Magie

MAGIE. Toto slovo pochází ze staroperského slova maguš, které označovalo kněze, obětníka a byli jím později nazýváni zoroastriánští hvězdopravci v Médii. Řecký výraz "mageia" (magie) je odvozen právě z tohoto perského termínu, přičemž v řečtině brzy nabyl pejorativního odstínu (kouzelník, čaroděj, kejklíř).

Magie je označení s nejasným vymezením, v zásadě se v pohledu na magii střetává hermetický (okultní) a etnologický (vědecký) výklad a oba základní výklady si vzájemně odporují a popírají se.



Etnologové magii často spojují se šamanismem a čarodějnictvím, je také chápána jako určitý druh náboženství, který souvisí se snahou ovládat přírodní síly, které překračují momentální poznání společnosti a s vírou, že to za splnění jistých podmínek lze.

Hermetický výklad považuje magii za pozůstatek dávné vědy. Další teorie pak považují magii za vědění, nebo schopnosti které člověk ztratil. Okrajově se lze setkat i s názory, že se jedná o vědění sdělené mimozemšťany, s čímž prakticky koresponduje názor některých okultistů o tom, že magie byla lidem předána padlými anděly.
Lze říci, že magie je nejvyšší hermetickou vědou a zároveň potvrzením hermetismu jako myšlenkového proudu. Jako taková si klade za cíl naučit se ovládat přírodní zákony a lidi, přičemž k tomuto cíli používá prostředků, které jsou z vědeckého hlediska často nepotvrditelné anebo přímo mu odporující.

Tolik wikipedie. Z praxe. Mág je každý, kdo o něco žádá, to jest nařizuje "energii", aby konala dle jeho představ. Tedy tvoří jim rámec svým slovem a svým dějem, nejlépe glyfem = čárou. Odtud "čaro-děj". Vědomě. Ale vždy venku. Mimo sebe.

Rozdíl mezi magií a náboženství je pouze v tom, že věřící prosí. Tedy vytváří v sobě prostor a rámec, aby získal. Je jedno jestli prosí o přízeň Boha nebo chtějí bednu sardinek. V magii jde o pokus se samostatně vypořádat s tím, co je třeba, v náboženství jde většinou o závislost. Prožívanou ještě k tomu nevědomě v polospánku vytvořeném civilizací, která mu říká láska a slušné chování.

Michal Zachar

facebook