OBVIŇOVAT SE S LÁSKOU.

Máme ve zvyku znemožňovat skutečnou komunikaci s druhými tím, že se opevníme barikádou obviňování a vyztužíme ji svými představami o tom, kdo má pravdu a kdo ne. Děláme to ve vztahu ke svým nejbližším i k politickým systémům, ve vztahu k nejrůznějším věcem, které se nám nelíbí na lidech kolem nás či na celé společnosti. Je to velmi rozšířená, levná a od věků do dokonalosti dovedená metoda, jak si ulevit. Svést vinu na druhé. Obviňováním chráníme své srdce, snažíme se ochránit cosi citlivého, otevřeného a jemného v nás. Ze všech sil se snažíme, abychom se nemuseli potkat s bolestí, abychom se před ní spolehlivě opevnili. Vzít všechnu vinu na sebe - to je neobyčejná rada, že? Ale Ježíš to kdysi tak udělal a nikdo proti zdá se neprotestoval. Co to začít dělat stejně? Proč? Protože pak se pod náporem bolesti prohnete tak, že budete muset zastavit své "láskyplné" skutky a začít tu svou hluboce zakořeněnou, prastarou zvykovou tendenci trvat si za každou cenu na svém prostě opustit. A tak se vás ptám!!! Jaké je to s láskou nenávidět? Jaké je to s láskou obviňovat? Jaké to je být s láskou "spravedlivě" rozhořčený?

Všichni v sobě máme svůj kus bolesti a pod ní ztvrdlý krunýř srdečního svalu a kus srdce měkoučkého, jak veverky kožíšek. Je třeba začít se nebát se dotýkat, hlavně těch měkkých míst. Ano jít právě po těch zranitelných, těch otevřených a těch co jsou bez ochrany. Protože neuděláte-li to, jednoho dne vám vaše srdce z obviňování ztvrdne docela celé. Málem se mi to povedlo taky. A počítejte, že to na počátku bude jako byste se dotkli dost velké a obnažené rány. Vzít vinu na sebe s láskou znamená ji přijmout ve svém srdci, a to chce veliké srdce. A myslím, že se asi nebudeme hádat o to, že právě ten muž, který měl takový vliv na naši západní kulturu nám právě takovéto ponaučení zanechal. A pozor, tady nejde o to se sebe-obviňovat. To je ta druhá možnost obviňování. Vzít vše na sebe. V obou případech nám jde o jediné. Je to jen způsob, jakým potvrzujeme sama sebe. Není to jen ukazování, co je podle nás "špatně", ale touha, aby všechno bylo "správně". Něco nás na našich vztazích totiž zneklidňuje. Nevěříme si, nevěříme jim. Možná vztah zrovna nevypadá podle našich představ. A tak jdeme a obviňujeme. Uděláme z manželky trotla, v přítele člena sekty a nebo si prostě přidáme jiné dogma. Přestože všechno je tak jak má být. Akorát ne podle těch našich měřítek. A tak podle mě přeci jiná možnost není.

Ale je. Nemelte jen pantem o náboženství. Milujte se tak, jako to kdysi kdesi udělal a ukázal všem JK. Vzal všechnu vinu na sebe. Tak to abyste se i vy teď zastavili a pochopili, jak důležité je nyní dát vaší lásce prostor ke klidnému vyjádření se a udržení kontaktu vedoucího vás k nalezení toho, co vás spojuje. Aby vám nakonec nezbylo jen to, co vás rozděluje. 

S láskou. MZ - FACEBOOK



foto: © Angéla Vicedomini