HLEDÁNÍ CEST K JÁ aneb OTÁZKY MEZI KRUHY

Kolik je cest k vědomí člověka? A jsme všichni opravdu spícími automaty, kteří si nevšímají ničeho? Kde to vše skončí a kudy z toho začarovaného kruhu ven? A je tenTO kruh jenom ten konzumní - exoterní, na který si všichni "vědomí" lidé stěžují?
Tak tedy automaty vynechme. Spí sami, spí spolu, spí bez sebe. Spí v restauraci, spí v závodě v běhu na pláži, spí při nákupu, spí vždy a všude. Automat zvaný člověk, velmi vhodný pro současnou společnost. Levný, nahraditelný ještě blbějším modelem, co si sám neověřuje vůbec nic. Znakem tohoto exoterního kruhu je, že si krom toho ověřování v ničem a s nikým nerozumí. Všichni rozumíme všemu, ale každý po svém! Možná by se mu mohlo říkat kruh "zmatených jazyků", popř. zkratkou "babylonci". Každý si tu mluví svým vlastním jazykem a nikdo se ani nenamáhá, aby mu bylo porozuměno. Vzájemné porozumění v tomto kruhu mezi lidmi není v podstatě možné.
A tomuto se říká exoterický život. Tedy v literatuře. Jako protiklad esoterismu, tedy lidmi zabývajícími se těmi "div-nými" vnitřními, pavědeckými polopravdami a smyšlenkami. I vnější kruh je ale součástí kruhu porozumění a pochopení. Vnější kruh vnitřní části lidstva. Jejich vědomosti a vědomí vůbec, je v mnohém ještě abstraktní. Lidé v tomto kruhu o bytí hlavně ještě uvažují. Čtou o něm, přemýšlí. Říkají si, jak je dobré ho MÍT.
Pokud je vnější, musí být i střed. Ano střední nebo-li meso-terický kruh zahrnuje ty lidi, co mají již velmi rozsáhle vlastnosti, které se čekají od takovýchto jedinců. Rozdíl mezi jednotlivci v kruhu jsou, ale ne v jejich porozumění. Jsou ve formách s kterými pracují, ale ne v pochopení těch ostatních. Čemu zde rozumí jeden, tomu rozumí všichni. Znají a chápou mnoho věcí, které však nenašly své vyjádření v jejich jednání. Tito lidé stále ještě více vědí než dělají. Mluví o Bohu jako o společném jmenovateli, ale po odchodu z kostela či sezení své víry, cvičení či meditace se zase rozpadnou na malé ego jednotky s cílem urvat pro sebe to nejlepší. V RÁMCI OSOBNÍHO ROZVOJE. Chtějí se neustále učit, aby věděli více. Aby povznesly své BYTÍ. Většinou proto, že si ještě nepřipadají dostatečně zasloužilí. A tak to, co vědí nepoužijí mnohdy ani v deseti procentech ze sta pro svůj vlastní život. Ale jedou zase na další kurz či seminář. Říkám jim seminárníci = "seminar junkies".
Až skutečně esoterický neboli vnitřní kruh se skládá z lidí, kteří dosáhli pro člověka nejvyššího možného vývoje. Ne prosím vás, nemají paranormální schopnosti nadčlověka. Jen je každý z nich obdařen INDIVIDUALITOU v jejím nejplnějším slova smyslu, neboli má nedělitelné já a plnou vládu nad svými stavy vědomí. Svobodnou a nezávislou vůli. Tito lidé neuskuteční nic, co by odporovalo jejich porozumění a nemohou mít ani pochopení, které by se neprojevovalo činy. STALI SE ČLOVĚKEM. Protože jejich činy povedou bez jakéhokoliv vnějšího nátlaku k jedinému společnému cíli - k Bohu, protože zde uvnitř všeho, vše vychází z toho společného. Ať to nazýváte jakýmikoliv jazyky. Proto se těmhle lidem se nedívejte do úst, ale do očí.
Chceme-li proniknout až k tomuto kruhu, můžeme jít po jeho obvodu cca 4 branami. První brána je cestou lidí fyzického těla, instinktivně pohybových pudových lidí. Pokoušející se dostat k poznání skrze ovládání těla. Druhá brána je cestou lidí emocionálních. Je to hlavně emocionálně a nábožensky zaměřená cesta Třetí brána je pro lidi mysli. A tou se opět pokouší zvládnout vše. Kromě těchto tří bran existuje i čtvrtá, po níž se mohou vydat ti, co se nemohou ubírat žádnou z prvních tří bran / cest. Hlavní rozdíl mezi již zmíněnými a tou poslední spočívá v tom, že první tři byly, jsou a budou svázány vždy pevnou FORMOU, zaříkáním, rituálem, mantrou, pozicí těla při cvičení. A ta existuje beze změny již celá staletí. Dlouhá historická období. V jejich základech bylo, je a bude vždy náboženství. Tam, kde existují, se např. jogínské školy od náboženských škol, přes fakírské řády liší v podstatě jen vnější podobou. Tyto tři tradiční cesty za poznáním jsou v rámci našich lidských dějin celkem dosti trvalé. A jejich propojení právě s náboženstvím má tyto lidi podle výkladu jejich vedoucích zavést k Bohu. Paradoxně je možná od něj skoro nejvíce odvádí. Díky upoutanosti na formu, která jim lže jejich "pravdy", které oni konzumují především právě podle toho, na co jsou oni sami zaměření. Emotikona smileNicméně, tohle odvážné tvrzení si tito adepti všech těchto vnějších či vnitřních forem neradi připouštějí. V tradici, v historii, tkví jejich síla, jejich velikost, jejich ztotožnění se s něčím, co je převyšuje. Ovšem pak podléhají něčemu, co je převyšuje vně. Co se i povyšuje nad ně. Co má vždy pravdu, a čeho se nemůžete nikdy na nic zeptat. Tak to prostě bylo, je a bude, řekne vám cvičitel, mnich či guru.
