SVĚTLEM proletět na křídlech ORLA


Kdo je vlastně klíčem k nebi? Kdo má klíče od brány Bohů? Andělé? Jsou tyto bytosti opravdu těmi, za které je považujeme a nebo jsou andělské kůry jen odrazem starších vzpomínek. Které jak šel čas každý zapomněl až nám možná zduchovnělí v poselstvích andělů, co by nehmotných bytostí s křídly? Přilétajících ze světla? Nesoucích nám zprávy?

Již jsem dán síle, která vede můj osud. Již po ničem netoužím, a tak nemám co bránit. Nemám myšlenky, a tak mohu zřít. Již se ničeho neobávám, proto se rozvzpomenu na své já. Klidného a odpoutaného mě Orel nechá proklouznout ke svobodě.“ - MAGICKÁ FORMULE NAGUALŮ, učení Toltéků

Orel je univerzálním symbolem bohů nebes prakticky ve všech kulturách. A vesmírný orel je symbolem nejvyšších aspirací vědomí, vznešeného ducha a jeho triumf nad nevědomým tělem. A to je taky důvod, proč je orel tak často líčen v boji s hady nebo býky, popřípadě lvy, tvory, kteří symbolizují pozemskost našich hmotných přání. Orel byl častým symbolem slunce, někdy i hromu a blesku, mnohdy v roli hybrida absorbujícího do sebe těla přemožených nepřátel.

Astrologicky je orel nejvyšší aspekt znamení Štíra, jeho nižší aspektem je had. Že by náhoda? Je to znak elementu vzduchu a je spojen s procesem sublimace. Sublimace je přeměna skupenství, při které se pevná látka mění na plyn, aniž by došlo k tání pevné látky (tedy bez průchodu kapalnou fází – bez slz, bez emocí; nutno podotknout, že ne zcela bez bolesti :)). Tedy, když se z hmoty pevného těla dostáváme do vnitřního jádra své bytosti do fáze nehmotného plynu, světelného paprsku, který v nás zapaluje záři poznání, tzv. Zlatého květu.

A dvouhlavý orel představuje spojení protikladů lásky a moci a je na heraldických znacích a standartách mnoha států a je důležitým znakem např. zednářství. V křesťanství je božský orel symbolem Jana Evangelisty. Byl tu ještě před křesťanstvím např. orel Aquila, který létal s blesky Zeuse a nosil zprávy rychlostí světla, a z jeho jména je odvozené anglické slovo "eagle". Orel byl standartou římských legií, standartou zděděnou z perských říší.

Aztécký bůh slunce Hiutzilopochtli měl podobu orla (cuauhtli) ve známém proroctví. Jak praví legenda, bůh řekl: jděte a během putování hledejte, dokud nenajdete orla sedícího na opuncii. Otázka zda orel svíral už tehdy v drápech hada nebo mu byl přidán později nás nezajímá, důležité spíše je, že archetyp symbolu si našel cestu. A ikonický obraz je dodneška symbolem Mexika.

Orel se lví hlavou Imdugud (největší a nejznámější z velkých ptáků Anzu) byl úzce spjat s bohem Ningirsu a jeho chrám ve městě Lagash v Sumerské říši. Imdugud je zosobněním bouře. To je také orel, který provádí sumerského král Etana do nebe a hledají spolu strom života. Jak se příběh je vypráví ve starých básních, orel a had žil pokojně, až jednou orel sežral hadovi potomky. Ze msty, velký had vrhá orla do velké jámy v zemi, kde uvázne, dokud jej nezachránil Etan. Zbytek příběhu je však ztracen. Že by se jen opakoval příběh o tom, jak vstáváme ze ze-mě do vrcholné podoby člověka? 

Ve védské mytologii je zase orel Garuda , bytost se zlatým tělem, bílou tváří a orlím zobákem a korunou na hlavě. Byl vždy taky zapřísáhlým nepřítelem hadů. Ve skandinávském bájesloví, bouře - obr Thiassi (nositel bouře), někdy má podobu orla.

