Záhir

"Určitě to byl účinek vodky, ale připadal jsem si svobodný, moje osobní historie se rozplývala, zbýval jenom přítomný okamžik, instinkt, Záhir zmizel... 


Záhir?

Zmizel, ale ujasnilo se mi, že Záhir je víc než člověk posedlý nějakou věcí, žilkou v jednom z tisíce dvou set mramorových sloupů v córdobské mešitě, jak se píše v Borgesově povídce, nebo ženou ve Střední Asii, jak jsem to děsivě zažil v uplynulých dvou letech já.Záhir je lpění na všem, co přechází z pokolení na pokolení, co nenechává žádnou otázku bez odpovědi, zabírá všechen prostor, nikdy nám nedovolí vzít v úvahu možnost, že se věci mění. Všemocný Záhir jako by se rodil spolu s každou lidskou bytostí, nabýval na síle v průběhu dětství a vnucoval pravidla, která se od té doby mají dodržovat: Lidé, kteří se odlišují jsou nebezpeční, náleží k jinému klanu, chtějí naše území naše ženy. Musíme uzavírat manželství, mít děti, množit se. Láska je malá, vystačí jen pro jednu osobu, a pozor! Nezkoušejte tvrdit, že srdce je větší, proklejí vás. V manželství si smíme přivlastnit tělo a duši partnera.

Musíme vykonávat práci, kterou nesnášíme, protože jsme součástí organizované společnosti, a kdyby všichni dělali, co se jim líbí, svět nikam nepokročí. Musíme kupovat šperky. Ztotožňujeme se tak s naším klanem, stejně jako piercing vyznačuje odlišný klan. Máme být vtipní a ironický se vyjadřovat o lidech, kteří projevují své city - pro klan je nebezpečné, aby někdo z jeho členu ukazoval, co cítí. Je třeba co nejvíc omezit slovo "ne", protože ostatní nás mají raději když říkáme "ano", a to nám umožní přežít v nepřátelském území.

To, co si mysli druzí, je důležitější než to, co cítíme. Nikdy nevyvolávejme skandál, mohlo by to vzbudit pozornost nepřátelského klanu. Budeš-li se chovat jinak, klan tě vyžene, protože bys mohl nakazit druhé a rozložit, co se tak těžko zorganizovalo. Stále musíme přemýšlet, jak nejlépe přebývat ve svých jeskyních, a pokud to neumíme, pozveme si návrháře, který nám je vyzdobí, abychom ukázali druhým, že máme vkus.
Musíme jíst třikrát denně, i když nemáme hlad; máme se postit, když se odchýlíme od vzorů krásy, i kdybychom hladověli. Je třeba se oblékat podle módy, milovat se s chutí i bez chuti, zabíjet ve jménu hranic, přát si, aby čas rychle plynul a my byli brzo v penzi, volit politiky, stěžovat si na drahé živobytí, měnit účes, chodit na nějaký náboženský obřad v neděli nebo v sobotu nebo v patek, podle toho, o jaké náboženství jde; tam prosit o odpuštění hříchů, pyšnit se tím, že známe pravdu, a pohrdat jiným klanem, který uctívá falešného boha.

Děti musejí kráčet v našich stopách, jsme přece starší a vyznáme se ve světě. Vždycky musíme mít univerzitní diplom, i když nikdy nenajdeme uplatnění v oboru, který nás přinutili vystudovat. Učit se věci, které nikdy nebudeme potřebovat, ale které kdosi prohlásil za důležité. Nikdy nezklamat rodiče, i kdyby to znamenalo zřeknout se všeho, co nás uspokojuje. Hudbu poslouchat potichu, mluvit potichu, plakat v ústraní, protože já jsem všemocný Záhir, ten, jenž určil pravidla hry, rozchod železničních kolejnic, představu úspěchu, způsob milovaní, důležitost odměn."

z knihy ZÁHIR, napsal Paulo Coelho - přepsal Desh Pitt Scotty

-----------------------------------------------

kniha v ČR - http://www.kosmas.cz/knihy/124740/zahir/
kniha na Amazon.com - http://www.amazon.com/O-Zahir-Paulo-Coelho/dp/8532518192