Mystická smrt alfa pro lenochy aneb proč se stát omegou?

Když Mojžíš, řekl: "Dovol mi spatřit tvou slávu", přál si zemřít, aby jeho duše mohla odstranit hradbu svého paláce, který ji odděluje od božského světa, který si tak toužebně přála spatřit. Avšak protože Bůh chtěl ještě Mojžíše mezi živými na zemi, nechtěl Bůh, aby vyšel do světla. I řekl mu: "Střez sebe i svou duši, aby nehleděla, a srdce, aby nerozvažovalo, jinak utoneš."

Ve všech mystických systémech světa je to stále ta stejná zkušenost. Spojení s Bohem či splynutí s ním není tím nejvyšším a konečným cílem mystikovi Cesty. A to přesto, že spojení a splynutí s nejvyšší jednotou je tím nejvyšším a konečným cílem Cesty. Jde jen o to v "jakém" stavu dochází k tomuto spojení.


V cestě za tímto cílem nám všem leží "oceán", který svádí mystika k tomu, aby zde ukončil svou duchovní pouť v exaktickém pohroužení se do něj - unio mystiko, splynutí s jednotou. A propast oddělující božské od lidského není nepřekonatelná.

Jenže pokud ji překoná nepřipravený jedinec, utone v jeho vodách a jeho duše jej opustí. Mizí sice nenávratně v oceánu z kterého vzešel. Aniž by do něj cokoliv přinesl. Aniž by jej o cokoliv obohatil. Můžeme si říci, že je to v pořádku. Že je zachována rovnováha sil. Naše já zemře a my splyneme s Bohem. Na první pohled lákavé a svůdné. Jak jednoduché. Vlastně to stačí, že? Není třeba nic dělat, k ničemu se upínat. Mystická smrt pro lenochy.

Ale zachovat se tak, aby se naše já rozplynulo v odevzdání se Bohu tak, že budeme "stále patřit na Boha"? Kdo z nás to umí? Jo zaplavat si v oceánu, prosím, udělat pár temp, osvěžit se po dlouhé Cestě, nic neříkám. Ale splynout? Utopit se pro pocit, že je to tak správné? Je to skvělá past pro lidské ego.

Stát se lze jedním, člověkem sám v sobě. To je splynutí toho nejvyššího řádu. My všichni hledáme obrovský kosmos a nevyšší hlubinu poznání, andělské výšky a ďábelské hloubky všude možně mimo sebe. Přitom my sami, i když jsme jen kapkou, jsme i zároveň oceánem bytí. Jsme v jednotě s Bohem. V sobě. V dokonalé harmonii tady a teď. Už navždy.

A až teprve potom má na naší Cestě smysl si jít zaplavat. Jednota vstoupí do jednoty. Můžeš si vybrat. Chceš být Alfa nebo Omega?...V každém případě budeš kapkou. Jde jen o to vybrat si jakou.