A jako krále Etana vyrve orel, jako strážce brány Bohu, ze spárů smrti každého, komu se podaří zvládnout „Temnotu – Nevědomí“. Té brány, která na krku, brány lidského SLOVA je střežena dvěma klíčními kostmi, navazujícími na dvě paže a dvě ruce.

Orel se řekne hebrejsky „nešer“. Toto slovo je utvořeno tak, že dvě ruce, dvě číslice 5 jakožto obraz dvou křídel, ukazují na spojení se deseti sjednocujících se sefirot. Ruka jako konec křídla orla se hebrejsky řekne „jad“, je spojená s „jada“ = „znám“, a taky v dalším významu říká „miluji“. Pro Hebrejce nešlo o rozumovou kvalitu, nýbrž o popsání zkušenosti, které lidé dostávají kontaktem se všemi bytostmi a věcmi. Hlavně však s lidmi. A toto spojení lidí, kterému někteří říkají sex, a jiní milování, se mnozí lidé poznávají svým spojením se. Svou láskou.

Ale láska převedená až do konečků křídel POZNÁNÍ potřebuje od nás novou kvalitu VNÍMÁNÍ. Nové vnímání těla, našich smyslů, které se tak stávají citlivějšími a otevřenějšímu vůči realitě života. Smysly člověka, který vylézá na „strom poznání“, svítíce si svým vlastním světlem se otevírají čím dál více. A zatímco pro obyčejného = nevědomého člověka je tato realita zcela abstraktní, pro toho jemuž smysly umožňují, aby se dotknul jádra, nitra bytostí a světa je zcela konkrétní. Světlo boží slávy, se říkávalo, je hmatatelné, ale dává se poznat jen tehdy, když jej milujeme, tehdy se ono otevírá nám a my jemu.

A proto klíče, klíční kosti střeží bránu ke krku, k zhmotnění slova. Protože opakujeme-li nějaké slovo, pak pomocí tohoto opakování puká jeho slupka. Když např. pozorujeme nějaký květ, otevře se nám a s ním i jeho srdce. A proto jej netrhejme, dotýkejme se jej, naučme se jej cítit. Vše, co někteří získávají dlouhými poutěmi a meditacemi už je zde. Na dosah ruky. Jak říkával ježíš, království je tady, ale my jej nevidíme. Protože se nedíváme srdcem v prodloužení svých rukou. A možná odtud pochází ono známe lidové úsloví „má srdce na dlani“?

Ovšem jen za jediné podmínky. Světlo poznání může do hmoty našeho těla přinést sobě jen ten, jehož ruka je prodloužením jeho srdce. Hebrejské slovo jada „poznat“, je vytvořeno z kořene jad ruka a k němu je připojeno písmeno Ajin s významem „oko“. Můžeme říci, že ruka je obdařena viděním, oko zas určitou schopností hmatu. Ruka je tak nástrojem poznání vyšší úrovně. Spojení křídel orla, sepnutí rukou při modlitbě pak symbolem jednoty. Muslimové kladou roztažené ruce, křídla na zem, aby zcela splynuli s Bohem a zemí. Ale pokud je naše poznání jen záležitostí mysli s vyloučením lásky, nepoznáme nic, jen si ohmatáváme nám nic „neříkající“ hmotu. Možná i zde je odpověď na to, proč narůstá tak obrovskou řadou počet těch, kteří navštěvují kurzy masáží.

Dojít či spíše vznést se k bráně Bohu je častou lidskou touhou. Umožněnou jen těm, kteří přestanou hodnotit sebe i druhé na dobré či špatné a sjednocující v sobě přijetí přítomného okamžiku. Ale ani veškeré dosažené poznání a moc člověka jej nevynesou tam, kam se tak úpěnlivě chce dostat uměle. Daidalos s Ikarem to zkusily, ale jejich vosk, jejich umělých křídel nevydržel. Orla nemůžete osedlat, nemůžete jej povolat k přepravě. Orlem se prostě musíte STÁT. V dobré víře.

MZZ

hudba: Linkin Park - Roads Untraveled 



zdroje: internet, Annick de Souzenelle, Symbolismus lidského těla

foto: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/eb/96/7f/eb967f5f6182ea150702f8b3af3946a3.jpg