Kain a Abel

Na rozdíl od mnoha po krvi toužících si nemyslím, že Kain zabil Abela mečem. Ale slovem. A jeho vražednou zbraní byl JOD, jeho SLOVO, jeho Jméno, které nedovršil uvnitř své krve a jež se tedy obrátilo navenek, aby krev prolilo. Víme, že krev je v hebrejštině Bůh v krvi = A-DAM. A = Bůh, dam = krev. Naše tragédie člověka začíná tam, kde sešel ze své cesty. Z cesty svého JMÉNA. Z cesty podobnosti s Bohem. V neumění používat svých slov. Svých vnitřních mužů. Krev není už jen v něm - je mezi nebem a zemí. Mezi alfou a omegou.

Prostřednictvím této zkoušky jíž byl Kain podroben, je tak síla jeho JOD, jeho meče slova dána vnějšímu světu. A pach krve od té doby provází lidstvo, které jej uctívá jako falešného Boha. A nenáviděn pro svou všemocnost je pak tento svět podroben strachu a ten, který se měl své krve zmocnit uvnitř sebe, ji prolévá ve strachu čím dál více vně sebe. Věnujíce veškerý svůj čas a svou krev dobývání vnějšího světa. A tak přes dvatisíce let a asi i déle, kráčíme za hydrou, které po každém seku meče narostou jen dvě nová krvežíznivá chapadla. Ztrácíme své síly a sebe ve vyčerpávající práci, při které jsme ve svých dějinách došli až k samé hranici, aniž jsme při tom vůbec začali žít. A tím, že v nás náš Kain zabíjí svého Abela, dáváme své energie do služeb pouze rozumu a místo vnitřní svatby moudrosti a rozumu. A tak se člověk stává z přemíry rozumu neplodným. Neožení se sám v sobě se sebou. Nevěsta zůstala opuštěna svým můžem, který vyrazil do válek vnějšího světa.



My lidstvo potomci Kaina, zabývající se výlučně výstavbou vnějších civilizací, v nichž přes jejich nádheru nepřestává téci krev v důsledku každodenních vražd a zločinů, nehod na silnicích i každodenních komunikačních vraždách prostřednictvím našich zlých jazyků. Ta krev teče při narození, a řine se v našem těle, které má svůj oděv z kůže. A bude prolévána i nadále, až do doby, dokud se symbolicky a s poslední Kainovou generací nevyznáme z vraždy Abela a nezasuneme Meč do pochvy svého JMÉNA. Teprve tehdy se staneme ve hmotě plní a celiství. Staneme se svým jménem.

Vnější oheň, který nás často vzrušuje je i ohněm vnitřním. A je znamením naší generace kováře Tubal-Kaina. Poslední lidskou generací, která zpracovává kovy, tavíce je v ohni. Naše tělo je kovárnou, která měla tavit naše vnitřní kovy. Naše zlato a stříbro, naše vnitřní vědomí. Proto od počátku našich věků obětujeme při kování krev, při založení města mladého chlapce, při dobytí území nepřátelskou krev. Každé získání vlastnictví musí být zaplaceno krví. No a my jsme si nikdy ani očkem nevšimli, že nás Bůh vede ne KE krvi, ale DO krve. Ne ven, ale dovnitř.

Obětujeme krev cizích, telat, skopců, kozlů za svoje radosti a boží slitování? Tyto rituály jsou nesmírně složité a nespočetně symbolicky propletené. Tele za vlastní hříchy, jak se píše v bibli, a za hříchy svého rodu, berana za hříchy svého lidu a nakonec kozla za hříchy národa, přičemž další kozel, na jehož hlavu jsou vloženy nepravosti všech Izraelitů (lidí) je vyhnán do pouště. Do její hrůzné náruče, která jej sevře smrtícím polibkem pro lidské zapomnění.

Neumíme kovat své vnitřní železo v krvi. Nestáváme se svými vnitřními rytíři. Jen zabíjíme svou krev. Možná, že tady je to, čemu lékařská věda říká prudký nárůst leukemických chorob. Když se v knize Genesis přiznává ke Kainovu hříchu Lemech uvědomujíce si Kainův zločin prorokuje: Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lemech sedmdesátkrát sedm. To je jen symbolický popis počtu generací, kterým bude trvat než vykoupí svou cenu krve.
A asi proto se při svatbách věno nevěsty označuje jako "cena krve". Neboť duše je v krvi (Gn 9,4-6). Vykoupení krve znamená vykoupení práva milovat, být milován!


Vykoupit krev, to je vnést s láskou život do srdce člověka, jeho Meč navrátit do jeho pochvy. Přestat machrovat my muži svými meči a ženy svými pochvami. Máme je my všichni. Ale nikdo z nás nedal svou krev pro zranění nás všech. Potom, praví kniha Genezis, když uzavírá vyznání Lemecha, Adam opět poznal svou ženu a ta mu porodila syna a dala mu jméno ŠET - základ. A tehdy začalo být JMÉNO jménem. Ne jen mečem. Poznáním. Nomen omen. Název a znamení zároveň. 


V dobré víře

http://youtu.be/gJj1Xtdt8ZQ

na motivy knihy Symbolismus lidského těla, Annick de Souzenelle, Malvern 1991