Krása několika poklepy...

Na naše uvažování má zásadní vliv naše vnímání. To, jaký jste, je určováno tím, co a jak vidíte. Vaše vnímání je prizmatem, skrze které pohlížíte na svět. Určuje, jak budete světu rozumět a jak se k vám bude svět chovat. A obtíže tohoto světa vnímáme obvykle jako něco rušivého a nežádoucího. Překážky jsou však velkým blokem naší kreativity. Našeho vlastního života. Paul Valéry jednou napsal: "Překážka je světlo, nepřekonatelná překážka je slunce." A to je úplně jiný přístup k tomu, co se nám zrovna nehodí do krámu, co nám překáží, co nám stěžuje situaci. V hloubi duše všichni prahneme po absolutní dokonalosti. Chceme mít všechno srovnané a uhlazené. Nelíbí se nám, když nás něco zaskočí. Avšak máme-li změnit sebe, svůj vztah k někomu, k svému pracovišti je jedním z našich prvních úkolů se naučit pozitivně přijímat překážky. Velice často je totiž náš život, náš vztah a i práce prostě skvělá, ale my vidíme jen potíže, které musíme překonávat.

Můj postoj k dané situaci je tím základním, co mě ovlivní v tom, zda svůj úkol vykonám nebo mě jeho představa paralyzuje natolik, že se jej ani nepokusím vyřešit. Zablokoval jsem se = stojím si v cestě. Odhodlaně se pouštím znovu a znovu vpřed, ale narážím na ty samé představy neschopen nakonec překážky překonat. A tak problém netkví nikdy v tom, v čem si myslíme, že je. V práci, v partnerovi a ve všech kolem - je vždy jen a jen v nás. V naší představě o tom všem. A naše představy tvoří ono prizma, kterým pohlížíme na svět. Tvoří vlastně takové brýle naší osobnosti. Za strukturu a vývoj svých představ neseme částečnou odpovědnost; plně odpovědní jsme za způsob, jakým je používáme. Pochopení, že představa není ani osoba, ani věc, ale právě jen představa, je dost osvobozující. A tak se nám to, co se nám zdává nepřijatelné a nežádoucí, stane při správném přijetí, přijetí bez podmínek, skutečně velkým darem. Dary k nám často přicházejí nerozpoznaný a v přestrojení. A je moudré se naučit laskavě přijímat to, co je nepříjemné a nesnadné.

Můj dědeček byl vynikající zedník. Mockrát jsem ho pozoroval při práci. Když stavěl zdi. To byl koncert. Tu a tam, to prostě nevyjde, jak si představujete. On se nerozčiloval jako ostatní. Jen tak, jakoby nic vzal kámen, cihlu a opracoval je tak, aby se dali ve struktuře zdi opravdu použít. Díval jsem se, jak z pod jeho rukou několika poklepy kladívka vyrostl tvar, který zapadl na své místo s precizní přesností. Před chvílí vypadal jako neforemný kus, který se nikam nehodí. Taky si tak někdy připadáte? Proto jsme udělali 3 Axis Look Insight. A už za chvíli byla vysvobozena ze svého vězení v kameni skrytá síla a tvar, který jen čekal na to, aby ukázal svou pravou tvář. V našich životech a jejich překážkách, které si tak rádi sami klademe do cesty nacházíme tvar, který čeká na to až se bude moci ukázat. Jinak se nám v podobě těch neotesaných balvanů stále staví něco do cesty, že?

Soustředíme-li se na uvolnění možností, jenž se v nás, v našich partnerech i práci skrývají, budeme výsledky naší kamenické práce dost překvapeni. Několika poklepy uvolníme duchem své přítomnosti v tom, co děláme, krásu. S láskou a v dobré víře.

hudba: http://youtu.be/zMBTvuUlm98