Soustředit se, testovat a věřit v body zlomu

Potřebujeme prezentovat věci, osoby, emoce, prostě potřebujeme ukázat vše novým způsobem. Možná ne ani tak novým. Jen se vrátit k tomu, co se nám osvědčilo. Důvěra. Vztah založený na důvěře. Nebombardujme se stále novými a ohranými jako pravdami. To, co je třeba změnit je změna v kontextu sdělení, změna nositele sdělení. A tím se změní i sdělení jako takové. 


Všichni máme zažité, že problémy se mají řešit z gruntu, máme být při řešení systematičtí a nic neponechávat náhodě. A když takto budeme pomalu a vytrvale postupovat, že zvítězíme. Někdy je potřeba šikovná zkratka. Náplast. My máme vůči náplastem už podvědomě odpor. Jde o náhražku. Ale náplast sama o sobě umožnila patrně milionům lidem dál pracovat, hrát si, vařit nebo prostě chodit v situaci, kdy by jinak nemohli. Použití náplasti je fakticky nejlepší v takové situaci, protože ji řeší s vynaložením minima úsilí, času a nákladů.


Náplast se ale nesmí stát trvalou náhražkou. To je možná to, co se nám stalo a stále se děje. Máme svět zalepený náplastmi, které nám fakticky brání v tom se rozhodnout. Už pro spousty náplastí nevidíme ani svět a ani svůj život takový jaký je.

Jsme v bodu zlomu. Ale tento bod po nás vyžaduje, abysme se naučili dívat se se jinak. Neumíme si představit, že by papír 50x přeložený mohl dosáhnout vzdáleností až ke slunci. A přesto je to možné. Ale my máme své meze. Své možnosti. Koho budem považovat za své známe. Koho budeme milovat. Kolik věci rozeznáme právě teď. Pokud nám něco skouzne do abstrakce jen nad tím bezmocně vrtíme hlavou.

Vyvracíme sami sobě představu, že fungujeme, komunikujeme a zpracováváme informace přímočarým a snadno uchopitelným způsobem. Začínáme chápat zvláštnosti lidského srdce a lidské mysli. Začínáme chápat, že komunikace je nejasná a obtížně uchopitelná. A není vždy zřejmá na první pohled. Ano, chtěli bychom, aby svět odpovídal naším intuicím, ale není tomu tak. 

Pravidla lidské komunikace jsou velmi neobvyklá a intuici, pouze intuici neodpovídají. Ano změna je možná. Pokud lidé dostanou správný impuls, dokážeme radikálně transformovat své chování a názory. I to popírá jednu z nejhlouběji zažitých náplastí, či pověr, které sami o sobě máme. My se rádi považujeme za samostatné (autonomní) jedince, myslíme si, že to, kdo jsme a jak se chováme je dáno našimi geny a povahou. Co ale dnes znamená být člověk?

Ve skutečnosti na nás má velký vliv prostředí, bezprostřední kontext a osobnosti lidí kolem nás. Odstranění graffiti ze stěn newyorského metra vedlo k tomu, že udělalo z lidí v New Yorku lepší občany a došlo zde celkovému poklesu zločinnosti. Seminaristům karmelitánské školy stačilo dát "důležité" poslání donést dopis parkem rektorovi školy a jejich chování se změnilo tak, že se vyhnuli "pomoci bližnímu", bezmocnému ubohému člověku, který jim ležel v cestě. Sebevražda jednoho charismatického kluka v Mikronésie rozpoutala epidemii sebevražd trvající celá desetiletí. Nikdy jsme si plně přes naše náplasti neuvědomovali, jak můžeme podléhat vlivu toho, co vidíme a slyšíme, a jak vysoce citliví jsme na nejmenší detaily našeho každodenního života.

Náš svět nacházející se v bodu zlomu je pravda samá obtíž a proměnlivost. Je v něm ale i něco naděje. Dáváme-li informacím své srdce můžeme výrazně zvýšit jejich chytlavost u ostatních  Objevme pár výjimečných lidí obdařených společenským vlivem. A když si i pohrajeme s tím, jak je tato osoba a s ní i ta celková informace prezentována (a nemyslím tím zrovna VIP zprávy na Primě nebo v Blesku) můžeme s ní znovu oslovit i ty, co se vůči ní už uzavřeli. Body zlomu jsou potvrzením, že změna je možná a inteligentním jednáním lze hodně dokázat. Podívejte se na svět kolem sebe. Možná vypadá nehybně a nezměnitelně, ale takový není. Stačí vše trochu popostrčit, a když to bude na správném místě, může se to vše zlomit. Jen je dobré vědět, že po sloupnutí té poslední náplasti už jsme na kůži. Na vlastní kůži. A jde nám i o ní.


  • na motivy knihy Malcolma Gladwella - Bod zlomu