, jak jsou, jediné podstaty. Pochopit tajemství této jediné podstaty znamená být vyjmut ze všech nesnází. Nikoliv vysvobozen. Osvobodit se z koloběhu věcí je největší chyba. Cesta vede skrze tento koloběh. Skrze čas a prostor, kterými musíš projít abys dosáhl nepoznaného. Když jsou věci viděny jako sobě rovné, je dosaženo bezčasé podstaty jáství. Žádná srovnání ani analogie nejsou možné, v tomto bezpříčinném, bezvztažném stavu.

Pomysli na pohyb v klidu, pomysli na klid v pohybu a pohyb i klid zmizí. Když přestanou podobné podvojnosti, nemůže existovat ani sama Jednota. Na toto nejzazší se nevztahuje žádný plán ani popis. Pro sjednocenou mysl, která je ve shodě s Cestou, přestává všechno sobecké snažení. Pochybnosti a nerozhodnost ustanou a otevře se možnost života ve skutečné víře. Jediným tahem jsme vysvobozeni ze zajetí, nic na nás neulpívá a my se ničeho nedržíme. Vše je prázdné, jasné, sebeosvětlující, bez použití síly mysli. Zde nemají myšlenky, pocity, znalosti ani představy žádnou hodnotu.

V tomto světě taktovosti není ani já, ani cokoliv kromě já. Abys mohl být v přímé harmonii s touto skutečností, ve chvíli pochybností řekni prostě "Nic dvojího." V tomto "nic dvojího" není nic odděleno, ani vyloučeno. Bez ohledu na to, kdy nebo kde, osvícení znamená vstoupit do této pravdy. A tato pravda je mimo nárůst i úbytek v čase či prostoru; jediná myšlenka je v ní desetitisícem let. Prázdnota tady, prázdnota tam, ale nekonečný vesmír stojí stále před tvýma očima. Nekonečně velký a nekonečně malý: v tom není žádný rozdíl, neboť definice zanikly a nejsou vidět žádné hranice. Stejné je to i s bytím a nebytím. Nemař čas pochybnostmi a argumenty, které s tímto nemají co dělat. Jediná věc, všechny věci: pohybují se a vzájemně se prolínají bez rozdílu.

Žít s tímto vědomím znamená být bez starostí o nedokonalost. Žít v této víře je cesta k nedualitě, protože nedualistický je ten, kdo má důvěřující mysl, srdce i tělo vtělené do Slova!  Protože Cestou Slova se jde za hranice jazyka, protože na ní není žádné včera, žádné zítra, žádné dnes. Protože to, kam dojdeš, je tvé ticho.