Čtvrtá cesta a čtvrtá brána se od předchozích cest liší tím, že to nikdy není cesta a brána trvalá. Je to brána v níž nejde o čas a o prostor, ale pouze o to, co jste. Nemá žádnou pevnou podobu a nejsou s ní spojeny žádné dané instituce. Vzniká a zaniká podle určitých zvláštních pravidel, která jsou vlastní jen jí. Vynoří se z přediva času najednou, nečekaně a jen ti, co jsou připraveni na nečekané, mohou projít. Neobejde se nikdy bez nějaké práce zcela konkrétního významu, neobejde se bez nějakého projektu, kolem kterého a v souvislosti s nímž, jedině může existovat. A když je dílo dokončeno a je dosaženo vytčeného cíle, čtvrtá brána s cestou mizí, mizí z daného místa v čase a v dané podobě a pokračuje někde jinde a v jiné podobě. A ti, co se daného projektu účastnili jdou dále životem za svou osobní prací na sobě samém. Proto ti, kdo někdy prošli touto čtvrtou branou o ní nikdy nemluví, ale pouze jí zasvěceně žijí ve svém životě.
Samotná myšlenka esoterismu, myšlenka zasvěcení, se k lidem dostává většinou právě prostřednictvím pseudo-esoterických systémů a škol. A možná, že je to dobře, že se nám lidem lže, ne? Kdyby ty ukecané a lži slintající věci neplivaly na ostatní lidi aspoň trochu informací "o tom, co možná bude po tom", asi by si jich mnozí z nás ani nikdy nevšimli. Ani by se nezamýšleli nad tím, že existuje i něco jiného než jen mechanický život. Takže, i když je to paradox, může vlastně PRAVDA přicházet k těmto lidem (a je jich většina) jedině v podobě LŽI - jen v této podobě ji totiž lidé dovedou přijmout, strávit a osvojit si ji. Protože pravda bez poskvrnky by byla a je pro většinu z nás naprosto nestravitelná.
A krom toho, i v pseudo-esoterních hnutích, cirkevních náboženstvích a směrech a okultních školách, v školách cvičeních těla i mysli lze občas nalézt zrnko pravdy v jeho ještě neporušené podobě. Může být zachováno třeba v spisech, rituálech, tradicích; v pojetí hierarchie, dogmatech či nařízeních. Zašupšákovano. Není normálním očím viditelné. Nehledejte jej ani v zasvěceních těchto kultů, církví či sekt a už vůbec v jejich obřadech neboli formách. Legendy o nich byly totiž vytvořeny ve zcela mylné podobě. A ještě k tomu ze zbytků informací, které byly v té době ještě k dispozici. Samotnou proměnu vašeho bytí v bytí člověka žádné obřady, ani ahauysca či peyotl, popřípadě liturgické zpěvy či tance, pouť do Tibetu či Mexika nebo snad rituálně pojatá soulož Emotikona grin, vyvolat nemohou. Tyto obřady vždy ukazovaly už jen dokonaný přechod. Divadlo mystérií. A tak se u každé této formy ze zbytků předchozích informací vytvořil systém, jenž jim vdechl vlastní významy a opletl je mysteriózností doby jejich vzniku. Tradicí, poslušností. Bez otázek.
Jediné zasvěcení, které kdy skutečně existovalo a existuje a zjevně bude i nadále existovat, je sebe - zasvěcení. Přechod čtvrtou branou znamená sjednocení všech tří částí člověka a jeho jedinečnosti do jednoty s Bohem. Systémy a školy vám k tomu mohou ukázat metody a cesty a otevřít i brány. Ale žádný systém ani škola nemůže za člověka udělat PRÁCI, kterou musí vykonat on sám. Práci, aby našel to jediné, co nepodléhalo, nepodlehlo a nikdy nepodlehne žádným změnám. A to je Bůh. Žádný systém za vás nemůže odstranit hranice vnitřního prostoru a času, což je to jediné, co vás dělí od Boha. Proto je vnitřní růst jedince a jeho proměna v obyčejného ČLOVĚKA je zcela závislá na práci, kterou zde musí vykonat každý sám. Každou chvíli svého života si totiž tento zasvěcený = obyčejný člověk, vytváří stále tentýž OBYČEJ = ZVYK. Zvyk ptát se! A tak se ptám sám sebe. Každý den svého života, každou jeho hodinu, každou jeho minutu a každou jeho vteřinu: "MILUJI TÍM, CO TEĎ PRÁVĚ DĚLÁM BOHA?
MZZ
▬ hudba: Holes in the Sky - M83 ft. HAIM - https://youtu.be/3mP9nOtu3IU
PS: Když hledáte Boha nesmí vám na vaší cestě dojít otázky. Když vám dojdou otázky, ztratíte naději...